MICHAL KOTYK
Pochopitelně, že mám na mysli tu vakcínu. Ano, zní to od Vás pěkně, naše jediná záchrana tkví v tom, že se asi tak 60–70 procent občanů nechá oočkovat. A co když se tak nestane? Co bude potom?
Odpověď je jasná. Prostě pokrčíte rameny a řeknete, že nikdo nedbal vašich rad, a to se pak nedá nic dělat . Takže se pro jistotu nakoupí asi 12–14 miliónů dávek vakcíny a možná zcela zbytečně. K tomu ještě přibude pár desítek miliónů za tu kampaň, která by měla přesvědčit občany o správnosti vašeho úsudku.
Dobrá, řekněme, že to s námi občany myslíte dobře . Ale kalkulujete třeba s tím, že lid občas uvažuje jinak. Že se možná nebude chovat podle vašich představ, a hlavně vašich grafů, kterým už asi nikdo nevěří. Možná, že je to vůči vám nespravedlivé. Tedy možná…ale ono to tak asi je, či bude.
Já se odvážím tvrdit, že, a to maximálně, se nechá oočkovat asi tak 15 procent občanů . A to ne díky nějaké nesmyslné kampani sloužící k osvícení, ale proto, že buď jim to bude nakázáno, či je k tomu donutí strach, který je jedním z největších motivátorů lidského chování.
Příklady? Podívejte třeba na kuřáky? Jsem jedním z nich. Už přes padesát let. Prý strašně riskuji říkají odborníci z vašeho okolí. Asi mají pravdu. Já na to: To patří k mému životu. A pokud si vzpomínám na bývalé kuřáky z mého okolí, kteří přestali, tak to bylo ze strachu. Ze strachu žít, žít naplno, a právě i s rizikem.
Chřipka? Tedy ta „normální“ chřipka. Zemře na ni až 2000 lidí za rok. Každý to ví, ale proočkovanost je kolem 5 procent. A to nehovořím o lékařském personálu, to je přeci kapitola sama pro sebe. Většinou říkají jednou a nikdy více. Já pro sebe říkám ani jednou.
Ale vraťme se k tématu. Myslím, že již trochu prosvítá, že ten, řeknu opatrně „nový virus“ je trochu horší. Dlouhodobě odhadováno ukončí život asi tak 6.000 spoluobčanům za rok. Tedy každý rok. Takže trojnásobek vzhledem k té obyčejné chřipce. A proto má úvaha, že se nechá oočkovat asi 15 procent obyvatel. A to jsem podle mého názoru optimista.
A co bude potom? Co s tou vakcínou, co se zbytečnou „reklamní“ kampaní? Nic než vyhozené peníze. A co tedy bude s námi? Vymřeme? Historie lidstva říká, že ne. Nebylo by tedy na čase si říci trochu té smutné pravdy? Že tu máme novou nemoc, která si vyžádá od nás určitou oběť, a když se s tím smíříme, tak získáme šanci zase normálně žít, prostě tak, jak je nám přirozené a více méně podle pravidel přírodních zákonů. Prostě radovat se a smutnit. Rodit se a umírat. To je prostě riziko, které život vyžaduje, je to jeho cena.
Víte, je to takové pravidlo života. Od nepaměti. Již tisíce let mu vděčíme za to, že žijeme. Víte, pane ministře, už jsme vyhodili z velké části nesmyslné miliardy a zničili tisíce existencí. A v podstatě jen proto, že se bráníme přijímat život takový jaký je. A možná také proto, že jsme připustili, aby ti, kteří obchodují s naším strachem, nás zcela ovládali.
Nebylo by tedy lepší koupit asi jen 3 milióny vakcín. Podle mého je v tom i dostatečná rezerva, která uspokojí svědomí. A to nejen Vaše, ale nás všech. A co takhle spíše investovat do kampaně, která nás zbaví strachu a dovolí obnovit náš život, naše hospodářství, narovná opět sociální vztahy a v neposlední řadě, vlastně to by mělo být to nejdůležitější, vrátí do normálu život našich dětí. Už jsme se na nich provinili více než dost.
A co říci nakonec. Uvědomujete si, že s občany nekomunikujete. Vy se neptáte, co nás bolí, co nás trápí. Vy prostě vyřknete diagnózu bez ohledu na to, zda se to pacientovi líbí nebo ne. Já si celkem vážím lékařů. Ale nesnáším ty, kteří si hrají na Boha. Není to jen tím, že jsem nevěřící. Naopak, já věřím. V lidského ducha a jeho inteligenci, v sílu rozumu, který nám dává schopnost přežít. A nesnáším strach. Pokud ten vládne, tak jen předurčuje blížící se konec lidstva.
Michal Kotyk