Vypůjčil jsem si slova Josefa Kemra z předlistopadového filmu „Na samotě u lesa“, jeho slova vystihují současný stav českého zemědělství. Bylo staletou tradicí, že selské rody předávaly rodinné grunty dalším generacím, vždy platilo: „Sedlákem se nestanete, sedlákem se musíte narodit. “ Můj dědeček patřil k těm prvorepublikovým sedlákům, kteří žili od ráno do večera s půdou. Jezdím na jeho statek dodnes. Často si kladu otázku, jak by hodnotil dnešní dobu?
České vesnice byly po tisíciletí součástí české krajiny, pro umělce byly i inspirací. Vesnice měly svou tradici i pýchu i ten kostel nebyl jen mrtvým bodem v krajině. Vesnice byla vždy spjatá s půdou. Brambory, mléko, vajíčka, vepřové i hovězí jsme měli hned za humny, stačilo zajít jen k sousedům. Aleje byly plné švestek, třešní i jablek. Kolem vesnice byla zoraná pole, obilí se vlnilo větrem, hned vedle byla cukrovka i brambory, na pastvinách se pásl hovězí dobytek. I v době světových válek, bylo kde brát, jezdilo se s taškou na venkov.
přemek votava
Promo článek:
Promo článek
číst dál
