Přeorientují se pomalu ale jistě USA od zájmů na východě Evropy k zájmům asijským? Zatím se tak vše alespoň jeví. Dění, které nyní probíhá ve východoasijské oblasti, až nápadně připomíná to, které probíhalo několik let před konfliktem na Ukrajině v Evropě.
A mnoho analytiků vidí i patrné vyostřování situace. Obavy mohou panovat i z voleb příští rok, ve kterých by již prozápadní strana současné prezidentky neměla na výhru šanci. K eskalaci situace je mnoho důvodů a zdá se, že podobně jako na Ukrajině i zde poslouží zájmům světového drába oddaní lokajové.
Pokud mají USA pocit, že krystalizací AUKUS+ a navýšením tchajwanských zásob zbraní na maximum získaly zásadní výhodu nad Čínou, pak by se mohly dokonce pokusit vyvolat konflikt, o kterém jsou váleční hráči přesvědčeni, že ho Peking prohraje, což je děsivý scénář, který se nedá vyloučit.
USA se připravují na konvenční konflikt s Čínou v asijsko-pacifickém regionu a na konci roku 2021 za tímto účelem představily alianci AUKUS. Tato platforma má vytvořit jádro vojenské struktury podobné NATO, která bude obkličovat Čínu. To činí AUKUS extrémně nebezpečným, zvláště když další země v regionu v tichosti rozšiřují spolupráci s americkým hegemonem.
Nedávné rozhodnutí Jižní Koreje povolit, aby americké ponorky s jadernými zbraněmi poprvé po desetiletích zakotvily v jejích přístavech, přijaté minulý týden během cesty prezidenta Yoona do DC, signalizuje zájem země de facto se zapojit do integrace tohoto protičínského bloku.
Nedaleké Japonsko lze již považovat za neformálního člena této aliance poté, co premiér Kishida v lednu znovu potvrdil závazek své země k regionálním cílům USA a naznačil, že se v nadcházejícím období Japonsko rychle remilitarizuje, aby zadrželo Čínu.
Ve spojení s nedávným japonsko-korejským sblížením to naznačuje, že USA posílily svou alianční síť v severovýchodní Asii, aby usnadnily neoficiální integraci regionu do AUKUS+.
Něco podobného přitom dělají s Filipínami v jihovýchodní Asii, jejichž prezident je tento týden na návštěvě USA. Očekává se také, že de facto začlení svou zemi do AUKUS+, stejně jako to právě udělal jeho jihokorejský protějšek.
Nejsevernější ostrov Filipín, Luzon, je mnohem blíže Tchaj-wanu než japonské domovské ostrovy, což z něj činí ideální základnu pro americkou vojenskou intervenci v této čínské provincii.
Přestože prezident Marcos právě popřel, že by jeho země měla jakýkoli úmysl podporovat něčí regionální vojenské plány, nedávno vyšlo najevo, že na ostrově vzniknou s pomocí USA čtyři nové základny, což vyvolává vážné pochybnosti o upřímnosti jeho tvrzení.
Tři další nedávné události jsou pro mír v této části Asie také špatné. CNN zveřejnila v polovině dubna podrobnou analýzu, v níž tvrdila, že USA hodlají na Tchaj-wanu nashromáždit co nejvíce zbraní, aby zajistily přežití sil svého spojence, pokud by Čína ostrov před zahájením speciální operace zablokovala.
Druhý vývoj se týkal návrhu nejvyššího diplomata EU Borrella, aby námořní síly EU hlídkovaly v Tchajwanském průlivu. Stalo se tak jen několik týdnů poté, co generální tajemník NATO Stoltenberg prohlásil, že „nyní posílíme spolupráci s našimi partnery v Indo-Pacifiku: Japonskem, Jižní Koreou, Novým Zélandem a Austrálií.“
Nepopiratelným trendem je, že evropští partneři USA jsou ochotni hrát v regionu větší vojenskou roli, včetně role provokativní, když nakonec hlídkují v Tchajwanském průlivu.
A konečně, minulý víkend bylo oznámeno, že americké speciální jednotky poprvé provedly cvičení simulující, co by udělaly, kdyby jejich země vstoupila do války s Čínou kvůli Tchaj-wanu.
USA si již nemohou nárokovat svou neutralitu, protože doslova připravily své nejlépe vycvičené ozbrojené síly na invazi na Tchaj-wan, aby zabily všechny čínské síly, které by mohly ostrov napadnout.
Tyto tři události ukazují, že USA shromažďují spojence v Asii a Tichomoří i v Evropě před možnou válkou s Čínou, ale existují dva klíčoví hráči, kteří se buď nepřipojí vůbec – nebo alespoň prozatím. Konkrétně jde o Indii a Indonésii.
Vlivný oficiální časopis Council on Foreign Relations právě zveřejnil článek o tom, proč se Indie nezúčastní, zatímco na Indonésii je vyvíjen nátlak, aby umožnila americkým a australským silám vstoupit na její území.
I bez těchto dvou zemí je rýsující se americká protičínská koalice stále velmi impozantní, což ukazuje, že USA dokázaly přimět mnoho zemí, aby se shromáždily kolem AUKUS.
Jižní Korea bude sloužit jako zpravodajská a raketová základna, japonské ostrovy Rjúkjú a filipínský ostrov Luzon jsou doplňkovými základnami pro usnadnění americké intervence na Tchaj-wanu a NATO poskytne podporu v celém regionu, případně pomůže v Tchajwanském průlivu.
Uprostřed konsolidace vojenské struktury podobné NATO v asijsko-pacifickém regionu USA a jejich spojenci pravděpodobně vyzbrojí Tchaj-wan až po okraj. Také protičínský kongresový výbor jen o několik dní později potvrdil, že by to mělo být nejvyšší prioritou.
Tyto vzájemně propojené trendy představují mimořádně naléhavé výzvy pro objektivní zájmy čínské národní bezpečnosti, které jsou den ode dne více ohroženy, protože Čína váhá se zahájením speciální operace na Tchaj-wanu.
Pro postoj Číny existují legitimní důvody, zejména proto, že čínské vedení skutečně upřednostňuje mírové znovusjednocení s odtrženým regionem své země, a proto chce vyčerpat všechny možnosti, jak toho dosáhnout, než se uchýlí k vojenským prostředkům.
Tento morální přístup pramení z neochoty být první, kdo iniciuje bratrovražedný konflikt, což je chvályhodné, ale na úkor vojenských zájmů, pokud je válka o tento ostrov nevyhnutelná.
Nikdo neví, jestli tomu tak bude, nebo ne, ale USA dělají maximum pro to, aby byly v případě takového scénáře v co nejlepší pozici, což v takovém případě komplikuje pozici samotné Číny.
Pokud mají USA pocit, že získaly rozhodující výhodu nad Čínou tím, že vyvinuly AUKUS+ a navýšily tchajwanské zásoby zbraní na maximum, mohou se dokonce snažit vyvolat konflikt, o němž jsou váleční hráči přesvědčeni, že by ho Peking prohrál…
Ohodnoťte tento příspěvek! [Celkem: 0 Průměrně: 0 ] Článek USA shromáždily své spojence před možnou válkou s Čínou se nejdříve objevil na Necenzurovaná pravda .
