Život píše romány, a ten dnešní, tak ten je hodně tragický. První kolo volby prezidenta je za námi, a já se stále ptám, jak se tohle (myslím tím výsledek) mohlo stát.
Z portfolia kandidátů nebylo možné vybrat někoho solidního, který by měl zároveň i šanci na úspěch. Zbývali tak tři. Hloupá, lehce ovladatelná uvřískaná feministka Danuše z prominentní bolševické rodiny (OK, za to nemůže), s velmi netransparentním hospodařením jejího manžela, na kterou ještě během předvolební kampaně prasknula aféra s prodejem titulů. K podezření z kšeftování s vysokoškolskými diplomy se postavila typicky po babišovsku (o ničem nevím a ta cena taky nesouhlasí), jenže čas na to, aby se z nařčení očistila jako Andrej jí chyběl. Její reputace značně utrpěl rovněž díky mírně hysterickým reakcím (typická slepice) v televizních debatách (a především po nich), kde neměla proti školenému agentovi Pávkovi šanci, a v neposlední řadě také používáním taháků, což bych u vysokoškolského pedagoga nečekal. Podtrženo a sečteno – výsledek byl zcela úměrný tomu, co předvedla.
Andrej Babiš nepřekvapil a ani nezarmoutil, omšelé klišé o tom, jak bude pomáhat potřebným (především sobě, samozřejmě), vychloubáním se hospodářskými úspěchy v době konjunktury. Jeho velké plus byl vyhraný soud, byť nepravomocně a také minulost, na které už v podstatě není co nového objevit, takže všechna špína (mnohdy několikrát recyklovaná) na něj už byla nalita (nebudu teď rozebírat, zdali oprávněně nebo ne).
Co byl šok, tak to vítězství agenta Pávka. Nepředvedl nic, čím by zaujal, až na to, že byl dokonalým projektem „pí ár“. Pan dokonalý, dobře oblečený a upravený (zde zabodoval zejména už žen) s klidným a vyrovnaným vystupování, což v porovnání s často hysterickými projevy jeho soupeřů (zejména Babiše, u slepice se to tak nějak dalo čekat) působil jako zjevení. Zdali zrovna toto zatemnělo oči voličů natolik, že úplně zblbli a učinili ho vítězem voleb, to je otázka. Je to ale ten nejhorší výsledek, co se dal čekat.
Chtěli jsme vyštvat bolševika, estébáka a převlékače kabátů, a místo něj jsme si dosadili bolševika, rozvědčíka a převlékače uniforem. Teď se tomu sami divíme a hledáme zdůvodnění. V čem jsou si tito pánové tak moc odlišní? Především v tom, jaké místo v bolševické hierarchii zaujímali. Členství v KSČ není dnes už jakkoliv na závadu. Tento problém se měl řešit tak do první poloviny devadesátek. Jenže náš pravdoláskař (Venca Flaška) k tomu moc nakloněn nebyl stejně jako mnozí disidenti. Proč to tak bylo je zcela jasné, s bolševiky drželi basu i mnozí disidenti a nebylo ve vyšším zájmu, aby se provalilo, že ten či onen bojovník proti totalitě chodil práskat na fízlárnu. Nakonec, řada lidí tam byla z přesvědčení (v KSČ), neboť zažila bídu První republiky, hořkost zrady v Mnichově i rozpaky nad poválečným uspořádáním v Evropě, pod které se podepsali i tři západní státníci. Řada lidí tam byla i z karierních důvodů, ale ani to nevylučovalo, že se chovali normálně, tedy, že sice vyvěsili ruskou vlaječku, ale nechodili udávat souseda, když jí nevyvěsil. Obecná zažitá představa zejména u mladších lidí, že práskat chodili výhradně jen komunisté není pravda.
S tajnými službami to bylo horší, nicméně, každý stát má svoje StB nebo KGB, Mosad či Stasi, aby chránil jeho bezpečnost. Rozdíl je v tom, na jakém stupni hierarchii tajných služeb se dotyčný nachází, a zde byl agent Pávek značně výše jak agent Bureš. Navíc oba měli velmi odlišné portfolio zájmů, zatímco u Bureše šlo především o to, jak zabránit šmelinám a úplatkům, v případě Pávka šlo doslova o život.
V osmdesátých letech už se poměry uvolňovaly, především po nástupu Gorbačova bylo možné již to, na co by se člověk ještě v sedmdesátých letech bál jen pomyslet. Kdo ale pokračoval dále ve své stalinistické linii byla především armáda. Až do úplného konce režimu nikdo přesně nevěděl, jak se vojáci zachovají. A tam někde byl právě agent Pávek. Tedy tam, kde by se v případě rozkazu likvidovali nepohodlní příslušníci armády. Nemohu uvěřit, když vidím, jak např. lidovec Zdechovský opouští všechny zásady v klidu napíše na svůj profil: „Fantastický finiš Generál Pavel. Bude to skvělý prezident!“. Zapomněl snad tento údajně křesťan, jak se komunisté chovali k církvi, na faráře Toufara, na hysterického prokurátora Urválka, a především na to, kdo toto vše chránil? A na to, kdo stál na stráži s ostře nabitými zbraněmi u hranic s SRN a Rakouska? Zapomněl na to i předseda ODS Fiala – „rovněž nadšení a doporučení: Volte generála Pavla.“?
Pravice a demokratická opozice se (až na vyjímky) prostě zbláznila, a každý soudný člověk si položí otázku: O co tu jde? O co jde v této podivné hře? Proč náhle nikdo neprotestuje proti přímé volbě, když ještě před několika měsíci nemohli pravicoví politici přijít přímé volbě na jméno? Jde skutečně o to, mít na Hradě někoho reprezentativního (i když Venca Falška také nebyl žádný výhra), nebo jde o to, mít obsazené všechny klíčové posty a skutečně si prosadit do ústavního soudu svoje lidi? Nebo ještě něco horšího? Euro, zbrojení, Ukrajina a já nevím, co všechno ještě. Dost to člověka znepokojuje, když vidí, jak ti, co nemohli bolševiky ani cítit dnes chrochtají blahem, když se do čela státu dostane bolševik skutečně kovaný, který jako zázrakem prozřel po pádu režimu.
Dost možná se to brzy dozvíme.
To už ale může být pozdě.
15.01.2023 TomTom
