Na trhu velkých letounů civilního letectví už dlouhou dobu panuje duopol dvou značek amerického Boeingu a evropského – z největší části francouzského – Airbusu, kdy tuto kategorii letounů od nich nakupuje prakticky celý svět.
Vývoj takového stroje je extrémně drahý a vyžaduje naprosto špičkové vývojové kapacity, tudíž je jejich monopol těžké zlomit.
Všichni ostatní letečtí výrobci včetně západních zemí, na tomto trhu hrají druhé housle, zůstávají u produkce menších letounů a o vývoj konkurence k tomuto duopolu se ani nesnaží, což určitě není zdravá tržní situace. Celý svět je nasycen těmito dvěma značkami představujícími symboly civilního letectví.
Ovšem stejně, jako je to v jiných odvětvích a směrech technického vývoje, Čína kousek po kousku dotahuje náskoky v důležitých oborech, kde se zatím ještě nedostala do čela, a tak se nelze divit, že již nějakou dobu upírá zraky k tomuto segmentu trhu ovládanému daným duopolem, zvláště když sama letouny této kategorie ve značném počtu potřebuje a její vnitřní poptávka by stačila, aby vývoj a vytvoření potřebných výrobních kapacit zaplatila. Chystá se tedy v leteckém průmyslu provést to samé, co udělala např. v technologiích komunikačních sítí, kde v podstatě předběhla dosavadní jedničku v tomto oboru USA.
Čína má vlastní letecký průmysl od 50. let minulého století, který nejen vyrábí, ale i vyvíjí vlastní – zejména vojenské – letouny na výši doby. Pilířem leteckého průmyslu Číny je letecký gigant AVIC, který byl roku 2020 šestou největší vojensko-průmyslovou společností světa měřeno v hrubých výnosech, kdy všech pět společností před ním patří do vojenskoprůmyslových komplexů Západu. Ač je to ale jeden z nejpřednějších výrobců vojenských letounů, v průmyslu cestovních letadel zatím nehrál žádnou významnou roli.
Jenže Čína se do závodů o místo v civilním leteckém průmyslu pustila zhruba stejně, jako to dělá v dobývání kosmu. Roku 2008 zřídila jakési čínské „NASA“ pro civilní letectví zvané Commercial Aircraft Corporation of China (COMAC) za účelem snížit závislost Číny na zahraničních monopolech Airbus a Boeing. Už v listopadu toho roku se předvedla s prvním úspěchem zahajovacím zkušebním letem zatím menšího letounu ARJ21 pro 115 cestujících.
Rovněž toho roku zahájili práce na o něco větším letounu pro osobní dopravu C919 s úzkým trupem, s jedinou uličkou a s šesti sedadly v řadě, který už měl ve výhledu konkurovat s kapacitou 150-168 pasažérů Boeingu-737.
Tento závan svěží zdravé konkurence na světovém trhu nezůstal bez odezvy. Menší firmy utlačované duopolem Boeingu a Airbusu v tom spatřily příležitost zase se zapojit do zdravé konkurence, a tak se k čínskému projektu C919 připojily. Začalo to roku 2011, kdy se přidala irská společnost Ryanair, proslulá jako levný dopravce, která touží svou konkurenceschopnost zvednout, když nakoupí něco levnějšího než Boeingy. Roku 2012 se k projektu C919 přidal kanadský letecký výrobce malých dopravních tryskáčů a vrtulníků Bombardier Aerospace. Ten duopol bez zdravé tržní soutěže totiž jasně vadí i většině západních firem mimo tu privilegovanou dvojici.
Samozřejmě, že nastalý vývoj neunikl ani tomu duopolu ani příslušným složkám hlubokých států s privilegovaným kapitálem propojeným. Od roku 2012 se tedy rojí zprávy o znepokojení touto čínskou aktivitou. Čína je mj. jedním z největších a nejrychleji rostoucích trhů letecké dopravy, který má zatím neukojitelný apetit po letounech onoho duopolu. Kdyby byť zčásti začala uspokojovat svoji poptávku z vnitřních zdrojů, znamenalo by to pro oba giganty těžkou ránu a výnosy ze zdejších prodejů by zaplatily další rozvoj čínského průmyslu této kategorie letadel s výhledem, že je začne válcovat na širším světovém trhu. Přitom vlastně už při rozběhu těchto snah roku 2008 byl právě tak deklarován záměr projektu a zřízení společnosti COMAC.
COMAC není společnost, která by mohla na svůj vývoj vydávat je tolik, kolik už ziskově vydělává. Jde o společnost, která stejně jako třeba čínský kosmický program dostává prostředky z vládního rozpočtu, aby dosáhla technologických průlomů, a vydělávat se bude až později, až se vývoj podaří, kdy ten se zatím daří, takže za pár let, až se to povede, se teprve začnou sypat zisky.
Svůj první zkušební let první prototyp C919 se štíhlým trupem provedl už roku 2017. Vše už tehdy vypadalo tak slibně, že ač do konce vývoje zbývaly ještě roky, rozběhla se business jednání s uzavřením více než tisíce předběžných smluv společností do komerční výroby zapojených a podáno bylo přes tři sta předběžných objednávek teprve vyvíjeného letounu.
Na straně poptávky to vzbudilo značnou naději, ale na straně soků přišel postrach. USA roku 2019 obvinily dva jejich domácí Číňany a další lidi z průmyslové špionáže a kradení intelektuálního vlastnictví pro Čínu od firem jako Ametek, Capstone Turbine, GE Aviation a spousty dalších, kdy prý jen díky tomu se projekt C919 tak daří. To ovšem tvrdí i o technologiích jako hypersonické střely, v jejichž vývoji jsou Čína a Rusko daleko před USA. Ovšem vývoj čínského „Boeingu“, tj. C919 se chýlí ke konci. V letech 2020-2021 byla testovací verze tohoto letounu nasazena do zkušebního provozu v sibiřsky krutých a mrazivých podmínkách ve Vnitřním Mongolsku, aby se letadlo doladilo k dokonalosti, zatímco se budou stavět výrobní kapacity.
V květnu 2022 se ovšem objevily mediální zprávy, že tento letoun už nelétá jen při testovacích letech v Mongolsku, nýbrž je vidět i v Šanghaji s označením komerční letecké společnosti OTT, což by mohlo znamenat, že testy jsou hotové a rozbíhá je nějaká prvotní fáze nasazování tohoto typu do komerčního provozu. Tedy už možná ten duopol Airbus a Boeing byl vlastně prolomen a v leteckém průmyslu začíná nová éra dravější a zdravější tržní konkurence. Na to budou ale asi v zámoří pohlížet jako na situaci, kdy Huawei svými průlomy v 5G sítích sesadila z trůnu americké síťové firmy.
COMAC, jemuž harmonogramy jeho projektů zatím dost přesně vycházely, plánuje, že se do roku 2035 se svým letadlem se štíhlým trupem C919 stane třetím největším provozovatelem letounů na čínském trhu a pátým největším globálně. Do roku 2042 plánuje prodat 2 000 C919. Jelikož mu zatím plány dobře vycházely a jelikož jeho záměr je v podstatě i vládním záměrem, zrovna tak jako třeba stálá kosmická stanice nebo dobývání Měsíce, tak jeho záměry těžko uvíznou na tom, že by komerční rozběh projektu nevydělával tak rychle, jak bude třeba budovat výrobní kapacity a vést další vývoj. Jsme tedy asi v přelomovém roce, kdy ten duopol byl zlomen.
Zdroj: cri.cn
Článek Světový monopol Boeingu a Airbusu ve velkých dopravních letounech ohrožen? se nejdříve objevil na AC24.cz .
