Ke čtyřem kvadrantům konformity – I.

Ke čtyřem kvadrantům konformity – I.

MARIAN KECHLIBAR

První část komentáře  k eseji Paula Grahama , která vyšla včera.
Milý čtenáři, svoji reakci ke Grahamově eseji jsem se rozhodl rozdělit do více částí. Dvě budou určitě, možná i třetí. Pokusím se jednotlivé díly udržet v rozumném rozsahu.


 


 
Úplně první je na řadě kritika a námitky.
Velkou slabinou Grahamovy eseje je zaujatost autora. Jeho sympatie zřetelně vzrůstají “proti směru hodinových ručiček”.  Agresivně konvenční  jedinci jich mají nejmíň,  agresivně nezávislí  nejvíce. Jako příklad jejich “zpěvu” vybral Paul Graham nejslavnější  údajný  výrok Galilea Galileiho, což je nepochybně jemná lichotka.
V téhle souvislosti si kladu otázku, jestli není P.G. poněkud z(de)formován svým povoláním. Jako zakladatel firemního inkubátoru  Y Combinator  se léta setkával s tím nejpříjemnějším poddruhem  agresivně nezávislých  jedinců, mladými IT profesionály, kteří chtějí realizovat své myšlenky a přijít s novým produktem nebo službou. A z nich si ještě k investicím vybíral ty nejnadějnější a nejvíce talentované. Že by odtud pramenila jeho zjevná slabost pro  agresivně nezávislé  typy?
Protože  agresivně nezávislým myslitelem  je i  Theodore Kaczynski  alias Unabomber, jehož vězeňské foto uvádí tenhle článek. A což teprve pustíme-li se do otázky, kolik jedinců se sice dá nazvat  agresivně nezávislými , ale s tím  myšlením  je to v jejich případě neslavné.
Patrně ses, čtenáři, také stal terčem aspoň jednoho takového  agresivně nezávislého  člověka, který si tě – navíc bez tvého souhlasu – zařadil na distribuční seznam svých hromadných e-mailů. Mně už jich chodí asi pětadvacet a dávno už je maximálně přeletím pohledem; ale jsou mezi nimi opravdové perly.
Jeden z těchto pánů (vesměs jsou to pánové) si naložil úkol přesvědčit mě, že žádný Covid-19 vůbec neexistuje a je to výlučně sorosovské spiknutí za účelem ovládnutí světa, při kterém “doktoři a sestry tančí v prázdných sálech” ( doslovná citace ) a rakve odvážené z lombardských nemocnic byly prázdné. Jelikož na to nereaguji, nejspíš jsem v jeho očích  ovce.  Bééé. Ale píšící ovce; tak aspoň něco.


Čímž jsem se dostal k další výtce. Jde právě o pojem  ovce , který mě v Grahamově eseji dost podráždil, naštěstí se tam vyskytuje jenom jednou. Na označování lidí za  ovce  jsem alergický a je to jedna z věcí, která mě odpuzuje na libertariánské internetové komunitě, zvlášť té anglosaské. Tam se s ovcemi hází pořád, stejně jako u anarchistů a krajní levice, až někdy máte pocit, že jste zabloudil na odbornou konferenci karpatských bačů. Je to strašlivě laciná nálepka.



V případě té  pasivně konvenční  majority, o kterou se Graham otřel slovem  ovce , se vyplatí o ní přemýšlet trochu více do detailů. Jednak může být člověk v nějaké věci pasivní proto, že o ní třeba moc neví a přitom  ví, že moc neví ; takový člověk je mi osobně daleko milejší než někdo, kdo si přečte jednoho Marxe a  hrrr na barikádu zbořit kapitalismus . Pak se také v téhle velké komunitě musí rozlišovat mezi lidmi, kteří jsou opravdu konvenční i vevnitř, a těmi, kteří to jen  předstírají navenek , protože se obávají nějakých reálných škod či postihu v případě, že by se zprotivili ortodoxii vládnoucí na jejich pracovišti. Těm to asi nelze úplně vyčítat. Pokud jste zaměstnanec a máte na starosti hypotéku a dvě děti, váš manévrovací prostor je u kontroverzních témat hodně zúžený.
Z čistě pragmatického hlediska bych tady ještě dodal, že chce-li P. G. ochránit svobodu projevu – což asi chce – není žádoucí, aby si pohrdavými pojmy jako  ovce  odcizoval množinu lidí, o které sám píše, že je velmi početná. To je přesně ten druh chyby, které se na progresivní straně dopouští ti Twitteroví radikálové, kteří každému, kdo se s nimi shodne jen na 98,5 procenta, vynadají do bigotních rasistů. Nálepkování může lidi umlčet, ale málokdy vám zajistí jejich  spojenectví , byť třeba tiché.
Shrnu-li to stručně: nepřechválit  agresivně nezávislé  a nepodceňovat  pasivně konvenční,  ony jsou to veliké a značně hrubě definované skupiny, jejichž členové budou tím pádem všelijací.

Konec kritiky a začátek chvály, nebo aspoň souznění.
Grahamův postřeh, že je potřeba nějakým způsobem chránit nezávisle přemýšlející jedince před šikanou těch agresivně konvenčních, je docela trefný. Dodal bych:  hlavně je třeba chránit ty nepříliš agresivní myslitele , kteří se dají snáze umlčet vnějším nátlakem. To jsou cenní lidé, jejichž výstupy mohou být velmi kvalitní, protože na rozdíl od svých  agresivně nezávislých  kolegů neplýtvají časem a energií na tu agresi a věnují je právě přemýšlení. Bohužel má Graham zároveň pravdu v tom, že instituce, které tomuto účelu měly sloužit, dnes selhávají.
Jedním z problémů je, paradoxně, přílišná transparentnost těch institucí a jedinců, kteří je tvoří, v době internetové. Jsme zvyklí na to, že  transparentnost  je kladná vlastnost. Jenže ono to není až tak univerzální dobro.
V některých situacích je transparentnost žádoucí, třeba v hospodaření s veřejnými penězi nebo při zasedání volených institucí, které mají pravomoc vytvářet všeobecně závazné normy. Ale u jednotlivců je to spíš riziko, protože se v podstatě jedná o odhalení jejich slabých stránek psychopatickému davu ze sociálních sítí.
Skutečnost, že za sebou většina lidí dnes vytváří  prohledávatelný záznam  názorů a myšlenek (někdy i nemyšlenek, každý má mozkově slabší chvíle), a který může být (i se značným časovým odstupem!) skutečně prohledán a použit proti nim, zatím neumíme řešit. Časem si vůči ní vypěstujeme hroší kůži; ale hroší kůže, jelikož je tlustá, roste už z principu dost pomalu.

Z Grahamovy eseje to bezprostředně nevyplývá, ale konvence, kolem které se točí ona zastrašující agrese,  nemusí být v dané společnosti většinová . Stačí, aby byla prosazována dostatečně fanaticky a bezohledně.
Nejextrémnější případ teroru ze strany  agresivně konvenčních , který jsme v posledních letech mohli vidět v akci, bylo vyvraždění redakce časopisu Charlie Hebdo, a pachatelé přitom vymáhali ve Francii stále ještě menšinovou konvenci, že Alláh nesmí být zpodobňován a zesměšňován. Bohužel to stačilo, nové veselé obrázky islámského boha už asi nikdo nenakreslí, nebo to minimálně nepodepíše a neotiskne. V tomhle případě selhává i ono “pěstování hroší kůže”, které by fungovalo vůči běžné Twitterové šikaně – proti samopalu je to málo platné.
Způsob, kterým dnes určitá progresivní dogmata ovládla Grahamem jmenované univerzity a velké firmy, sice na rozdíl od Charlie Hebdo nebyl zaplacen životy lidí, ale zajímavou otázkou je, zda tato dogmata nejsou ve skutečnosti podobně minoritní jako dogma “nekreslit Alláha” mezi francouzským obyvatelstvem. V situaci, kdy se neagresivní část populace cítí zastrašena, není jednoduché to zjistit.
Bohužel i minoritní dogma může mít stále ještě dost příznivců na to, aby libovolného jednotlivce smetlo. K obraně svobody projevu a myšlení tedy nejspíš jedinci – byť sebestatečnější – stačit nebudou. Asi budeme opravdu potřebovat nové instituce, navržené tak, aby byly nátlaku zvenčí pokud možno odolné.
A k institucím se vrátíme v druhé části této reakce, buď zítra nebo pozítří. Zaslouží si totiž důkladné zamyšlení.




  MARIAN.KECHLIBAR



Jak poznat nevěru?

Máte podezření, že vás váš protějšek podvádí?

Rychlá půjčka ihned

Není nic jednoduššího než si vybrat rychlou půjčku na www.finmoney.cz.

Špionážní technika

Jak zjistit pravdu? Pomocí profesionálních pomocníků.

Jirkovo rychlé půjčky

Srovnejte si online půjčky z pohodlí vašeho domova. 100% přes Internet

Slevové kupóny

Ušetřete nemalé peníze na online nákupech. Slevové kupóny do e-shopů.

Účetní program AdmWin

Nabídky, zakázky, objednávky, sklady, faktury, dod.listy, účtenky EET

Inzerujte zde!

Máte zájem o reklamu? Kupte si textový odkaz na této pozici!



Dnes nejprohlíženější