Každého napadne, že jednotnou solidární politiku. Nejen zahraniční, ale i hospodářskou – aby silnější státy neustále nevykořisťovaly ty slabší, jako jakýsi „kanónenfutr“ hospodářského růstu států na severozápadě Evropy. Protože dividendy a další miliardy, které tečou na západ, k „matkám“, nutně musí někde chybět a někoho jiného oslabovat. Jednou z takto oslabených zemí, které přijaly pro ně nevýhodnou, ale ideologicky prosazovanou ideu jednotné měny, je i Řecko. Zaplatilo za to draze ve fázi tzv. hospodářské pomoci německých a francouzských bank, které ho vnitřně zcela vyčerpaly a v podstatě vykradly.