S. SPURNÝ
Aneb jak málo stačilo k odvrácení hladomoru v Číně. 18 rolníků se sešlo v hliněné chýši bez elektřiny a otiskli palec na několikastránkovou dohodu. To je příběh konce hladovění čínské vesnice Siao-kang z roku 1978.
Velký skok vpřed byl oficiální název politiky čínských komunistů v rámci druhého pětiletého plánu od roku 1958. Čínský vůdce a Marxův obdivovatel Mao Ce-tung hodlal za pomoci svých radikálních politických a ekonomických opatření posunout zemi na cestě k rozvinutému socialismu.
V rámci velkého skoku byly na vesnici vytvořeny zemědělské komuny, ve kterých patřilo všechno všem. Za svoji práci dostávali zemědělci jednotnou odměnu. Zbytek produkce připadl státu.
Velký čínský hladomor
Výsledkem byl velký čínský hladomor, který vypukl v roce 1959. Počet obětí lze pouze odhadnout. Čínské zdroje hovoří o 15 milionech, západní historici odhadují, že zemřelo až 45 milionů lidí.
V roce 1978, krátce po smrti velkého marxisty Mao Ce-tunga, se Čína vzpamatovávala z následků jeho socialistických experimentů. Na vesnicích stále ještě lidé umírali hlady nebo na následky nemocí způsobených oslabenou imunitou.
Tajná dohoda
V tomto roce byla v malé vesnici Siao-kang zažehnuta jiskra takřka nekonečného zdroje produktivní lidské energie. Muži jménem Jen Chung-čchang bylo 29 let a byl vedoucím místního farmářského družstva. Celá jeho rodina trpěla hlady, stejně jako většina lidí ve vesnici.
V listopadu svolal do své hliněné chýše tajnou poradu 18 místních rodin.
Během schůzky se účastníci dohodli, že si půdu vlastněnou družstvem rozdělí mezi sebe a každá rodina si bude samostatně obhospodařovat svůj přidělený díl půdy. Ze svých výpěstků odvedou státu a družstvu pevně stanovený podíl a zbytek si mohou ponechat pro svoji potřebu.
Uschovaná v bambusové holi
Farmáři věděli, že svojí tajnou dohodou riskují život, neboť něco takového bylo v komunistické Číně nemyslitelné. Vesničané, kteří se o něco podobného pokusili v regionu Jung-ťia v roce 1956, skončili v pracovních táborech. Proto bylo také součástí dohody ustanovení, ve které se říkalo, „že v případě neúspěchu hrozí riziko smrti nebo vězení” a pokud taková situace nastane, zavazují se účastníci dohody, že se postarají o děti takto postiženého farmáře. Dohodu stvrdili vesničané otiskem palce a uschovali v duté bambusové holi.
To byl počátek čínské zemědělské reformy.
Stačí tak málo…
Stejní lidé. Stejná půda. Stejně primitivní nástroje. Jediné, co se změnilo, byl ekonomický systém. První sezóna po podpisu tajné dohody přinesla farmářům rekordní úrodu. Jeden z tehdejších účastníků dohody uvedl v roce 2012 pro americké rádio, že sklidili větší úrodu než za posledních pět let dohromady.
Že je něco jinak, nezůstalo nepovšimnuto. Na jaře roku 1979 si místní komunistický pohlavár pozval iniciátora dohody na pohovor. Jen Chung-čchang připomněl svým sousedům, že jsou dle dohody povinni se v případě nouze postarat o jeho děti, a vyrazil. K jeho překvapení mu sám komunistický kápo přiznal, že se úroda zvedla a že se lágr zatím nekoná.
Jistota desetinásobku
Tajemství vysoké produkce nebylo možné utajit. Systém se šířil od vesnice k vesnici a brzy vedl k dramatickému zvýšení produkce potravin v regionu. Následovaly další konfrontace s partajními úředníky. Naštěstí pro Jen Chung-čchanga byl v té době u moci Teng Siao-pching, který chtěl reformovat zemi zpustošenou marxistickými experimenty Mao Ce-tunga.
Systém, který vymyslel Jen Chung-čchang, se stal v roce 1983 oficiální zemědělskou politikou čínské vlády a nahradil kolektivní zemědělství zavedené během marxistických reforem. Následoval celonárodní růst zemědělské produkce.
Již v roce 1984 dosáhla celková produkce obilovin v Číně desetinásobku toho, co byla země schopna průměrně vyprodukovat během dvaceti let kolektivního farmaření.
Ve vesnici Siao-kang je dnes muzeum.
Pozn. autora:
Proč je tento příběh na rozdíl od Marxových idejí tak málo známý?
a) Je nezajímavý.
b) Je zřejmé, že blahobyt vniká tvrdou prací motivovanou soukromým vlastnictvím, a ne rozdělováním majetku druhých. Tato idea je v příkrém rozporu s moderními trendy.
c) Západní vzdělávací systém ovládla progresivní levice , která chce v duchu myšlenek Antonia Gramsciho vychovat budoucí socialistické kádry, pro něž je historie nebezpečná.
S.Spurný
The post Nekonečná produktivní síla soukromého vlastnictví first appeared on .
