Ano, gratulace je zcela na místě, protože je to především výhra těchto tzv. mainstreamových médií (jiná u nás prakticky nejsou k mání), a je to zároveň též triumf jejich dlouhého a neúnavného usilování získat si na svou stranu duši národa.
Zmíněná média měla tento cíl před očima v roce 2013, kdy v prezidentském duelu Zeman-Schwarzenberg dala všechny síly a prostředky do podpory kandidáta pražské kavárny Schwarzenberga – a neuspěla – a pak v roce 2018, kdy se v souboji Zemana s dalším představitelem pražské kavárny Drahošem pokoušela o totéž… a neuspěla podruhé.
Zdravý úsudek našich lidí tehdy ještě slavně triumfoval nad materiální silou všech českých televizí, všeho rozhlasu a téměř všeho našeho tisku, odolal vábení spolčených mediálních sirén slibujících jim ráj na zemi, když se podvolí a přijmou za prezidenta světoobčana a panevropana, tedy člověka, který půjde na ruku všem přepisovatelům české a evropské historie šířícím např. narativy, že:
2. světovou válku zavinila nikoli rozpínavost Hitlerova Německa a Mnichovská dohoda, ale pakt Ribbentrop-Stalin;
nikoli Češi, ale Němci trpěli v sudetském pohraničí, či, jak jsem se dověděl z pátečního vysílání ČT 24, že Češi zavinili protižidovský holokaust téměř ve stejné míře jako Němci,
je pro nás osudově nezbytné čím dál více zbrojit a zbraně (hlavně v USA) nakupovat, protože vojenskoprůmyslový komplex USA, před jehož rozpínavostí a pronikáním do státní správy tak důrazně varoval už v roce 1961 někdejší americký prezident a hrdina 2, světové války generál Eisenhower, musí dále růst a bytnět, protože si to Svoboda, Svět a Demokracie vyžadují.
A kdo pohlíží na věc jinak, je podezřelý z rusofilství i z pohrdání zájmem českého národa a z tohoto úhlu je na něj třeba pohlížet.
Ve skutečnosti je pravda na opačném konci tohoto výkladu, ale jak známo, kapka po kapce za dlouhý čas vyhloubí i v kameni důlek. U nás trval tento čas téměř deset let, deset jsme si tedy i pod všeobjímajícím a nejmohutnějším tlakem médií udrželi zdravý rozum – a pro mě je jak tato neskutečná výdrž, tak i oněch téměř dva a půl milionu lidí, kteří v pátek a sobotu volili jinak, než je mainstream tlačil a agitoval, zárukou toho, že zdaleka u nás není ještě vše ztraceno. A že snad i na našich ulicích si přece jen jednou zatančíme.
