Přál bych si snížení výskytu záměrných a vědomých dezinformací, nepodporuji však vládní hru s ohněm – zavádění verbálních trestných činů. Ve svobodné společnosti nelze trestat slova, která nenabádají k násilí. Je to zneužitelná cesta do pekel dekonstrukce demokracie, která je pravděpodobně protiústavní. Právě proto jsem podepsal Petici za zrušení verbálních trestních činů .
Teď však něco z jiného, souvisejícího soudku. Něco zábavného. Něco, co nejprve vyvolávalo pozvednutí obočí a údiv (je tohle možné?), občasné zaklení (čert ho vem!) a nakonec už jen úsměv a smích. A o ten se chci podělit, protože smích léčí a protože ho nikdy není dost. Zlo porazíte někdy i tak, že se mu pousmějete.
Šachy s Twitterbotem
Bojuji totiž s jedním botem. „Bojuji“ je silné slovo – hraju si s ním na kočku a na myš. Na pravdu a na lež. Na informaci a dezinformaci. On je tím dezinformátorem, to jen abychom věděli dopředu, kde je dobro a kde zlo. Nestává se to jen mně, vím o pár dalších lidech se stejnou zkušeností. Nejdřív to vypadalo jako „divná náhoda“ nebo „špatný software“. Software je dnes nezřídka špatný, leccos se zasekává, zpomaluje. Ale toto je jiný případ: dezinformační bot .
Kde bot řádí
Na Twitteru. Funkce, kterou ještě Elon Musk nestačil vypnout. Ale nemůže za to, zdědil ho po těch zlobivých „Černých skalách and Co.“, které Twitter vlastnily předtím. A po předchozím vedení. Respekt za to, co vše už přepnul zpět ke svobodnému náměstí. I za to, kolik vynaložil peněz.
Kdy bot řádí
Někteří z vás to taky znají, ale budu mluvit za sebe. Když občas nakouknu na Twitter (což není denně) a zalíbí se mi příspěvek, občas kliknu na SRDÍČKO (lajk). Říkám tím pravdu: tohle se mi líbí. Neklikám na něco, co se mi nelíbí – to dá rozum, že? Pravda je však někdy překlopena v lež tím legračním botem, kterého však lze snadno přelstít.
Jak bot řádí
Kliknu na SRDÍČKO. Číslo počtu lajků příspěvku vyskočí (+1). Následně, vsadil bych se, že vždy za stejný počet decisekund , jako cvrnknutím prstů bota číslo počtu lajků zase spadne (-1) a SRDÍČKO vybledne. Můj lajk zmizel. Informace se převrátila v dezinformaci. Jakmile jsem pochopil, že se to pravidelně děje, nahrál jsem si dění na PC mobilem na video. Mám tak zdokumentováno, že se to děje.
Proč je jeho činnost dezinformace
Kdyby srdíčko nevybledlo a čas v milisekundách k odlajknutí nebyl vždy stejný, člověk by si myslel, že někdo jiný mezitím svůj lajk zrušil. Jenže srdíčko vybledne. Tvůrci bota byli nešikovní. Bot mi dává bez obalu vědět, že to, co jsem řekl, jsem neřekl. Dezinformuje v čísle lajků. Kdybych si ho ještě víc dobíral, mohl bych třeba říct, že lže příliš transparentně a s takovou to daleko nedotáhne. Tohle nedělá vždy, vybere si třeba každý pátý nebo šestý lajk, pravidelně. Můžete lajknout video o kočkách nebo zajímavý příspěvek šéfredaktora Echa (tam se mi to stalo naposledy a přednaposledy) a stejně se vám to stane. Bot nezkoumá, jestli je pro něj závadný příspěvek, ale jestli jste potenciálně nebezpečný lajkař. Není to legrační? Pokud pravda zvítězí nad dezinformací, svoboda nad otroctvím, pak ano.
Pravdou proti lži
Náprava je snadná. Počítáte s tím, že vám bot lajk shodí, a nahodíte ho znovu. Zase SRDÍČKO. Jenže: v první fázi bot drží obranu, lajk nenaskočí ani podruhé, ale naopak – protože bot je hloupý – poklesne počet lajků ještě o jedno číslo. Prozradí se už dokonale. Tím však zábava nekončí. Když vydržíte a lajknete potřetí, zlé kouzlo je zlomeno, počet lajků poskočí nahoru o dvě čísla a SRDÍČKO se zase zabarví.
Vítězství nad botem – matematicky se stalo toto: +1 -1 -1 +2 rovná se +1. Lajk byl uhájen přesně podle pravdy, bot prohrál, jeho lži byly odhaleny a ještě zničeny. Kdo za tohle zaplatil? Člověk se zasměje, vyplaví se endorfiny a dopamin. Jak snadno najdeš dezinformátora, vládo? Velmi snadno, v botech. A nemůžeš je ani zavřít, ani pokutovat. Můžeš požádat Elona Muska, ale cosi mi našeptává, že to neuděláš, protože některé dezinformace jsou si rovnější než jiné. A že z bývalých majitelů Twitteru máš možná chvění.
Proč to dělá?
Protože příspěvky získávají pozornost i podle lajků. Pokud chce upozadit některý názor, sníží počet lajků uměle (dezinformuje světovou veřejnost, myslím, že zcela záměrně a vědomě) a tím, že lže v čísle u SRDÍČKA, příspěvek upozadí.
Komu to dělá a proč to dělá mně?
Koho pravdu (lajk) nechat a koho pravdu převrátit v lež? Je to jednoduché. Pokud zadavatelům bota nejde o PRAVDU, ale o manipulaci a dezinformaci, pak si snadno vyberou ty účastníky diskuse, kteří někdy napsali či lajkli příspěvek, který se jim nelíbil. V mém případě nejspíš nezpochybnitelnou pravdu v angličtině o tom, že vakcinační pasy jsou diskriminace. Protože zadavatel dává přednost dezinformaci o tom, že diskriminace diskriminací nebyla, a to dokonce i přesto, že mnohý soud později řekl, že byla. Mít cejch a přisátého bota za názor potvrzený soudem je docela zvláštní pocit.
Závěr: Všechno špatné je k něčemu dobré
Mnohé z toho, co jde pokazit, jde „odpokazit“ – napravit. Všechno špatné může být k něčemu dobré – třeba k poznání, že v číslech lhoucí bototvorný dezinformátor nemůže pomoct proti dezinformacím, tak jako zloděj nevykoření krádeže. Stejně jako údajný pravoslavný křesťan v Kremlu nedodržující přikázání Nezabiješ a Nepokradeš není zachráncem konzervativismu a zase na druhé straně ti, co prosazují cenzuru a vyhazují profesory ze škol za názor na Západě, nejsou liberálové ani demokraté, natožpak liberální demokraté.
KAREL MACHALA
The post Padá srdíčko, něco si přejte: Konec dezinformací! first appeared on .
