V posledních dnech mě překvapilo hned několik věcí. Pro jistou část sociální demokracie, která tak nebo onak byla politickými či přátelskými vztahy spjata s bývalými šéfy strany Sobotkou a Chovancem, zůstává debata o rozvázání politických svazků s A. Babišem a jeho hnutím na úrovni vlády trvalým tématem. Tu a tam se vzedme vlna jejich odporu k vládní spolupráci s hnutím ANO, která je tím překvapivější, čím by uskutečnění této myšlenky v praxi bylo pro stranu více destruktivní. Jak to kdysi říkával lord Palmerston, někdejší předseda britské vlády a předtím ministr zahraničních věcí: „Je mi jedno, zda a jaká budou cla na obilí, ale když se jednou na nich dohodneme, tak to musíme držet“. Takto se premiér snažil školit své spolustraníky, neboť ti měli tu a tam také tendenci chovat se sebedestruktivně. Tedy nic nového pod politickým sluncem.
Pokud by před dvěma a půl lety dopadlo vnitrostranické referendum v rámci ČSSD tak, že by zvítězili zastánci názoru přejít do opozice a nikoliv do vlády s A. Babišem, respektoval bych to. Nebylo by to sice rozumné rozhodnutí, ale bylo by to rozhodnutí většiny. Sociální demokracie se sněmovním poslaneckým klubem, který po sobě zanechal Sobotka, by toho v opozici mnoho nedokázala. Patnáctičlenný poslanecký klub je něco jiného, než když byly soc.dem. poslanecké kluby v minulosti s padesáti či sedmdesáti členy. Ty měly naději být i v opozici hlasité a zaujmout veřejnost...
hasek jar
Promo článek:
Promo článek
číst dál