Lubomír Vylíčil 3. 12. 2020 PravýProstor Šéf Frontexu, Fabrice Leggeri, má potíže . Na tom by nemuselo být nic zvláštního. Ovšem takovou specificky eurounijní pikantnost dodává jeho cause fakt, že agentura Frontex je právě popotahována za něco, k čemu byla ustanovena. Za aktivní ochranu evropské hranice. Podle některých zdrojů tak učinila, představte si, přinejmenším jednou. Ovšem podle některých zvláště rozhořčených europoslanců, zejména od Socialistů a Zelených, prý snad až šestkrát…. Vycházejí přitom ze zpráv promigračních médií, neziskovek a nejrůznějších „nezávislých mezinárodních organizací”, jako Bellingcat, Lighthouse Reports, Der Spiegel, ARD a TV Asahi. O co jde? Podle zpráv od Sorosů a také ze sluníčkové agentury, pracující v utajení mezi zaměstnanci Frontexu se lodě organizace měly nejméně jednou „podílet na aktivním vytlačování uprchlických člunů z evropských vod”. Konkrétně zpět do teritoriálních vod Turecka, odkud vypluly. Tak, jako to dělají čím dál zoufalejší řecké úřady. Nedosti na tom. Když nějací švédští zaměstnanci , kteří byli součástí posádky Frontexu, žalovali „vejš” , (tedy přesněji, zpracovali a zaslali takzvanou zprávu o závažných incidentech), nepopřáli nadřízení jejich stížnosti sluchu. Naopak, snažili se zveřejnění případu zabránit! Německý tisk v této souvislosti cituje rozhořčenou europoslankyně Birgit Sippelovou: „Musíme si položit otázku, jak jsme dospěli k tomu, že až novináři a oznamovatelé nás musí informovat o případech porušování základních práv a lidských práv na našich hranicích.” Europoslanec za Zelené Tineke Strik k tomu dodal : „Migranti a uprchlíci jsou velmi zranitelní vůči překážkám ze strany pohraniční stráže. Musíme se dokázat spolehnout na agenturu EU, která brání porušování lidských práv, aby nedocházelo k jejich porušování. Zdá se však, že agentura Frontex je partnerem v trestné činnosti těch, kteří tato lidská práva úmyslně porušují.” Takže si to shrňme. Europarlament je na nohou, bouří, vyšetřuje a žádá hlavu šéfa své vlastní agentury k ochraně hranic. Za to, že (přinejmenším jednou) v praxi ochránil mořskou hranici Evropy. Že citlivě, v zásadě lidsky a beze ztrát naznačil skupince nezvaných, že tudy se do Evropy fakt nechodí a bezpečně je eskortoval do místa vyplutí. Zvláštní situace. Obyvatelstvo jedné, té středovýchodní části „sjednocené Evropy” nelegální migranty tvrdošíjně, konzistentně a vytrvale odmítá a jejich pašování považuje za kriminální činnost. Obyvatelstvo druhé, té západní části EU, naopak oslavuje pašeráky afroislámských nechtěnců jako hrdiny. Jak o tom svědčí například loňské „vítězné” turné kapitánek Klempové a Racketteové po Francii a Německu, jakož i jejich (navrhované) oceňování nejvyššími vyznamenáními. Jak dlouho je ještě možné udržet soužití obou, tak odlišných kulturních a historických zkušeností v jednom, společném domě? A má to smysl?