APOŠTOL
V dnešním článku se lehce pověnujeme aktuální situaci na komoditní burze. Mám totiž pocit, že se „něco děje“. V posledních dnech dochází k podivným burzovním úkazům, které stávající napjatou situaci ještě více komplikují. Vyvozuju z toho, že se asi brzy „něco stane,“ protože to snad ani jinak být nemůže. Ale než se dostanu k současné situaci, uvedu vás krátce do problematiky:
Na komoditní burzu mají největší vliv Spojené státy, Rusko a EU jako exportéři a pak Čína, Indie a Arábie jako importéři. Když se u exportérů málo urodí, protože neprší, hoří, je moc mokro a tak podobně, cena jde nahoru. Naopak, pokud se u exportérů hodně urodí, cena jde dolů.
U importérů to funguje obráceně. Čím větší hlad, tím vyšší cena. Ovšem Čína i Indie si to uvědomují a v posledních deseti letech udělaly obě země obrovský skok kupředu, aby se co nejvíce zbavily závislosti na importu. Čína i Indie jsou největší zemědělští producenti. Mnohem větší než USA i Rusko. Ale prakticky všechno spotřebují pro své obyvatelstvo. Čína je k tomu všemu ještě velmi bohatá země, investuje v Africe i jinde ve světě (především na jižní polokouli, protože tam jsou žně o půl roku posunuté) a získává tak významné množství komodit přímými smluvními nákupy. Jen Arábie je naprosto dokonale stejná – rychle jich přibývá a na vlastní zemědělskou produkci celkem kašlou. Jsou tam výjimky – třeba Egypt, ale kde nic není, ani čert nebere.
Dalším významným vlivem je sója. To je nejlevnější krmivo pro živočišnou výrobu. Její spotřeba je obrovská. Ale daří se jí jen ve specifických podmínkách, čímž její výnos poměrně kolísá. Dneska se levné maso dělá tak, že krávě, praseti, ovci, kuřeti, atd, atd, dáte přesně to, co potřebuje. Žádná přirozená pastva, to je maso pro bohaté. Maso pro chudé se dělá vědeckou alchymií dokonale namíchaných krmiv (ve kterých jsou i ty antibiotika, hormony a podobně). Když není sója, dá se nahradit něčím jiným. Zvýšenou potřebou pšenice, kukuřice, hrášku, apod, apod. Málo sóji znamená vždycky růst ceny pšenice.
Podobné je to i s dalšími komoditami, které jsou zase závislé na průmyslové výrobě. Z kukuřice se dělá biolíh, který se ale dá dělat i z řepy, brambor či třtiny. Z řepky se zase dělá olej i MEŘO, což se dá také dělat třeba ze slunečnice, apod apod.
Zvláštní kapitolou je rýže, která u nás není tak významná, ale v Asii je velmi důležitá. Má velký výnos, ale také je náročná na pěstování.
Globalizace zařídila, že „je všeho tak nějak akorát“. Nedělají se nadbytečné sklady ani nadbytečné výroby. Co se každý rok urodí, to se také zpracuje. Zásoby sice existují, ale v globalizovaném světě se stále zmenšovaly a v podstatě řešily jen běžné výkyvy produkce dané počasím. Lidi toho prostě sežerou furt stejně, přibývají na planetě poměrně předvídatelně a tak byl rozvoj zemědělství také předvídatelný. V posledních letech se výkyvy na komoditní burze spíše zmenšovaly, což byla především zásluha Číny, která byla schopná stabilizovat svůj trh s komoditami a potravinami velmi dobře. Poslední roky byly pro obchodníky spíše nudnou rutinou bez velkých zisků, protože obchodník vydělává nejvíc, když levně koupí a pak draze prodá. To se v posledních letech moc nedařilo, což bylo dobré pro obyčejné lidi i pro průmysl. Ceny jídla byly stabilní, stejně tak ceny komodit jakožto surovin, budoucnost byla předvídatelná.
Jen jeden příklad: Když Babiš spustil Preol, byly ceny řepky poměrně vysoké. Velká továrna, velká potřeba, ještě nezajištěné logistické trasy – Babiš prostě musel zemědělcům platit docela dost, aby mu provoz jel stabilně bez odstávek. Postupně si ale logistické trasy vybudoval, vybudoval si skladovací kapacity, zařídil si přístaviště na Labi… a cena řepky začala klesat, protože byl schopen si nakoupit právě přes komoditní burzu, byl schopen to dovézt i uskladnit a najednou čeští zemědělci zjistili, že jsou s pěstováním řepky pod náklady a omezovali jí. Tohle ale bylo maximum vzrůša, které se na českém komoditním trhu dalo zažít. Jinak ve žních cena trochu klesla a pak lehce stoupala do žní na jižní polokouli. Pak se držela stabilní a před žněmi zase lehce klesla.
Loni pak přišla po mnoha letech první změna – Čína začala nakupovat komodity jako zběsilá, až v říjnu dosáhla stavu, kdy polovina světových zásob potravin byla v Číně. Neuvěřitelné číslo. Tenkrát jsem rouhačsky napsal, že Číňan ví něco, co my ne. Že bude válka a oni se připravují dopředu. Jo, měl jsem pravdu, i když z toho nemám žádnou radost. Proto si pořád myslím, že Rusko a Čína postupují koordinovaně krok za krokem a vlastní fronta na Ukrajině je jen malá část celého konfliktu ve kterém Třetí svět vyzval Západ na souboj o tuto planetu. Ne, nebude to krátká válka. Bude dlouhá, předlouhá.
Po loňských žních se cena všech komodit vydala vzhůru a to trvá dodnes. Prakticky se všechny ceny zdvojnásobily až ztrojnásobily. Dostává se to do úplně absurdních rozměrů. Pokud třeba řepka stojí přes dvacet tisíc korun za tunu, k tomu je dražší plyn i elektrika, tak z ní dělat MEŘO nemá žádný ekonomický smysl. To by ještě tak nevadilo, ale ono nemá žádný smysl z ní dělat ani stolní olej. Přesto je cena vysoká. Podobně nesmyslné to začíná být vlastně už u všeho.
Tedy kromě pšenice – tam se ta nesmyslná cena dá pochopit – jsou na ní závislé stamiliony lidí a je pochopitelné, že bohatí arabáši i chudí černoši kupují jak šílení, dokud je co koupit. Společnost dělí od revoluce tři jídla a to nejlépe chápou právě diktátoři, kteří se zpravidla z tohoto důvodu vyšvihli do svých panství. Teď o ně nechtějí přijít, tak nakupují a budou dotovat chleba. Podobné to může být s rýží.
Ale u ostatních komodit, tam to smysl dávat přestává. Ceny kukuřice i řepky šplhají do nesmyslných výšin i když se z nich přece jenom vyrábějí zbytné věci. Poptávka po chlebu nikdy neklesne, protože jíst se musí, ale poptávka po luxusu klesne s rostoucí inflací. Podle mě jsou ceny těchto komodit už tak přepálené, že už teď je jich na světě příliš mnoho a v podmínkách celosvětové krize nebudou zapotřebí.
Burza je ještě o řád složitější. Tam nenakupují jen obchodníci s obilím, ale také různé důchodové i pojišťovnické fondy. V dnešní době patnáctiprocentní inflace je lákavé vložit peníze do komodity, která stoupla o sto procent. Kdo by nechtěl takhle zhodnotit peníze střadatelů, když jim dá obvyklý úrok a sám shrábne obrovský zisk?
Jenže ono to má svůj konec. Jednoho dne komodity dojdou. Už je koupeno všechno, co se koupit dá. Ještě se dá dopředu nakupovat budoucí úroda, což se teď ve velkém děje, ale i to bude mít jednou konec. Nota bene, když stále více států už teď ohlašuje, že zakáže vývoz. Zároveň se ukazuje, že z Ukrajiny se toho vyváží míň, než kolik se politicky naslibovalo. K tomu je Rusko pod sankcemi, takže tamní budoucí obrovskou úrodu (její velikost není vůbec jistá) si žádný západní burzián koupit nemůže, o to se Putin postará.
Já osobně si proto myslím, že trh s komoditami začíná být pomalu přepálený. Ceny všeho kromě pšenice jsou už tak vysoké, že přestávají dávat ekonomický smysl. Jejich další růst už nepřinese vyšší zisk. Naopak. Každý dolar k ceně navíc už snižuje poptávku po budoucím zboží.
Včera řepka na burze ztratila asi 2000,- Kč… Podle mě zcela logicky. Komodity se prodávají za ceny, kdy se lidi bez nich raději obejdou. Jen nikdo neví, jestli bude následovat rovnoměrný pomalý pokles a nebo volný pád.
Jakmile totiž dojde na cenový strop, začnou se důchodové fondy komodit zbavovat. Oni samozřejmě nepotřebují slunečnici, oni potřebují prachy. Když to dál neporoste, nemá cenu v tom prachy nechávat. A vzhledem k tomu, jak cena rychle rostla, je dost reálné, že právě výprodejem začne stejně rychle padat.
Vysoká cena teď jednoznačně vyhovuje Putinovi. On je největší světový exportér a čím víc ze zásob i z budoucí úrody prodá právě teď, tím víc vydělá. Číně vysoká cena vůbec nevyhovuje, ale zvládne ji. Afriku i Arábii vysoká cena zabije.
Teď se podle mě ukáže, jak moc Čína s Ruskem doopravdy spolupracuje a jak moc oba státy předpokládaly současnou vojenskou situaci na Ukrajině. Rusko má totiž v této chvíli moc udržet vysokou cenu. Stačí vydávat tisková prohlášení, že úroda nebude dobrá, bo vedro, že je obtížné vozit úrodu do přístavů, protože válka, apod, apod. Každé takové prohlášení udrží cenu vysoko. Rusko ale zatím dělá spíš opak a deklaruje, že úroda bude dobrá. Jako by už dopředu věděli, že se Západem obchodovat nebudou a vznikne stejná situace jako s ropou a plynem. Všichni ostatní dostávají dobré ceny, jen Západ kupuje draze. Pokud to takhle bude i s pšenicí, tak se Západem žádný chudší stát nezůstane a i to Turecko se na Ukrajinu vykašle, protože sociální smír je důležitější. Všichni si rádi koupí ruskou pšenici se slevou.
Ovšem pokud Čína nemá dost a musí nakupovat i od USA, tak bych řekl, že bude brzy po válce a ukrajinské přístavy se nějakým způsobem otevřou, protože Sitting Ping na Putina zatlačí. Já bych si ale myslel, že právě na to se Čína připravila, aby letos mohli Západu předvést, že už nedominuje.
Já osobně mám pocit, že nám tu před očima vzniká to nové uspořádání, kterému se Západ tak vehementně brání, ale není mu to nic platné. Vznikají dva světy. Ten západní bez průmyslu a surovin a ten východní s průmyslem a surovinami. Teď se navíc ještě ukáže, jak je na tom zemědělství, které směřuje ke stejnému rozdělení. I ty burzy se rozdělí.
Rusku možná ta válka nejde… ale vlastně na tom nezáleží, protože všechno ostatní mu jde. Je to paradox doby. Rusům vždycky šlo válčit a nikdy jim nešlo dělat globální ekonomiku. Teď to vypadá, že střílení pokulhává, ale zato dodávají všechno potřebné všem.
a.a. (Apoštol)
The post Trocha komoditního burziánství first appeared on Pravý prostor .
