Vrátím se k události, které jsem se stal nechtěným účastníkem za teplých letních dní začátku srpna 2022. Jednalo se o podsunutou mi informaci o připravovaném atentátu na kandidáta na prezidenta Andrej Babiše, kdy tato zpráva ze mne nepochopitelných důvodů zůstala tak nějak viset mimo zájem policie a taktéž mimo pozornost českých mainstreamových médií.
Tento příběh srovnám pak s další kauzou, kdy naopak policie České republiky zakročila až s neobvyklou tvrdostí u případu, který se zdaleka nemůže vyrovnat svou nebezpečností oné hrozbě atentátem vůči čelnímu politickému představiteli této země. Na obou případech si je možno uvědomit „pružnost“ současných českých trestněprávních orgánů a politizaci přístupu při posuzování různých trestných činů. Oba příběhy se vyznačují samozřejmě politickým podtextem, a to je také důvodem, proč na obě záležitosti je pohlíženo českými trestněprávními orgány různou optikou.
Nejdříve tu letní příhodu. V začátku srpna roku 2022 jsem sbíral podpisy pro paní Vitáskovu pro její kandidaturu pro prezidentské volby před hlavním vlakovým nádražím v Praze, když tu ke mně přistoupil jeden občan a sdělil mi informaci, že právě odposlechnul rozhovor dvou osob, kdy se ti dva bavili, že je údajně připraven atentát na bývalého předsedu vlády A. Babiše v Třeboni. Prý ho snajpr střelí z prvního patra z budovy u nějaké té Jindřichohradecké brány. Dotyčný mě požádal, abych s touto výhrůžkou něco udělal, on prý nemůže, páčto on byl údajně pracovníkem u vojenské rozvědky; no nepřipomnělo vám toto řemeslo někoho určitého? No přece Pávka, který se nyní halí do „demokratického“ hávu, ten přece také byl u nějaké té podobné organizace. Díky této profesní podobnosti budu tomu neznámému dále říkat „Pávek“.
Když tedy dotyčný Pávek odešel na vlak, tak jsem začal přemýšlet, jak s touto informací mám naložit. Na webu jsem si našel program Babišovy cesty do Jižních Čech, a sakra, ono to setkání A. Babiše v Třeboni mělo začít právě za půl hodiny. Nezbylo mi nic jiného, než jít na vlakové nádraží a nahlásit případ připravovaného atentátu na A. Babiše na místní služebně „Pomáhat a chránit“. Ti policajtští se na mě tvářili poněkud kysele, ale přesto asi tak za hodinu se pak ozvali z kriminálky, jestli bych se nemohl vrátit před to hlavní nádraží a ukázat jim místo, kde jsem stál s tím petičním stánkem. Vrátil jsem se k nádraží a ukázal jim ono místo, kde jsem s Pávkem rozprávěl. Asi tak za 40 minut na to mi bylo nabídnuto foto Pávka s dotazem, jestli je to on. Ano, byl to on.
Druhý den ráno jsem si řekl, no tak se přece podívám, jestli se něco v té Třeboni semlelo s tím Babišovým setkáním s občany, a vykouknul na mě článek z Budějcké Drbny o tom, že mítink Babiše s jeho příznivci v Třeboni byl zrušen na základě oznámení někoho, že se chystá atentát na A. Babiše. Ten „někdo“ jsem byl samozřejmě já. Jak čas běžel, začalo ve mně sílit podezření, že si ze mě někdo blízký Pětidemolici udělal užitečného idiota. Po dvou dnech jsem konečně překonal ostych a napsal jsem do té Budějcké Drbny, že jsem to byl já, kdo nahlásil na policii ten atentát na Babiše, a že jsem přesvědčen, že se jednalo o podsunutou mi informaci ze zlé vůle, a že bych jim byl vděčen, kdyby zveřejnili moji omluvu Andreji Babišovi, že jsem mu nechtíc pokazil jeho mítink v Třeboni. A vážení, oni tu moji omluvu skutečně v té Budějcké Drbně zveřejnili . Od té doby to mají Jihočeši u mě dobré. No a také možná proto teď v tom prvním kole prezidentské volby napráskal Babiš v tom Jihočeském kraji jenerálu Šavlovi.
Jak ta proti-babišovská hysterie gradovala dále s tím zalehnutým velkým dítětem v Borovanech, napadlo mě, co se stane, když napíši do všech českých televizí žádost o zveřejnění moji omluvy A. Babišovi. A tak jsem také učinil, a ono se opravdu něco stalo. Ne, že by tu moji omluvu oslovené televizní redakce zveřejnily, ale najednou jako když utne, a Babišova cesta do jižních Čech se v ten moment vypařila z televizních obrazovek. Takže přece jen něco pozitivního bylo, jinak by se ta hysterie tenkrát spuštěná sdělovacími prostředky proti A. Babišovi stěží asi dala vydržet.
Nutno dodat, že uběhlo od toho horkého srpnového dne téměř 6 měsíců a již mě nikdo nikdy od policie neoslovil v souvislosti s tímto případem, nikdo po mě nechtěl žádné svědectví, nikdo nechtěl ode mne nic potvrdit, nikoho identifikovat atd. Zkrátka, po tomto případu agenta Pávka jako by se slehla zem. Za celou tu dobu jsem nezachytil jedinou zprávu v tisku, zda je někdo vůbec vyšetřován v souvislosti s tímto ohlášeným atentátem na bývalého premiéra a současného kandidáta na prezidenta Andreje Babiše. Mohu se mýlit, ale nabyl jsem dojmu, že se podařilo policii hezky potichu zamést tuto kauzu pod koberec a je jen otázkou, proč? Já na to svoji teorii mám a na konci článku ji předestírám.
Ten původní první kontakt se mnou u vlakového nádraží v Praze provedl Odbor extremismu a terorismu při Krajském ředitelství policie hl. města Prahy, to předesílám, protože o stejném odboru pak bude ještě řeč.
Teď vážení, střih a jsme v nehostinné podzimní Praze v listopadu 2022, a v tuto dobu Jaroslav Popelka předává se mnou na Národním Muzeum výzvu k odstranění ukrajinské vlajky z budovy Muzea s tím, že se jedná o vlajku státu, jehož vedení podporuje fašismus atd. Pan Popelka pak k té naší původně předané verzi Výzvy ještě doplnil sám svůj vlastní dovětek, že se nějaké ty radikální skupiny chystají samy tuto ukrajinskou vlajku odstranit atd. No a někdo z Národního muzea, aby se zavděčil současným mocipánům v Praze, tento druhý dopis odnesl na Odbor extrémismu a terorismu na Krajské policii v Praze a tento antiteroristický odbor posoudil čin Jaroslava Popelky jako vypuštění poplašné zprávy. Karamba.
Pokud odnesl na to Národní muzeum Jaroslav Popelka onu předmětnou výzvu k odstranění ukrajinské vlajky v polovině listopadu 2022, tak v polovině ledna 2023 už pan Popelka měl doma vyhlášený soudní verdikt. Ten zněl: 6 měsíců s odkladem na 18 měsíců. Slávek Popelka jen nevěřícně kroutil hlavou nad tímto postupem, a říká, „5 x jsem seděl za socialismu za protistátní aktivity a oni si ti soudruzi mě nedovolili jen tak mírnyx týrnyx odsoudit bez řádného soudního procesu, vždy jsem měl řádný soudní proces a k disposici svého advokáta. A za tohoto režimu, o kterém se občas prohlašuje, že je demokratický, mě soudce odsoudí, aniž by vůbec musel zvednout zadek ze židle, aby dodržel onen soudní rituál „Postavte se, soud vynese rozsudek, jménem republiky …“.
Zřejmě jste zachytili, že obě tyto kauzy řešil stejný odbor radikalismu a terorismu při Krajském ředitelství policie hl. města Prahy. A nyní srovnejme tyto dvě kauzy, jak se říká, z hlediska tzv. společenské nebezpečnosti. Na jedné straně zde člověk vyhrožuje kandidátu na prezidenta republiky atentátem a donutí ho zrušit mítink se svými podporovateli, a půl roku zde padá prach na tuto kauzu bez zájmu kohokoliv v této společnosti věc tohoto hyenistického rázu někam právně a morálně zařadit. Na druhé straně nám pan Popelka napíše žertovný dopis, že přijde parta chasníků a sundá tu ukrajinskou vlajku z Národního Muzea vlastníma rukama a podívejte se, jaký nastal kvapík okolo té vlajky.
Myslel jsem si, že nic poplašnějšího, než ta zpráva o připravovaném atentátu na vůdce největší opoziční strany a kandidáta na příštího českého prezidenta už být ani nemůže, a ejhle, antiteroristický odbor na policii je toho názoru, že dotknout se ukrajinské vlajky pověšené na Národním Muzeu, tak že to je panečku nějaká vyšší level nebezpečnosti. No teda, vážení.
Jak by to dnes hodnotil Švejk? Že od takových, jako je pan Popelka, je lepší se držet dál, s takovými by se obyčejný kriminálník mohl ještě dostat do pěkné šlamastiky. Nechť je Hašek rád, že tu žil za žertovného Rakouska-Uherska, za současného sucharského režimu zde by ho ty srandičky mohly přijít taky setsakramentsky draho.
Jak jste jistě zaregistrovali v těchto dnech, opět někdo vytáhl onu podpásovku vůči Andreji Babiši a poslal údajně jeho ženě Monice kulku ze střelné zbraně. A já se ptám, co dělala policie z odboru extremismu a terorismu po dobu těch téměř 6 měsíců s případem mě podsunuté informace o připravovaném atentátu na prezidentského kandidáta A. Babiše? Proč se tisk nezaobíral touto poplašnou zprávou, když už jsem do všech televizních redakcí napsal žádost o zveřejnění mojí omluvy A. Babišovi? Dnes přece nikdo v těch televizních redakcí nemůže tvrdit, že jim tato skandální událost tak nějak unikla jejich pozornosti. Nenese policie a zároveň i sdělovací prostředky svůj podíl viny na tom, že opět někdo našel odvahu spustit tu nestoudnou zastrašovací kampaň vůči Andreji Babišovi? Proč se nechodili ptát redaktoři novin na Odbor extremismu a terorismu při pražské krajské policie, zda je někdo stíhán za rozšiřování této poplašné zprávy o připraveném atentátu na A. Babiše v Třeboni? To opravdu onen odbor se zajímá jen o to, kdo co kde tu řekne o Ukrajině? Ale to je přece skandální, jak dlouho k tomu bude tento národ ještě mlčet?
Já si také beru část viny na sebe, že se opět někdo uchýlil k takové nízkosti a zastrašuje rodinné příslušníky A. Babiše, neměl jsem tu kauzu nechat jen tak vyšumět. Také první, co jsem teď udělal poté, co jsem se dozvěděl, že byly poslány kulky manželce A. Babiše, je, že jsem běžel podat trestní oznámení na onu osobu, co se pýřila tím, že dělala dříve pro vojenskou rozvědku, a která mi v srpnu 2022 podsunula informaci o připraveném atentátu na Andreje Babiše. Zlomyslně bych dodal, že na tu vojenskou rozvědku jediné co platilo, tak byla paní Nagyová, dnes Nečasová, ta je tam uměla postavit do latě. Možná, škoda jí, ta když ty naše generály od vojenské rozvědky vzala těma kabelkama od Rittiga po hlavě, tak byli jak beránci. A to v těch kabelkách ještě tenkrát ani nenosila tanky, jako neblaze proslulá Černochová. No páni, to by teprve ti naši generálové a plukovníci chodili domu s boulemi na hlavě, že by jim je ani ta lampasácká čepice nepřikryla.
29.01.2023 Kelly
Článek vyšel již předtím na blogu Parlamentních listů . Zveřejňujeme ho na základě svolení autora. (D-F)
