Psát lidu českému a moravskému pojednání o Janu Ámosu Komenském je jako nosit sovy do Atén. Tohoto velikého sociálního reformátora a učitele zná dobře nejen každý Čech, ale i mnohé národy Evropy. Dáváme si tohoto velikána na naše bankovky, podobně jako Athéňané měli své moudré sovy na mincích. Jsou po něm pojmenovány ulice, náměstí, školy, universita a dokonce i vlak. Může se mu vůbec ještě dostat nějaké větší pocty než té, že jej národ trvale zachovává ve své úctě a má jej za jednoho ze svých největších synů? Letos pár dní před listopadovým polokulatým výročím (350 let) od Komenského smrti uplyne čtyři sta let od bělohorské tragédie, která předznamenala strašný úpadek, útlak a porobu českého národa. Proto s ohledem na poměrně dost neblahý vývoj post-komunistické republiky a Komenského odkaz tímto pojednáním přináším poslední sovu do Atén.
Ámos znamená „přinesený bohem“. Bůh jej v roce 1592 přenesl do chudého kraje, kde se „miláček boží“ narodil rodičům pocházejícím z vesničky Komňa umístěné pod malebnými svahy Bílých Karpat. Kdo jste se tam ještě nebyli podívat tak vězte, že to je líbezný, Bohem zapomenutý a drsný kraj na moravsko-slovenském pomezí, pár metrů od hranice, kde lišky dávají dobrou noc. Jméno, které dostal do vínku, jakoby mu zajistilo zvláštní linku na Nejvyššího.
Jan Ámos Komenský a jeho Hlubina bezpečnosti
Promo článek:
Promo článek
číst dál