Vznik a průběh globální pandemie je často velmi dobře zmapován, ovšem kolem jejího konce panuje spousta nejistot. Jak v minulosti skončily epidemie moru, španělské chřipky či neštovic?
Lékařský konec
V případě pandemií můžeme rozlišit lékařský konec a sociální konec. Z medicínského hlediska pandemie končí ve chvíli, kdy se už naprostá většina populace nemůže nakazit. To znamená, že si většina lidí vytvoří imunitu nebo podstoupí vakcinaci, takže se šíření nemoci zastaví . Tímto způsobem v minulosti skončila většina morových epidemií, které si v několika vlnách vyžádaly stovky milionů obětí a dokázaly vyhladit až polovinu evropské populace. Poté už prostě nebylo koho dalšího nakazit.
Sociální konec
Sociální konec pandemie spočívá v tom, že se lidí s nemocí naučí žít a vlastně ji zahrnou do svého běžného života. Jako je tomu např. v souvislosti s chřipkou. Sice hovoříme o „chřipkových obdobích“ , ovšem v žádném ohledu se nejedná o zásadní milníky, jež by promlouvaly do našeho každodenního života. Nemoc je pouze fenomén, který musíme brát v potaz, ovšem nevyvolává v nás žádné přehnané napětí. A to se podle všeho stane i v případě nového koronaviru. Ekonomický a společenský tlak na postupné uvolňování restrikcí bude postupem času sílit a jakmile největší hrozba pomine (respektive jakmile se stabilizuje), pravděpodobně se začne život vracet do opatrného normálu.
Zdroj: iPrima.cz
Zpracoval Rudolf Hruboň