Během výjimečného stavu, který byl v souvislosti s koronavirem zaveden národními státy téměř na celém území EU, došlo k výraznému oslabení ekonomiky a podle očekávání se má evropská ekonomika v tomto, i příštím roce potýkat se značnými problémy. První náznaky jsou již zde a ekonomika EU se propadla nejhlouběji v její dosavadní historii.
Nový rozpočet
Tváří v tvář těmto problémům se rozhodly evropské instituce přijmout novou finanční strategii na roky 2021 – 2027. Návrh té původní byl předložen již v květnu 2018, následně ho v listopadu 2018 přijal Evropský parlament, což potvrdil i nový parlament po volbách v roce 2019. Původní plán počítal s rozpočtem 1,1 bilionu eur.
Situace se však změnila po pandemii koronaviru. Parlament požádal Komisi, aby připravila nouzový rozpočtový plán. Zároveň požadoval vytvoření ozdravného hospodářského balíku v hodnotě 2 bilionů eur, který by pomohl vyrovnat se s následky pandemie. To znamenalo navýšení původně plánovaného rozpočtu o zhruba 900 miliard eur.
Nakonec představila Evropská komise 27. května takzvaný plán hospodářské obnovy. Informace, která byla nejočekávanější a týkala se navýšení rozpočtu, zněla: 750 miliard eur. Předsedkyně Komise von der Leyenová k tomu řekla: “Dnešek je pro nás zlomovým dnem. Co bylo na začátku pouze malým virem, který lidské oko není schopno ani vidět, se přeměnilo na ekonomickou krizi s rozměry, které nelze přehlédnout.” Výsledkem těchto úvah je největší podpůrný balík pro ekonomiku EU v její historii. Ekonomika EU totiž zaznamenala v prvním čtvrtletí tohoto roku historicky největší propad.
Řešení? Zadlužit se!
Kde však na tyto nadstandardní výdaje vezme EU peníze? Přístup odpovídá modernímu státu: půjčí si je na finančních trzích. Své nové dluhy by chtěla EK začít splácet nejdříve v roce 2028 a očekává, že pokud vše půjde dobře, měla by se jich zbavit v roce 2058. Čili EU čeká 30 let splácení dluhu, který, pokud se vyskytnou nové problémy, bude narůstat. A z čeho vlastně plánuje EU dluh hradit? Von der Leyenová nakonec přiznává, že “nejideálnější by bylo, kdyby ho Unie zaplatila z nových evropských daní.”
Jakými novými daněmi obšťastnit jednotlivé evropské státy své občany, to ponechává EK na národních vládách, ale doporučuje jim, aby zvážily čtyři nové zdroje euro-rozpočtu: digitální daň, uhlíkové clo, část výnosů z prodeje emisí a daň vybranou na základě společného konsolidovaného základu daně právnických osob.
Miliardy pro nás, nebo od nás?
EU už i vypočítala jednotlivým státům, kolik mají přispět do společného rozpočtu. Například po Slovensko by to měla být částka 5 miliard eur. Unie však zemi ujišťuje, že dostane obratem zpět 8 miliard eur. Tato lákavá vize však má několik háčků. Ostatně, tak jako vždy. Čerpání těchto peněz, které země dostanou navíc, není ponecháno na jejich libovůli. O tom na co a jak budou tyto peníze využity v jednotlivých státech, bude rozhodovat i EU a její kritéria.
Když domyslíme všechny skutečnosti, tak se nám ukáže na konci nevábný obraz, na kterém je na jedné straně někdo, kdo dává hotovou částku 5 miliard, aniž by si kladl nějaké podmínky a na druhé je někdo, kdo mu za to slibuje 8 miliard, ale jen když splní sérii specifických podmínek. Tento model je popřením starého známého hesla: lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše. Z předchozích let známe jak probíhá tento proces: peníze jsou vyčleněny na konkrétní okruhy, nedají se vzít a použít na co si právě národní vláda usmyslí; pak třeba vytvořit takový projekt, který EU schválí; když není projekt schválen EU, tak se peníze nedají čerpat; když se už čerpají, může z nich značnou část rozkrást nějaký politik; pokud jejich nerozkradne politik a jsou použity, kontrola může odhalit dodatečné nedostatky v projektu.
Podle slovenské liberální poslankyně Lucie Ďuriš Nicholsonové: “V čerpání eurofondů byla minulá vláda velkým amatérem a kvůli tomu jsme v minulosti přicházeli o desítky milionů eur.” No uvidíme, co nám předvede ta nová vláda. Ale byly a budou to jen desítky milionů eur? Takže v čem spočívá vlastně to blaho členství v EU? Nakonec, když vše podtrhneme a sečteme, můžeme být překvapeni, že naše celkové zisky nemusí být velké nebo dokonce nemusí být ani žádné. Zejména pokud do hodnocení započítáme ztráty nefinančního charakteru.
Něco za něco
Tyto kulturní, národní a strategické ztráty jsou přesně těmi dlouhodobými mínusy, o kterých nechtějí naši politici už od 90. let nic slyšet. EU je zkrátka dobrá a vzdání se národní a kulturní suverenity je drobností, oproti všem těm výhodám, které získáme, například oproti multikulturalismu, imigrantům, LGBT agendě, ekologické agendě, gender ideologii a podobným darem mudrců ze Západu. A hlavně oproti euro-dotacím, na které se politici obzvlášť třesou, a které je udržují ve stavu příjemné národní apatie.
Toto vše samozřejmě už máme, ale Brusel a jeho oddaní spojenci v našich zemích ucítili nyní novou příležitost. Mladý levicový liberál Michal Šimečka se hned nechal slyšet na svém facebookové stránce, že “že Slovensko má šanci v jednání o záchranném balíku ukázat, že ve srovnání s nedemokratickým Maďarskem nebo Polskem sdílí evropské hodnoty.” Poselství je jasné: pokud se vzdáte své kulturní identity a pokloníte se Bruselu, tak dostanete peníze. Pokud ne… (tak nám zůstane jen poslat ty miliardy a čekat).
A mladý liberál pokračuje: “na stole je návrh masivního ozdravného plánu, který pomůže nastartovat ekonomiku a posune Evropu směrem k politickému sjednocení.” Takže situace se nám začíná vyjasňovat: bude se sjednocovat. Evropa nebude Evropou národů, jak si někteří naivně mysleli, ale ještě centralizovanější byrokratickým molochem, plným pilných levicových liberálů, jako je Michal Šimečka. A abychom nebyli smutní, pokud nakonec těch peněz tolik nebude, tak nám oznamuje, že: “Pozici Slovenska nemůže určovat jen jednoduchá účetní logika (“kolik se nám ujde?”), Byť podle ní získáme možná až o deset miliard navíc. Stejně musíme brát v úvahu vyšší strategický a evropský zájem. Budoucnost Slovenska leží v silné, demokratické a zelené Evropě. O ní se dnes rozhoduje. Odmítnutí záchranného plánu by uvrhlo EU do ekonomické a politické krize, ze které by se už nevzpamatovala.”
A to je skutečný důvod celého “velkorysého plánu”. Záchrana papalášů v Bruselu. A pokud by nakonec ty peníze nepřišly, tak nás bude hřát pocit, že EU byla nejen zachována, ale také posílena. A pokud by někdo něco namítal? Šimečka má jasno kdo to bude: ” Určitě se vyrojí plno hejtrů, kteří budou nespokojeni s tím, že dnešní dluhy máme splácet budoucími příspěvky do rozpočtu EU.” Představte si, ještě jsou na světě takoví “hejtři”, kteří se netěší na dluhy a splácení! Neuvěřitelné. To budou určitě všechnno extremisté.
Jak si zasloužit peníze?
EU ví, že hraje o hodně. Tradiční proevropští partneři Itálie a Španělsko jsou první na řadě pokud se týká pomoci. A důvod? Byli více zasaženy pandemií. Ve skutečnosti však Brusel ví, že ztráta Itálie by byla katastrofou, a proto udělá cokoliv, jen aby si Italy koupil. Malé a submisivní hráče má jisté tak či tak. Jak si tedy pak ty peníze zasloužit? Jednou z cest, která se nabízí, je hrát roli trojského koně ve V4 a být za to odměněn. Šimečka radí: “Nyní máme šanci to ukázat a postavit se na správnou stranu dějin. I kdyby to mělo znamenat, že zůstaneme ve V4 osamoceni.“
Poslanec Evropského parlamentu za SMER, Robert Hajšel neohroženě tvrdí: “Budu v Evropském parlamentu prosazovat, aby k penězům z těchto nástrojů měly stejný přístup všechny země. … I státy jako Slovensko, které po zdravotní stránce nebyly koronavirem tak silně postiženy, čelí i v důsledku přijatých preventivních opatření hluboké hospodářské recesi.” Jsme na to zvědaví.
Ekologičtí fanatici
Nad tím vším se vznáší duha nové levicové euro-ekologie, jejíž kritéria budou pravděpodobně i kritérii přijatelnosti projektů. Liberálové a levičáci se přímo vrtí blahem, že koronakrize přinesla šanci likvidovat konvenční produkci. Tyto plány, v nichž život konkrétních lidí a jejich rodin nehrají pro ekologické fanatiky žádnou roli, komentoval Šimečka takto: “Nové stamiliardy musíme investovat do přechodu na zelenou a digitální ekonomiku, ne na nesmyslné dotování sektorů, které ničí naši planetu. Slovenská vláda by měla zaujmout stejný postoj.” Hajšela se přidal: “Ze ‘zoufalé koronakrize’ se prozatím stává obrovská šance zcela resetovat a přestavět fungování ekonomiky, utlumit výroby poškozující životní prostředí. ”
Čili, nastupuje zelená utopie? Budou se zavírat a likvidovat “neekologické” fabriky, s nejistým výhledem na nové, “ekologické”, aby se zelení fanatici mohli, když opustí kavárnu a zavítají mezi netolerantních divochy, cítit ekologicky? A co na to tzv. “Pravice”? Miriam Lexmannová z KDH, se zazelenala velmi progresivně: ” Půjčku bude splácet dnešní mladá generace. Je tedy důležité, abychom se jí přiblížili v oblasti ekologie, což zahrnuje daň za plasty, clo na ekologicky nešetrně vyráběn zboží a digitální technologie.” A placení se stane radostí.
Bruselské řešení? Více moci Bruselu
Už během koronakrize se ozývaly z Bruselu hlasy, že se situace dá efektivněji řešit jen pokud se přesune více kompetencí z periferií do centra. Tam všechno zařídí lépe, jen jim třeba dát moc. Slovinský politik Janez Lenarčič, který má na starosti krizové řízení EU řekl: “ Řekl bych velmi jednoduše, že krizi nelze zvládnout bez odpovídající pravomoci, je to jednoduché. … Zdraví, civilní ochrana, kontrola na hranicích … Všechny tyto oblasti jsou v pravomoci členských států. Pokud se nezmění základní smlouvy EU, nebude možné lépe koordinovat krizové řízení celého společenství. ”
Čili, výsledek krize? Více centralizace. Výsledek hospodářské obnovy? Více Bruselem zkorumpovaných politiků, kteří nyní potřebují peníze a budou ochotni za ně předat své pravomoci. Konečný cíl obnovy? Levicová a liberální ekologická utopie s kulturou LGBT, gender ideologií, feminismem, multikulturalismem a dotacemi pro minority.
Sice nic nového, ale pokud vše půjde podle bruselského scénáře, tak bychom se mohli zase posunout o další významný krok do tlamy bruselského Molocha.
Zdroj.
Příspěvek EU jde napravovat krizi: Ještě více moci do Bruselu? Nejdříve okrademe, potom přidělíme podle našich notiček. Dluhy na dalších 30 let. Slovensko trojským koněm V4? Levicoví liberálové už si brousí zuby. A co my? pochází z ČeskoAktuálně.cz