Pokaždé, když ho spatřím na obrazovce, pohne se mi žaludek a udělá se mi mírně zle. Ale nejde jen o pocit. Je do toho zapojena i hlava. Uvědomění si toho, že až k této tváři samet též došlapal. Že posledními výstražnými znameními nebyly tváře Bilaka, Štěpána a Poledníka, ale že to pokračuje dodneška a že to není o nic méně znepokojivé, než to bylo tehdy.
A že je to snad ještě horší než tehdy, protože tehdy jsme si mohli malovat, že nositelé těch tváří nemají mezi lidmi žádnou podporu a žijí tedy jen a jen na bodácích vládní moci. Jenže teď máme potvrzeno, že nositelem tváře člověka, o němž mluvím, je předsedou strany, která v posledních krajských volbách získala v republice druhý nejvyšší počet hlasů.
lubomir man 20
Promo článek:
Promo článek
číst dál