V České republice, je opět rozepře kvůli Izraeli

V České republice, je opět rozepře kvůli Izraeli




Píše
jihadwatch



Z  Jerusalem Post  :
Politikou v České republice se v posledních dnech rozvířila debata o tom, jak reagovat na možnost, že by Izrael mohl uplatňovat své zákony na části Západního břehu Jordánu .
Poslední kapitola probíhající politické polemiky přišla v pondělí s článkem českého předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka, který vyzývá k „otevření nové perspektivy“ a říká, že „čas běží a situace se změnila“ od doby, kdy se dva státy staly paradigmatem mírového procesu. Důraz na mezinárodní právo „přispěl k bloku v konfliktu… a nepomohl vyřešit konflikt,- napsal do deníku Právo. „Mnozí jsou odhodláni najít způsob, jak to udělat, aniž by byli v zajetí starých plánů a frustrací z výsledků.“
„Staré plány“ – a ty se řeší až do dneška – byly ve skutečnosti založeny na pohledu na arabsko-izraelský konflikt jako na „problém“ náchylný k „řešení“,spíše než jako „situaci“, kterou bylo třeba „řešit“.Bez ohledu na to, jak velkorysé byly mírové nabídky Izraele, Palestinci je všechny v letech 1947, 1967, 1978, 2000, 2001, 2005, 2007, 2012 a 2015 odmítli. I když Ehud Barak nabídl Jásiru Arafatovi 97% akcií „Západního břehu“ a internacionalizaci jeruzalémského Starého města, izraelská nabídka byla odmítnuta, stejně jako podobná nabídka, kterou o několik let později učinil Ehud Olmert Mahmúdu Abbásovi.
Uvědomíme-li si, že arabská válka proti Izraeli je klasickým Džihádem proti nevěřícím, kteří dnes vlastní území, jež kdysi byla, a proto musí vždy zůstat, Muslimská představa trvalého „řešení“ založeného na izraelské územní, kapitulaci pak můžeme považovat za hloupost. Jakýkoli „mír“ mezi Izraelem a Palestinci bude platit pouze v případě, že nebude založen na smlouvách, které budou jistě porušovány Palestinci, kteří si za svůj vzor tvorby smlouvy berou dohodu, kterou Muhammad uzavřel s Mekany v roce 628 n.l. Tato smlouva z Al-Hudaibiyya měla trvat deset let; Muhammad ji zlomil během 18 měsíců, hned jak ucítil, že jeho síly jsou silnější než síly Mekčanů. Cesta k udržení míru mezi Židy a Araby vede přes stejnou politiku a odstrašování, která fungovala během studené války, a bude pracovat na udržení míru pro Izrael, pokud židovský stát Izrael zůstane zjevně a drtivou většinou silnější než jeho muslimští nepřátelé.
Petříček dospěl k závěru, že podpora Izraele by neměla být založena na řešení založeném na existenci dvou států a že je „čas oživit myšlenku soužití v jednom společném státě.“
 
Petříček má na mysli jediný stát, kde budou muslimové a nemuslimové „existovat“ ve šťastné harmonii. Představa „existence“ mezi muslimy a nemuslimy, kteří žijí harmonicky v jednom státě, kde jsou si obě skupiny početně blízké, je absurdní. Kde kdy takový stát existoval? Kdyby se 1,8 milionu Arabů v Gaze a 2 miliony Arabů na Západním břehu připojilo ke 2 milionům arabských občanů Izraele, tento „jeden společný stát“ by měl sedm milionů Židů a 5,8 milionu Arabů. Arabové a Židé v takovém státě by byli v neustálém konfliktu; podívejte se na problémy, které dnes Židé mají v Izraeli, kde je mnohem méně Arabů, a na teroristické hrozby jak uvnitř země, tak z Gazy a částí Západního břehu pod správou P.A. Jak by se tato „existence“ zachovala, kdyby nenávist k Židům byla vštěpována v několika desítkách Koranských veršů a v mnoha příbězích v Hadithu? Předpokládejme, že by se Arabové mimo tento stát rozhodli k invazi, aby konečně skoncovali s „Židy“.Jak by se těm Židům, kteří stojí tváří v tvář gigantické muslimské páté koloně v zemi, která je připravena spojit se s arabskými vetřelci, podařilo přežít? Problém není teoretický. Pokud chceme, aby Izrael přežil, fantazie o existenci“ nás jen svádějí na scestí. Jen si představte, jako myšlenkový experiment, kdyby ve Spojených státech došlo k náhlému přílivu 150 milionů muslimských migrantů. Jaké by to mělo důsledky pro domorodé nemuslimy?
Debata v české politice začala v sobotu, kdy ministr zahraničí Tomáš Petříček a dva jeho předchůdci zveřejnili v deníku Právo plán anexe s titulkem: „Co se stane [sic] s Palestinci a izraelskou demokracií?“
„Naše politická a občanská odpovědnost…nám říká, že k plánované izraelské anexi částí palestinských území nemůžeme přistupovat jinak než výslovně kriticky, v článku se uvádí, že izraelská suverenita na Západním břehu by porušovala mezinárodní právo.
Tomáš Petříček se naprosto mýlí. Toto nejsou „palestinská území.- Izraelská suverenita v Judeji a Samaří (a „Západní břeh Jordánu“) neporušuje mezinárodní právo; je pevně založena na mezinárodním právu. To znamená, že vychází z mandátu Společnosti národů pro Palestinu, který zahrnoval celé území od Mt. Hermon na severu, k Rudému moři na jihu a od řeky Jordánu na západě ke Středozemnímu moři na východě. Stejně jako byly vytvořeny další mandáty vytesané z bývalých osmanských území s cílem nastolit vznik několika arabských států, které skutečně vznikly – Iráku, Sýrie a Libanon – tak zněl Mandát pro Palestinu vytvořený za účelem vytvoření židovského státu. Jordán byl zvláštní případ.
Ti, kteří předpokládají, že Izrael musí „tak učinit“, by se podle nejasného „mezinárodního práva“ měli nejprve informovat o Palestinském mandátu a o tom, jaká území to zahrnuje. Jakmile jasně porozumí ustanovením mandátu, včetně jeho podpory „blízkého židovského osídlení na území“, které bylo vymezeno na mapách mandátu – mapách, které také vyžadují studium –, mohou na věci pohlížet úplně jinak.
Takoví lidé jako Tomáš Petříček musí přestat papouškovat „to, co mezinárodní společenství říká o Izraeli, že „porušuje mezinárodní právo,- a místo toho studovat a důkladně asimilovat ustanovení mandátu pro Palestinu a zapamatovat si mapy mandátu, které jasně ukazují území, na které se tato ustanovení vztahují. Pak se mohou přesunout do OSN. Rezoluce 242, která poskytuje nezávislé ospravedlnění pro Izrael, aby si tato území udržel, zvítězila v Šestidenní válce, kterou považuje za nezbytnou pro svou bezpečnost. To by zajisté zahrnovalo i Jordánské údolí, jehož kontrola je nezbytná pro zpomalení potenciálních vetřelců z východu, čímž by získali čas na mobilizaci izraelských rezervistů. Města („osady“), v nichž dnes na Západním břehu žije půl milionu izraelských Židů, poskytují Izraeli také strategickou hloubku a jejich existence samozřejmě neporušuje, ale naplňuje výslovná ustanovení – články 4 a 6 – mandátu pro Palestinu.
Hlavním navrhovatelem rezoluce 242 byl lord Caradon (Hugh M. Foot), stálý zástupce Spojeného království při OSN v letech 1964 až 1970. V době projednávání usnesení a následného jednomyslného schválení, a při mnoha příležitostech od té doby, Lord Caradon vždy trval na tom, že výraz „z území“ zcela záměrně neznamená „všechna území,- ale jen některá území:
Lord Caradon později vzpomínal:
Hodně se hrálo o to, že jsme neřekli „území“ nebo „všechna“ území. Ale to bylo úmyslné. Já sám jsem velmi dobře znal hranice z roku 1967, a kdybychom tam dali „to“ nebo „všechno to“, mohlo by to znamenat jen to, že bychom si přáli, aby hranice z roku 1967 zůstaly zachovány v podobě trvalé hranice. To jsem rozhodně nebyl ochoten doporučit.
Při jiné příležitosti, na interview z Journal of Palestine Studies (jaro-léto 1976), Lord Caradon opět trval na rozvážnosti formulace. Ptali se ho:
Základem pro případné urovnání bude rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242, jejímž jste byl architektem. Řekl byste, že existuje rozpor mezi částí rezoluce, která zdůrazňuje nepřípustnost získání území válkou, a tou, která vyzývá ke stažení Izraele z „okupovaných území,- ale ne „okupovaných území“?
dobře si všimněte „Z okupovaných území“ není totéž jako „okupovaných území“ – první je neutrální, druhý načtený popis.
Lord Caradon odpověděl:
Obhajuji usnesení v jeho současné podobě. To, co uvádí, jak víte, je nejprve obecná zásada nepřípustnosti získání území válkou. To znamená, že nemůžete ospravedlnit držení území jen proto, že jste ho dobyli. Mohli jsme říct: no, vraťte se k linii z roku 1967. Ale znám linii z roku 1967 a je to prohnilá linie. Horší hranici pro trvalou mezinárodní hranici mít nemůžete. Je to místo, kde byli vojáci v určitou noc v roce 1948. Nemá to žádný vztah k potřebám situace.
Kdybychom řekli, že se musíte vrátit k linii z roku 1967, což by mělo za následek, kdybychom určili ústup ze všech okupovaných území, mýlili bychom se.
Všimněte si také, jak lord Caradon říká, že „nemůžete ospravedlnit držení území jen proto, že jste ho dobyli,- s tím, že se toto „pouhé“ vztahuje na Jordánsko, nikoli však na Izrael, a to kvůli výslovným ustanovením mandátu, která přidělují území známé dnes jako „Západní břeh“ židovskému státu. Všimněte si také pevnosti jeho zavržení linie z roku 1967 jako linie prohnilé,Nic víc než „kde se vojáci ocitli v určitou noc v roce 1948,Tedy nic víc než linie příměří a ne mezinárodně uznávané hranice. „Horší hranici pro trvalou mezinárodní hranici mít nemůžete.“
Přesto je zde ministr zahraničí Petříček, který si zřejmě není vědom jak ustanovení Mandátu pro Palestinu, tak OSN. Jasný záměr rezoluce 242, oblékající Izrael za to, že se odvážil prosadit svůj právní, historický a morální nárok na zemi Izrael. Kdyby si přečetl a důkladně porozuměl jak palestinskému mandátu, tak rezoluci 242, místo aby kritizoval židovský stát, možná by pochválil Izrael za to, že projevil ochotu vzdát se zhruba 70% Západního břehu Jordánu, ačkoliv k tomu nemá žádnou právní povinnost, aby palestinští Arabové mohli mít druhý vlastní stát (prvním bylo Jordánsko).
Česká republika je tradičně jednou z nejpřátelštějších zemí vůči Izraeli v Evropě a často hlasuje proti návrhům EU na odsouzení Izraele nebo v poslední době hrozí sankcemi kvůli anexi. Na rozdíl od předchozích zpráv byla Česká republika jednou ze zemí, které se postavily proti nedávnému kritickému prohlášení vysokého představitele EU pro zahraniční věci Josepa Borrella k této záležitosti. Diplomatický zdroj poukázal na to, že české ministerstvo zahraničí nesdílelo Borrellovo prohlášení na sociálních médiích ani nezveřejnilo své vlastní prohlášení, které by odráželo jeho.
Petříčkův článek proto vyvolal značné kontroverze a ústupky.
Později v sobotu, Český remiér Andrej Babiš vyjádřil svůj nesouhlas s článkem a myšlenkou, že by ministr vyjádřil názor nezávislý na vládní politice….
Petříček byl prozatím potrestán: nehovoří za vládu, jak dal jasně najevo premiér Andrej Babiš. Ještě že do diskuse vstoupilo mnoho dalších vysokých představitelů, současných i minulých, aby bránili Izrael a odsuzovali Petříčkův nedomyšlený článek. Patřili k nim nejen prezident Zeman a premiér Babiš, ale také bývalý český premiér Mirek Topolánek a tři bývalí ministři zahraničí.
Došlo také k odlivu podpory Izraele ze strany českých lidí pobouřených Petříčkovým článkem. Jízda na této vlně podpory k dobrému výsledku, Prezident Zeman by měl se souhlasem premiéra Andreje Babiše využít příležitosti k přesunu českého velvyslanectví do Jeruzaléma, což je příhodná odpověď pro ministra zahraničí Petříčka a všechny, kdo si troufají diktovat Izraeli, co smí a co nesmí. Lepší čas už nebude.
 
 
document.oncontextmenu=null;document.onselectstart=null;document.ondragstart=null;document.onmousedown=null;document.body.oncontextmenu=null;document.body.onselectstart=null;document.body.ondragstart=null;document.body.onmousedown=null;document.body.oncut=null;document.body.oncopy=null;document.body.onpaste=null;
 



Share

Tweet


Whatsapp



The post V České republice, je opět rozepře kvůli Izraeli appeared first on V4 nová Evropa.cz .
Jak poznat nevěru?

Máte podezření, že vás váš protějšek podvádí?

Rychlá půjčka ihned

Není nic jednoduššího než si vybrat rychlou půjčku na www.finmoney.cz.

Špionážní technika

Jak zjistit pravdu? Pomocí profesionálních pomocníků.

Jirkovo rychlé půjčky

Srovnejte si online půjčky z pohodlí vašeho domova. 100% přes Internet

Slevové kupóny

Ušetřete nemalé peníze na online nákupech. Slevové kupóny do e-shopů.

Půjčka do výplaty online

Výhodná nabídky půjčky do výplaty až 30 000 Kč. Vyřízení online.

Účetní program AdmWin

Nabídky, zakázky, objednávky, sklady, faktury, dod.listy, účtenky EET

Inzerujte zde!

Máte zájem o reklamu? Kupte si textový odkaz na této pozici!



Dnes nejprohlíženější