Skuteční sportovci, reprezentanti tehdejší ČSR, hromadně odmítli v roce 1936 "pozdravit" olympijský stadionu v Berlíně nacistickým pozdravem - zdviženou pravicí. Tehdy si vysloužili "jen" odsuzující mlčení davu zfanatizovaných Němců na tribunách. Později, po německé okupaci, za svou statečnost mnozí z nich zaplatili daleko tvrději.
Zelenožlutí namachrovaní šašci, viditelně ochotní za prachy komukoliv třeba líbat zadek, udělali ostudu pouze sobě a svým sponzorům. S Českou republikou už dávno nemají nic společného. Ani barvy, ani státní znak. A to jejich klečení (před kým a proč vlastně?) se mohlo líbit možná trubkám, žijícím v růžovém světě, kde "kdo neskáče, není Čech".