JAN SEDLÁČEK
Z médií slýcháme, že si prý Babiš založil svoji kampaň na strachu a že je to špatně. Ta samá média tu přitom celé roky vytvářejí celou řadu kampaní založených právě na strachu.
Je obecně známo, že strach mění myšlení lidí a nutí lidi dělat věci, které by jinak neprováděli. Toho velmi rádi zneužívají politici, média a aktivisté, kteří úmyslně rozsévají strach – což má za následek to, že vystrašení lidé přijmou různá omezení svobody či zásahy do svých peněženek , které by s chladnou hlavou nikdy nepřijali. Uveďme si pár příkladů.
Typickou kampaní založenou na strachu je klimatické šílenství . Jeho cílem je jednak omezení svobody a mobility lidí (především osobní automobilové dopravy ), jednak okleštění energetické suverenity některých států (včetně ČR) a jednak okradení lidí a přesun jejich peněz do kapes úzké skupiny „elit“. Takové kroky by lidé za normálních okolností nepřijali. Proto politici a média úmyslně rozsévají iracionální strach ze změny klimatu , aby nám tyto kroky vnutili.
Jinými slovy: Pokud by rovnou řekli: „Vezmeme vám vaše auta, odstavíme stabilní uhelné elektrárny a zdražíme vám všechno různými poplatky a daněmi“ , tak by to lidé odmítli. Pokud ale politici říkají: „Hrozí nám, že se planeta uvaří, a proto se musíte vzdát svých aut a levné energie, abychom tomu zabránili“ , někteří lidé z toho jsou tak vystrašeni, že to přijmou.
Dalším příkladem je politika „Velkého bratra“ , tedy stále rostoucí šmírování činnosti lidí v ulicích i na internetu. Kvůli rozsévání strachu se tu pod záminkou „boje proti terorismu“ rozmohly monstrózní kamerové systémy, odposlechy a další razantní zásahy do našeho soukromí, které by lidé z chladnou hlavou nikdy nepřijali. Nyní dokonce Brusel plánuje šmírovat automaticky všechnu elektronickou komunikaci – tentokrát pod falešnou záminkou „boje proti dětské pornografii“. A opět jim to někteří žerou.
Stejně tak i současný boj proti opozičním médiím a nepohodlným názorům a tématům je doprovázen rozsáhlou kampaní založenou na strachu z údajných „dezinformací“ a z „vlivu Ruska“. Kvůli tomu mnozí lidé uvěřili, že cenzura opozičních médií je potřebná věc a že zatýkání opozičních politiků a aktivistů je zcela v pořádku. Až sem dovedl tyto lidi strach.
Oproti tomu všemu je ten Babišův billboard jen třešinkou na dortu (a to by se ještě dalo diskutovat o to, zda se opravdu jedná jen o iracionální strach…). A když jsme u těch billboardů – právě koalice SPOLU, která teď Babiše nejvíc kritizuje, si sama založila před volbami 2021 kampaň na strachu – viz její billboardy „Hrozba, kterou musíme zastavit“.
Sečteno a podtrženo: Ti samí, kdo dlouhá léta vytvářeli kampaně založené na strachu, teď křičí, že si Babiš postavil kampaň na strachu a že je to špatné. Ano, kampaně na strachu jsou špatné. Ale pokud je zrovna oni kritizují, měli by si zamést před vlastním prahem.
V každém případě je potřeba si za všech okolností zachovat chladnou hlavu, nenechat se ovlivnit mediálními strašícími kampaněmi a přestat se bát. To samé je potřeba říkat všem lidem okolo nás. Jen tak se můžeme stát svobodnou společností, dát svobodu opozičním médiím, zbavit se nesmyslných kamer v ulicích, zajistit soukromí a anonymitu na internetu či zachovat naše uhelné elektrárny a klasická auta i pro příští generace. Prostě začít normálně žít a nenechat politiky, aby nás ovlivňovali strachem.
Jan Sedláček
The post Kampaně založené na strachu: jednou vadí, podruhé ne first appeared on Pravý prostor .
