Překotný vývoj posledních událostí je ideálním časem k pozastavení a k poetickému přemítání nad tím co se to vlastně děje.
Častokrát při setkání s nějakou neblahou pohromou většího rozsahu zalovím v paměti a obvykle tam nacházím podle pravidla "Nihil novi sub sole" (Nic nového pod sluncem) nějaké připodobnění k dávno známým událostem.
Také covidepidemie mi připomněla již polozapomenuté setkání s jedním obyčejným sedlákem (pravda - v době JZD to byl "jen" družstevník), který byl přesvědčen, že každá hromadná pohroma - i když je způsobena lidmi - má vždy přírodní povahu a charakter. Takže i epidemie (v tomto případě, který mě teď zajímá nejvíce, tedy "covidepidemie") by snad podle něj měla svůj předobraz v povodni nebo v požáru (další typy jako zemětřesení, výbuch sopky se myslím k přirovnání tolik nehodí).
Promo článek:
Promo článek
číst dál