Macron sice hlasování o nedůvěře přežil, jeho penzijní reforma možná ale znamená začátek konce.
Poté, co francouzský prezident Emmanuel Macron svou nepopulární penzijní reformu prorazil, aniž by měl jediný hlas, bude mít tento krok dlouho přetrvávající dopady na celý francouzský systém demokracie. Rovněž to vyvolává otázku: Jak bude EU reagovat na tento svým autoritářstvím všechny do očí bijící krok?
Jak od pohledu, tak praktickou realizací je Macronovo rozhodnutí zvýšit důchodový věk z 62 na 64 let jen vyhláškou, bez souhlasu parlamentu skutečně katastrofické a nepředstavuje jen ztrátu legitimity samotného Macrona, ale také Bruselu. Macron však ví, že ač on svoji autoritářskou moc tak nestoudně předvádí, EU stejně nepřijme žádné kroky, aby jeho zemi odsoudila, natož aby na něj uvalila sankce nebo vykřikovala něco o „demokratickém deficitu“ ve Francii. Technokratické elity EU ve skutečnosti tuto penzijní reformu soukromě oslavují, neboť je to krok, který oni už v minulosti vnutili široké škále jižních zemí výměnou za vykoupení z dluhů.
Je také pravda, že technicky vzato má Macron podle ústavy pravomoc parlament obejít, to však nakonec vyvolává otázku, zda lze vůbec Francii nazvat demokracií, zvláště když jde o agendu, která u francouzské veřejnosti vyvolává tak zanícený odpor.
Průzkumy ohledně této otázky ve skutečnosti Macronův krok ukazují v ještě více šokujícím světle.
Proti penzijní reformě se staví mezi 72 až 75 procenty lidí v zemi. Nejen to, Francouzi, pokud jde o penzijní reformu, jasně chtějí více demokracie, nikoliv méně demokracie, kdy 75 procent jich říká, že o této věci chtějí referendum. Ohromujících 78 procent je proti tomu, aby Macron použil Článek 49.3 ústavy, aby přes něj tu penzijní reformu protlačil.
Avšak úplně stejně jako s masovou imigrací má Francie toho nechtěného více, než měla kdy předtím, a Francouzi díky té „demokracii“ dostávají přesně to, co nechtějí.
Odpor veřejnosti vůči Macronovi byl citelný, kdy po jeho diktátorském dekretu byly zatčeny stovky možná tisíce lidí po celé zemi. Odbory slibují protesty vystupňovat, čerpací stanice už teď mají nedostatek paliv a Macron by se brzy mohl potýkat se snad nejhorší krizí své vlády včetně nové vlny protestů „Žlutých vest“.
To nás přivádí k Viktoru Orbánovi. Jeho země Maďarsko se teď potýká se sankcemi EU kvůli tzv. vládě zákona, které je stojí miliardy, když musí platit za ten tzv. deficit „demokracie“ a „vlády zákona“, ale stejně to nefunguje, neboť ve své zemi Orbán i tak zůstává nesmírně populární. Jeho schvalování se pořád vznáší dost nad 50 procenty, zatímco Macron se plazí na 26 procentech. Třeba takový příslušník tábora psychotických politiků bojujících proti hranicím jako německý Zelený europoslanec Daniel Freund, který neustálými příspěvky o Maďarsku na Twitteru vykazuje patologickou posedlost Orbánem, o Macronovi ani nepípnul, naopak svůj vztek pořád zaměřuje na Orbána a té francouzské „demokracie“ si vůbec nevšímá.
Orbán je totiž pro celý establishment EU čertem na zdi.
Hungary is not yet back on the path towards democracy. Even with billions of Euros at stake the Orban government is not serious about reform. To the detriment of Hungarian citizens. — Daniel Freund (@daniel_freund) March 8, 2023 V postoji EU k Francii se nic nezmění, protože to není o morálnosti a není to o demokracii – je to o moci. Je to o trestání svých nepřátel a o odměňování svých přátel. Macron je přítelem liberálního establishmentu, který vládne v Bruselu a za těmito kšeftmany s mocí jsou miliardy eur, neziskovky a mediální impérium podporující více moci pro Brusel a více masové imigrace. A Macron je s touto agendou na stejné palubě, zatímco Orbán ne.
Stejně jako EU vykřikuje o korupci v Maďarsku, což je též faktor, kterým se Brusel ohání při sankcích, tak sama na sebe se EU do zrcadla podívat nemůže.
Černobílá realita policejních násilností a protidemokratická opatření ve Francii by mohla ohromovat celou Evropu. Lidé v Maďarsku se nepotýkají s policejními obušky kvůli protestům proti nesmírně nepopulárnímu autoritářskému dekretu svého vůdce a maďarská pracující třída netrpí pod slzným plynem, zákazem protestů a pod jinými formami represí. A zase na ničem z toho nezáleží. To, na čem záleží, je moc, a těm, kdo odporují takovým jako Macron, lze doporučit, aby se z toho poučili. To vy se máte modlit, „konat ty správné skutky“ a být morální, ale v jejich agendě je jen urvat si vítězství.
Macron's police like to beat peaceful women and defenseless old people. pic.twitter.com/y2jlMOfdTT — RadioGenova (@RadioGenova) March 17, 2023 EU se bude nadále maskovat za demokratickou instituci a slovo „demokracie“ zneužívat jako zaříkadlo, protože v tomto slově je síla a pomáhá EU protlačovat její agendu centralizace a zbavování se disentu. EU je plná malých Macronků, konec konců ta technokratická elita, která v soukromí „demokracií“ pohrdá, přeci ví, že toto slovo spolu se slovy jako „rasismus“ a „dezinformace“ mohou používat, aby na palubu své agendy nalákali lepšolidi.
Jak kritici už roky poukazují, EU samotná nepředstavuje žádnou reálnou demokracii, kdy jak Evropská rada, tak Evropská komise, tj. dvě centra skutečné moci v Bruselu, nemá ve svých řadách žádného zvoleného člena. Pokud jde o Evropský parlament, byla roku 2019 volební účast v parlamentních volbách po celé Evropě 50,6 procenta, tj. o dost nižší než téměř ve všech evropských národních volbách.
V plně centralizované EU by zvýšení důchodového věku mohlo teoreticky být jednorázově zavedeno ještě jednodušeji dekretem z Bruselu orazítkovaným Europarlamentem. To platí pro spoustu věcí včetně imigrace, obrany a Zelených energií. Tito bruselští Macronové by mohli mít více moci, než kdy dříve.
Teď je cílem těch, kdo vzdorují Bruselu a takovým diktátorům jako Macron, plně toto pokrytectví předvést. Je pravdou, že konzervativci, libertariáni a i proti-establishmentová levice mají sklon to pokrytectví, na kterém establishment závisí, zesměšňovat, kdy tvrdí, že je to projev bezmoci, zároveň to ale rezonuje u lidí. Udělejme s tím tedy něco, když to je jediná možnost, která ještě zbývá.
Ty protesty, co vidíme ve Francii, letí po celém Twitteru a vznášejí se otázky, proč EU umožňuje takovou autoritářskou formu v zakládajícím členském státě? Macron přežil hlasování o nedůvěře pouhými devíti hlasy. Ozývají se také fámy, že jeho spojenkyně, ministerská předsedkyně Elizabeth Borne, by mohla rezignovat kvůli hlasování daleko těsnějšímu, než se původně předpovídalo.
Bez ohledu na výsledek Macronovy politické kariéry, tak on i jeho podporovatelé z Bruselu spolu s tou „demokracií“, o které neustále kecají, vedou otevřenou válku proti „lidu“. Je teď tedy otázkou, kdo nakonec zvítězí. Jelikož se EU na sociálních médiích snaží zavést ohromnou cenzuru, tak zase vedou hru, pomocí které v ní chtějí zvítězit.
March 20, 2023
editor: REMIX NEWS
author: JOHN CODY
Zdroj: https://rmx.news/article/as-macon-goes-full-dictator-will-the-eu-condemn-frances-slide-from-democracy-dont-count-on-it/
