URZA
Množí se mi tu žádosti, abych se vyjádřil k volbám; tak jdu na to! Jako vždy vyjadřuji svůj subjektivní pohled; zejména pak nikomu neříkám, co má dělat – jednak je to Vaše věc a jednak to dle mne není zas až tak podstatné, takže je mi celkem jedno, koho volíte.
Já osobně u prvního kola nebyl, protože jsem trávil víkend v Ježku (a nebudu si zařizovat kartičku pro náboženský rituál demokracie); k druhému asi taky nepůjdu, protože budu po operaci vážit každý krok (a nějak to zařizovat mě asi taky nehne).
Nevyhraje-li někdo o jeden hlas (což je téměř vyloučeno), pak je jedno, zda jste byli volit; argument „to kdyby si řekli všichni“ nedává smysl, jelikož za „všechny“ nerozhodujete, jen za sebe. A Vaše účast bude patrně irelevantní – ostatní se totiž nerozhodují podle Vás.
Máte-li přeci jen neodolatelnou potřebu volit proti někomu, lze to udělat i takto: Najděte ve svém okolí někoho, komu věříte a kdo chce volit druhého kandidáta než Vy; dohodněte se, že nepůjdete volit ani jeden. Tak nemusíte dávat hlas někomu, koho nemáte rádi.
Navíc mi nepřijde až tak podstatné, kdo bude prezidentem; chápu, že demokratická propaganda z voleb dělá alfou a omegu našich životů, leč snad jediné zajímavé pravomoci prezidenta jsou jmenování rady ČNB a milosti. Fakt to stojí za energii tolika lidí?
A pozor, neřešíme tady ideální radu ČNB oproti otřesné ani ideální milosti oproti otřesným; řešíme jen rozdíl mezi těmi kandidáty (kteří mohou ještě navíc lhát či kdykoliv otočit). Doopravdy spočívá spor mezi nesmiřitelnými tábory voličů v tomto?
Nemyslím si; prezident je ve skutečnosti fetišizovaným symbolem našeho demokratického řádu. Znám lidi, kteří by se do krve bili za svého kandidáta, i kdyby neměl žádné pravomoci. Proč? No protože přece někdo, koho nemají rádi, nesmí usednout na hradě.
V tomto smyslu je pro mě ideálním prezidentem Zeman; jeho kreativitu a energii pro dělání ostudy a znevažování toho úřadu hned tak někdo mít nebude. A přesně to od prezidenta potřebuji nejvíc – aby znevažoval svůj úřad.
Nepotřebuji a nechci nikoho, kdo mi bude vládnout; jsem přesvědčen, že nikomu by nemělo být vládnuto násilím proti jeho vůli. A když už musím žít jako poddaný pod pánem, pak chci, aby tento pán měl co nejméně vážnosti mezi ostatními poddanými.
Během Zemanova působení za mnou přišla spousta lidí s tím, že když viděli tu hrůzu, začali hledat alternativy, a objevili ankap; za to jsem Zemanovi vděčný (a krom vší té hrůzy za těch deset let dal nedávno ještě jednu dobrou milost manželům Kordysovým).
Z tohoto důvodu bych – kdybych k volbám šel – volil Babiše; ten udělá prezidentskému úřadu víc ostudy než charismatický a pohledný Pavel s jeho důstojným vystupováním (které mu mnedle vyhraje volby).
Pozor, nejedná se o přístup „čím hůř, tím lépe“; cílem není nutně zvolit nejhoršího kandidáta, ale takového kandidáta, který bude co možná nejvíc znevažovat úřad prezidenta (což se často prolíná, ale nutně nemusí).
Podobně bych tuto strategii neaplikoval v parlamentních či senátních volbách, jelikož tyto orgány nám mohou mnohem víc uškodit (v případě parlamentu) respektive nepomoci (v případě senátu); v prezidentských ji ale považuji za nejrozumnější.
Toť můj názor; je mi jasné, že za něj dostanu kotel od militantních voličů generála (kteří začínají trochu připomínat někdejší Schwarzenbergovy ultras), ale to nevadí. Respektuji jejich názor; a hlavně volte, koho chcete, mnedle je to stejně nakonec dost jedno.
FB
The post K volbám … first appeared on Pravý prostor .
