Ceremoniál u příležitosti oslav státního svátku 28. října, který se má konat ve Vladislavském sále Pražského hradu je předmětem mediální a tedy neuchopitelné pozornosti.
Opět je z toho "causa", na jejímž pozadí jsou z osob či z osobností pohodlné a snadné terče pro získání dalších plusových bodů do pomyslného táborového deníčku "za iniciativu".
Má se za to, že je třeba k tomu zaujmout stanovisko, "aby veřejnost viděla". A veřejnost "vidí". Rozumí tomu však? Já čím dál tím méně.
Za sebe mohu říci, že můj postoj k věci - dokud jsem nad ní nepřemýšlel a spoléhal jsem se na to, co prvoplánově převládá v různých vyjádřeních - byl jasný: "Taková akce by se neměla ani plánovat, natož pak uskutečnit!". Když jsem se nad tím později trochu zamyslel, vynořila se sice malá, ale neodbytná ALE: Ale, cožpak jsme ve válečném stavu? Vždyť i v něm by se taková akce patrně uskutečnila - za nejpřísnějších opatření, zatemnění, utajení aj. - ale uskutečnila.
Prezident slaví
Promo článek:
Promo článek
číst dál