V dubnu 2021 to budou již tři roky, co jsem napsal tento článek . Článek se týkal primárně soudce Vrchního soudu Elischera, který byl zatčen a obviněn z braní úplatků. Zatím nebyl nezávislým, nestranným a nezkorumpovaným soudem pravomocně odsouzen, což me vůbec nepřekvapuje, neboť „Vrána vráně oči nevyklove“.
Tento případ se ještě potáhne, aby se na něj pozapomnělo a aby mohl trestní senát s poukazem na to, že „Od doby spáchání trestného činu již uplynula dlouhá doba“ , případný trest snížit. Případný píšu proto, že vůbec není jisté, že soudce Elischer odsouzen bude.
Co se tedy za bezmála 3 uplynulé roky u Vrchního soudu v Praze změnilo? Například se změnil předseda Vrchního soudu a místo Bureše zaujal Dörfl. Předseda soudu se sice změnil, ale víra v nezávislost soudců Vrchního soudu jeho předsedovi zůstala ( Bureš, rok 2018 , Dörfl, rok 2020 – rozhovor v Hospodářských novinách: „Stále věřím, že jde jen o pochybení jednotlivců a že jsou naši soudci poctiví“ ).
Osobně se domnívám, že zatčení těchto dvou soudců jen dokazuje, jakou žumpou Vrchní soud v Praze je a že dva (pravděpodobně) úplatní soudci jsou jen špičkou ledovce. Dále se domnívám, že vůbec nejde o selhání jednotlivců, že to tak prostě být nemůže. U Vrchního soudu přeci nesoudí samosoudci, ale trestní senát a tam jsou soudci tři, z čehož mi vyplývá, že pokud bere úplatky předseda trestního senátu, tak ti dva zbylí soudci s jeho rozhodnutím souhlasí. A jestli souhlasí, tak je buď rozhodnutí zkorumpovaného předsedy trestního senátu z jejich pohledu správné, mají rozsudek na háku, ať už je jakýkoliv, nebo se s nimi o úplatky předseda dělí. Je tam však taky státní zástupce a pokud se mu něco nezdá, má přeci také možnosti, jak na nepravosti upozornit. Nic z toho se však v těchto případech nestalo (opět slova bývalého předsedy Vrchního soudu Bureše: „Žalobci žádné podezřelé rozhodnutí Elischera nenapadli“ . Zkrátka všichni odváděli poctivě svou práci, jen se nám tady najednou objevilo podezření z korupce…
Tohle fungování „odvolačky“ u Vrchního soudu je naprosto děsivé, neboť rozhodnutí o tom, zda prvoinstančně odsouzený např. k podmínce ( viz aktuální kauza soudce Sováka ), bude mít tuto podmínku potvrzenou i odvolacím soudem, je čistě na libovůli jednoho jediného člověka, a tím je předseda trestního senátu Vrchního soudu (v tomto případě v Praze, ale takto to může probíhat i u VS v Olomouci).
V této souvislosti si vždy opět a znovu vzpomenu na slova pravomocně odsouzeného soudce Havlína, která zaznamenaly policejní odposlechy a která Havlín vyřkl v rozhovoru se svým kumpánem „Počkej, až budu na Vrchňáku, tam si teprve líznem“ . Vypadá to, že prvoinstanční soudci ví, jak to na Vrchňáku chodí.
13.12.2020 Luba