S. SPURNÝ
Minulý týden pronesl singapurský ministr vnitra projev na téma konfliktu na Ukrajině z pohledu malé země mezi dvěma soupeřícími velmocemi. Analyzoval odpovědnost Západu za nastalou siuaci z pohledu dvou významných principů mezinárodního práva.
Singapurský institut ISEAS-Yusof Ishak je pojmenován po prvním singapurském prezidentovi. Cílem institutu je studovat politické, ekonomické a bezpečnostní trendy v jihovýchodní Asii. 10. března pronesl ministr vnitra K. Shanmugam projev s názvem „Rusko-ukrajinský konflikt a jihovýchodní Asie v roce jedna, následky a výhled”.
Výběr, překlad, zkrácení a mezititulky autor. Celý text v odkazu na konci článku.
V mém projevu bych se chtěl podívat na historické pozadí toho, co se stalo. Jedna věc je jasná. Ruská invaze je hrubým porušením mezinárodního práva. Singapur je jednou z mála zemí jihovýchodní Asie, která na Rusko uvalila sankce, protože suverenita je pro malé země existenční záležitostí. Ruská invaze je velkou humanitární krizí. Tisíce lidí umírají a miliony musely opustit své domovy. Válka musí skončit.
Jednou z otázek je, kdo kromě Ruska nese odpovědnost za nastalou situaci. Existují dva pohledy na věc.
Imperiální choutky
Západ je přesvědčen, že prezident Putin má imperiální ambice a Rusko vtrhlo na Ukrajinu z důvodu jeho megalománie. Rusko porušilo svoje sliby, které dalo Ukrajině v roce 1994, když se Ukrajina vzdala svého jaderného arsenálu výměnou za bezpečnostní záruky. Západ dále tvrdí, že nebylo v plánu, aby Ukrajina vstoupila do NATO.
Poměrně dost z těchto argumentů je přesných, ale nedávají kompletní obrázek. Zbavují Západ jakékoli odpovědnosti za to, jak se události vyvinuly. Podívejme se na alternativní pohled.
Evropská bezpečnostní spolupráce
Prezident Putin napsal v roce 2012, že Rusko je organickou součástí širší evropské civilizace a že doufá v harmonickou spolupráci od Lisabonu po Vladivostok. Tehdejší prezident Medveděv se souhlasem tehdejšího premiéra Putina navrhoval v roce 2010 evropskou bezpečnostní dohodu, která by zajistila konzultace mezi Evropou a Ruskem na rovnocenné bázi. Blufovalo Rusko, když říkalo, že má zájem o integraci s Evropou?
Ruská má jaderné zbraně, ale bylo vnímáno jako slabé. Amerika mohla dělat v zásadě vše, co chtěla. Vměšovat se do záležitostí cizích zemí, pokud měla pocit, že jsou její zájmy ohroženy. Ruské bezpečnostní zájmy tak nebyly brány vážně. Západ rozšiřoval NATO a Rusko se cítilo stále více obklíčeno.
Po roce 1990 očekávali západní lídři, že Rusko bude proti dalšímu rozšiřování NATO. Sliby Západu o nerozšiřování NATO nebyly na papíře, ale historické dokumenty ukazují, že Rusko se mohlo domnívat, že výměnou za sjednocení Německa se NATO nebude rozšiřovat na východ.
O odpovědnosti
Mohly být obavy Ruska řešeny lépe? Je pochopitelné, že Poláci a další země se chtěli stát členy NATO, neboť mají hořké historické zkušenosti. Ale také si myslím, že je správné poznamenat, že existovala významná odpovědnost vypořádat se s ruskými bezpečnostními obavami.
Když Čína podepsala v dubnu loňského roku bezpečnostní dohodu se Šalamounovými ostrovy, vyhlásila Austrálie poplach z důvodu možné vojenské přítomnosti Číny na ostrovech, které jsou vzdáleny 2 000 km od Austrálie. Z Kyjeva je to do Moskvy výrazně blíže.
Před 60 lety nařídily USA během kubánské krize námořní blokádu Kuby, aby zabránily jakémukoli dovozu vojenského zařízení na Kubu. Amerika nechtěla připustit sovětskou vojenskou přítomnost na Kubě bez ohledu na to, že Kuba měla svrchované právo se tak rozhodnout.
To není argument proti rozšiřování NATO, ale jde o to, že je nutné se zabývat ruskými bezpečnostními obavami. Jinak to bude vypadat jako dvojí standard.
Dva principy mezinárodního práva
Je důležité pochopit, proč se významná část Rusů domnívá, že ruská invaze je oprávněná. Západ a NATO nejsou nezúčastněnými pozorovateli. Existují dva významné principy mezinárodního práva. Prvním je princip nedělitelné bezpečnosti. Stát by neměl zvyšovat svoji bezpečnost na úkor jiného státu, protože bezpečnost jednoho státu je neoddělitelně spjata s bezpečností státu druhého.
Druhým principem je princip sebeurčení, který znamená právo každého státu zvolit si vlastní vojenské a politické spojence. Tyto principy mohou být v rozporu. Rusko tvrdí, že Ukrajina nemůže posílit svou bezpečnost na úkor Ruska, stejně jako to tvrdila Amerika v obráceném gardu během kubánské krize. Velké země se často odvolávají na princip, který jim v daném okamžiku vyhovuje.
Malé země to odnesou
Podle úhlu pohledu mohou být malé země úmyslně využívány jako pěšáci nebo se nechtěně ocitnout mezi dvěma mocnostmi. Ale je jisté, že to jsou často ony, které za to zaplatí. Při pohledu na události posledních několika dekád to jsou Ukrajinci, kteří za to platí.
Je v zájmu malých zemí jako je Singapur podporovat regionální struktury, které upřednostňují spolupráci místo soupeření. A je důležité, abychom uměli přesně analyzovat konkurenční geopolitické trendy a byli schopni vidět reálná fakta za titulky a ideologicky podbarvenými projevy.
S.Spurný
The post Singapurský ministr o malé zemi mezi dvěma soupeřícími velmocemi first appeared on .
