Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on telegram
Telegram
Share on email
Email
Tisková zpráva na Den dětí “Manželství muže a ženy je tu hlavně kvůli dětem. Jejich práva musí stát zajímat především,” říká Jana Jochová z Aliance pro rodinu. (Praha, 1. 6. 2022) Vyspělost státu se pozná podle toho, jak chrání práva těch nejzranitelnějších. Debata o přijetí stejnopohlavních sňatků se však točí jen kolem tužeb a nároků dospělých. Málokdo se dnes ohlíží na děti, přitom manželství muže a ženy je tu právě kvůli nim. Institut manželství totiž chrání právo dítěte na to znát svou matku a svého otce, jak jej deklaruje Úmluva o právech dítěte. Tu ratifikovala i Česká republika. “Na biologii záleží, na rozdílech mezi muži a ženami záleží, na rolích matky i otce záleží. A při předávání života i výchově dětí obzvlášť,” říká Jana Jochová, předsedkyně Aliance pro rodinu a dodává: “Kdyby bylo manželství pouhým společenským symbolem nebo snad potvrzením citů dospělých, pak může být skutečně pro všechny – včetně polyamoriků či blízké příbuzné nevyjímaje. Neexistuje totiž žádný argument, proč by se pak manželství mělo omezovat jen na dva jedince. Jenže manželství není symbol a nepotvrzuje romantické vztahy. Manželství je institut, který je starší než všechny moderní státy a odráží přirozenou komplementaritu muže a ženy. Ta v sobě nese i potenciál předávání života. Manželství je dobrým nástrojem k rozvíjení lásky i pomoci mezi manželi a ještě lepším nástrojem pro ochranu práv dětí na mámu a tátu.” Argumenty, které debatu o redefinici manželství doprovázejí nejčastěji jsou ve většině případů liché. Patří k nim třeba adopce dětí, které nikdo nechce, gay a lesbickými páry. V současnosti je však v ČR minimum dětí právně volných k adopci a dostatek heterosexuálních párů, které takovýmto dětem chtějí nabídnout domov a lásku nových mámy a táty. Dalším lichým argumentem je nezajištěnost dětí, které se ve stejnopohlavních vztazích “ocitnou”. V českém právním řádu existuje tzv. závazkové právo, které běžně upravuje blízké vztahy nepříbuzenského charakteru. Obava, že by děti vyrůstající v gay či lesbickém páru například po úmrtí svého rodiče nebyly svěřeny do péče tzv. osoby blízké, tedy druhého z partnerů, je neopodstatněná. Přidávání některých práv registrovaným partnerům by mělo být realizováno až poté, co bude přijata ústavní definice manželství jako svazku muže a ženy. Jedině tak bude zajištěno, že manželství a s ním i právo dětí na mámu a tátu, nebude rozmělněno v jakýkoliv svazek, jakýchkoliv dospělých lidí.
