SOSP
Zastánci krajních opatření proti covidu si nepřipouštějí ani dnes svou odpovědnost za chyby, vždyť jednali v dobré víře. Dál chtějí všechny napravovat a učit kritickému myšlení. Dál chtějí roztáčet kola dezinfománie, dezinfoplánů, dezinfozákonů…
Když i známý katastrofista prof. Flégr oznámil v listopadu 2022 konec covidové pandemie, je čas po třech letech začít věcně debatovat a hledat odpovědi na otázky: Jak doba covidová ovlivnila demokracii? Osvědčila se politika nulové tolerance vůči covidu s těmi nejtvrdšími uzávěrami společnosti? Fungoval mírnější přístup bez lockdownů, zahrnující opatření na ochranu zranitelných a prevenci ostatních?
Otázky jsou palčivé i kvůli brutální a neúspěšné politice nulové tolerance v Číně, jež přispěla k upevnění diktatury Si Ťin-pchinga. Jsou palčivé, neboť právě před rokem byla jedna třetina obyvatelstva v Česku označena za druhořadé občany a po šest týdnů měla zákaz vstupu na sportoviště, do divadel, restaurací… Jsou palčivé, neboť již na počátku pandemie zveřejnili prof. Pirk a prof. Höschl výzvu 11 lékařů Univerzity Karlovy. Varovali, že fyzické zdraví nelze chránit šířením extrémního strachu a stresu, izolací starších lidí a dětí, uzávěrami společnosti. Uvedli, že tělesné zdraví je podmíněné zdravím duševním i celé ekonomiky a demokracie. Žádali obnovit školní výuku, chod ekonomiky a dostupnost zdravotní péče v celé šíři.
Tehdy byli odmítnuti. S odstupem času jsou tu však zkušenosti s mírnými opatřeními ze Švédska, Floridy, Singapuru. Jsou tu zkušenosti s dřívějším rozvolněním restriktivních opatření v Anglii, Irsku, Skandinávii. Dnes nejde o to, kdo má patent na rozum či morálku, ale o zvažování principů přiměřenosti, vyváženosti, načasování a dalších souvislostí při zavádění opatření proti covidu. Tenká je totiž hranice mezi dobrými úmysly a nezamýšlenou destrukcí. Hledejme odpovědi na tyto otázky i pro případ opakování pandemie. Tento text nabízí jeden úhel pohledu a týká se témat vědeckosti, dezinformací, ideologie či utopie.
Vědecká chiméra
Chceme-li měřit kvalitu odborné činnosti jednotlivých vědců, musíme nahlédnout hlavně do databáze Web of Science , jež eviduje vydané články v předních zahraničních časopisech. Porovnáme-li v této databázi, přístupné z většiny univerzit, odborné texty českých vědců v oblasti výzkumu covidu, jsou zjištěná fakta alarmující. Odborníci z uskupení MeSES, oficiálně prezentovaní jako jediní „experti“ na covid, se zabývali výzkumem podle počtu publikací méně než odborníci z řad SMIS, označovaní za „dezinformátory“. Tedy odborníci, požadující co nejtvrdší opatření proti covidu, nevykázali více publikačních výstupů než jejich kritičtí kolegové, zastávající mírnější přístup. Ještě hůře v tomto srovnání dopadli aktivisté typu Manipulátoři.cz a Sysifos, kteří svévolně třídili covidové vědce na „experty“ a „dezinformátory“.
Co z toho vyplývá? Že třídění vědců na hodné a zlé bylo pomýlené a abnormálně nevědecké. Že jediným výsledkem byl rozvrat vědy a s tím související těžké dopady na společnost. A že ve skutečnosti šlo o nástroj nových progresivních sil, jak utužit jednotu lidu a oddělit to nezdravé ve společnosti. Přesně v duchu známého husákovského výroku „nechť odpadne, co je nezdravé a kolísavé.“ Šlo o to potrestat kritiky a zastrašit pochybovače. Šlo o projev nové ideologie dobra, s cílem vymýtit covid i nepřátele lidu.
Nová ideologie dobra
Doba covidová byla zlomem ve vývoji demokracie. Listopad 1989 ukončil totalitní éru rádoby světového vědeckého názoru v podobě marxismu-leninismu a započal přechod k demokracii, jež se vyznačuje ekonomismem, tedy úsilím o zvýšení životní úrovně v rámci svobodného trhu. S covidem jsme se po 30 letech vrátili obloukem do ideologické fáze. Poté, co idea komunismu vyčpěla, nabízí se vitálnější vědecký názor, který biolog a filosof prof. S. Komárek nazval scientismus-hygienismus . Ano, obě ideologie operují vědou. Vyhlašují boj domácímu a vnějšímu nepříteli. Požadují absolutní podřízení jedince obecnému blahu. Chtějí vytvořit nového člověka – uvědomělého a hygienického. Přitom ale stát bobtná ve své represivní a dozorčí funkci, posiluje policii, armádu, zpravodajské služby. Prostor pro svobodu se zužuje.
Scientismus-hygienismus je součástí širší utopie budování globální harmonické společnosti. Jak napsal britský novinář D. Murray, dnešním progresivistům jde o to vyvrátit starou společnost a vybudovat novou bez vnitřních a vnějších hranic, bez rozdílů mezi lidmi: společnost beztřídní, ale i bezrasovou, beznárodní, bezpohlavní. Jde o jakýsi globální tavící kotel, o rozředění a zrušení národních, rasových, sexuálních a genderových rolí. Konečně si všichni budou rovni. Konečně nastane věčný mír, klima planety bude zachráněno, pandemie vymýceny, možná dojde i na nesmrtelnost.
Totalitní systém sociálního kreditu
Historie ale učí, že utopii nelze zavést bez násilí, je třeba ji vnutit ostatním. V demokraciích mají sklon k utopii progresivisté, kteří usilují o nápravu prý neuvědomělé a sobecké většiny. Kanadský psycholog J. Peterson varuje Západ před sklouzáváním k neliberálnímu režimu, před naivitou ohledně možného přijetí prvků čínského „systému sociálního kreditu“ a „digitálního pasu“. Jde o totalitní způsob regulace chování lidí, kdy všemocný stát vede na každého občana bodové hodnocení. Osobní skóre vypočítává na základě sběru údajů z platebních karet, veřejných kamer, vládních a firemních záznamů i přímo od informátorů.
Za vhodné chování se přičítají body a zpřístupňují lepší veřejné služby, jako jsou bezplatná lékařská péče a výhodné bankovní půjčky. Za nevhodné chování se odečítají body a vydávají zákazy, vylučuje ze společnosti. Sem patří dopravní přestupky, nesplácení úvěrů, ale i kouření v neoznačených zónách, nadměrné hraní videoher či zveřejňování údajných falešných zpráv. „Lidem se špatným sociálním kreditním skóre může být zakázáno kupovat letenky nebo lístky na vlak, dětem může být zakázáno studovat v případě špatného skóre jejich rodičů.“
Chceš-li změnit svět, změň sebe!
Vrátíme-li se do Česka, je zřejmé, že represivní strategie nulové tolerance vyústila v nezamýšlenou destrukci, zasadila tvrdou ránu demokracii. Porušila polistopadovou společenskou smlouvu, neboť přes 3 miliony lidí hodila přes palubu zákazem vstupu do sportovních, kulturních a turistických zařízení. Narušila ekonomickou i politickou soudržnost. Otřásla důvěrou ve většinová média, oficiální instituce a elitu, ve schopnost demokracie chránit svobodu slova a práva občanů.
Zastánci krajních opatření proti covidu si nepřipouštějí ani dnes svou odpovědnost za chyby, vždyť jednali v dobré víře. Dál chtějí všechny napravovat a učit kritickému myšlení. Dál chtějí roztáčet kola dezinfománie, dezinfoplánů, dezinfozákonů, dezinfograntů, dezinfokracie. Více než na jiné pro ně platí slova Matky Terezy: „Chceš-li změnit svět, změň sebe!“
Ano, Putinovi trollové a jejich nepočetná pátá kolona v Česku představují problém. Proti tomu však stačí plnit doporučení ředitele britské rozvědky J. Fleminga: „Západní rozvědky by měly využívat zpravodajské informace k předběžnému vyvracení dezinformací a narativů šířených Ruskem a dalšími autoritářskými státy.“ Dodejme, že k tomu je třeba mít kvalitní školství, vědu, média, elitu, dialog. A schopnost spojovat, nikoliv rozdělovat.
Michal Klíma, politolog z Metropolitní univerzity Praha
The post Doba covidová, utopie a dezinfománie first appeared on Pravý prostor .
