Existují všeobecně známá a lehce pochopitelná nebezpečí, která hrozí Evropě v různé podobě: neochota západních elit vyměnit rozbitý džbán demokracie a liberalismu za nový, potrestat facebook za zneužívání monopolní pozice, vytvořit oficiální konkurenci bitcoinu, drtícího společně s covid-19 bankovní systém, neschopnost přiznat veřejně, že elektrická a vodíkem poháněná auta zredukují ropný průmysl do rozměru českého sklářství po nástupu demokracie, že nebezpečí z války na korejském poloostrově nezmizelo, podobně jako nezmizelo nebezpečí rozpadu EU. Že nelze ve Velké Británii vyloučit vládu socialistů, podobně jako nelze vyloučit zkoušku obchodní války ČLR proti některým státům. Kromě uvedených existují méně veřejně známá aktuální a dalekosahající nebezpečí, o kterých česká média píši skromně nebo vůbec nepíší, podle přísloví: čím méně vím, tím lépe spím.
Čeština oplývá značným bohatstvím nejrůznějších pořekadel, přísloví a rčení. Častokrát můžeme skutečnost vyslovenou jedním příslovím vyjádřit pomocí přísloví jiného, případně hned několika jinými, a to aniž by se změnil význam skutečnosti. Například: Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Kdo zaváhá, (ten) nežere. Pozdě bycha honiti. Nebo i trochu nepřesně - Kdo pozdě chodí, sám sobě sám.
campbell 0617
Promo článek:
Promo článek
číst dál