LUCIE SULOVSKÁ
Rozhovor Prigožina s blogerem (a bývalým doněckým separatistou) Dolgovem je jedna z nejsmutnějších věcí, kterou jsem kdy viděla. Většina zločinců má tendenci hledat nějaké vlastní alibi, do nichž se pak schovávají nejen před ostatními, ale i před sebou. I když někoho zabijí, říkají, že provokoval, že se bránili, že si to zasloužil. Říkají to nejen druhým, ale i sobě. Nebo říkají, že jsou nemocní a nemohli si pomoct. Že reagovali impulzivně, měli tmu před očima, prostě je v tu chvíli popadl afekt. Nebo říkají a věří, že nemohli jinak, že je k tomu okolnosti dotlačily (IMO většina lidí v Kremlu).
Nebo někteří lidé upřímně věří něčemu, nějaké myšlence, co má strašné důsledky, které oni buď nevidí, protože je vidět nechtějí, nebo si řeknou, že když se kácí les, holt létají třísky, a takový posvátný účel světí prostředky (tam si myslím, že patří Putin, ale třeba i Girkin).
Žádný schovávačky
Je fascinující vidět člověka, který vůbec žádné skrýše nehledá. A přitom z něj cítíte, že má poměrně vysokou sociální inteligenci a určitě vysoký intelekt, ale jako kdyby ho vůbec nepronikl ani ten nejjemnější paprsek morálky, nebo jak bychom řekli my katolíci, přirozeného zákona, s nímž se podle kvalitní teologie člověk jaksi už narodí. Jako kdyby to tam vůbec nebylo.
Dotyčný popisuje realitu, jíž je součástí, všímá si, že efekty toho jednání jsou úplně opačné, říká, že invaze udělala z Ukrajiny skutečný národ s legitimitou, že celá věc s nacismem je bullshit, a namísto demilitarizace začala totální militarizace Ukrajiny. Říká tam věci jako „když chceš udělat převrat, musíš lidem vylízat prdel a přizvat je k budování lepší země, zatímco my jsme na Ukrajinu vpadli hnusným způsobem, přepadli Kyjev a cestou zabili každého, koho jsme potkali, takže je jasné, že nás nemilují. Pak jsme se ale posrali a zase se od Kyjeva stáhli.“
Je zjevné, že ví, že je to od začátku sračka, ale klidně se toho účastní a nemá s tím žádný problém, protože… netuším. Netuším, protože jsem pochopila, že nevěří ani ve vítězství. Oba jeho scénáře jsou pro Rusko ztrátové, i ten optimistický (v nějž podle svých slov moc nevěří) v zásadě počítá s tím, že si nechají to, co mají teď. Účastní se toho od začátku, na jeho wagnerovské kanceláři v Petrohradě, v níž se ten rozhovor koná, je pamětní tabulka, že odtud v roce 2014 odešli první bojovníci na Donbas. Celé tamní události popíše bez jakýchkoliv snah o zapojení Ukrajinců, „byla to práce FSB… ale pak jsme se osm let jenom šťourali v nose. Namísto udělat z Donbasu ráj na zemi, tam naši všechno rozkradli.“ Janukovyče klidně označí za zlodějského debila.
„Ukrajinci bojují o svou sebezáchovu, a tak mají podobnou energii jako my za Velké vlastenecké války, včetně přístupu ke ztrátám.“ Ale zároveň z něj nemám pocit, že by se porážky nějak bál, tak zemřeme, všichni jednou zemřou. (Mimochodem, v roce 2019 s ním spadlo letadlo v Kongu. Ruští opozičníci typu Kasparova a Navalného ho už slavnostně pohřbili, než se Prigožin objevil se slovy:
„Napařoval jsem se pár dní s buchtama v sauně. Kde že jste mě to hledali?“)
Nebo: „V Africe jsme, aby bylo vidět, že máme dlouhé prsty.“ (Viz špendlíčky na mapě.)
Mimochodem spousta lidí v Rusku na tu válku reagovala stylem „tak když jsme za zlosyny, budem opravdoví zlosyni!“ A tak různí dříve se normálně chovající lidi se začali chovat jako šílenci.
Nejmarkantnější je to pravděpodobně u Medveděva. Ovšem ne tak Prigožin. Ten proslul svým stylem komunikace dávno před válkou. Když třeba otrávili Navalného, poslal mu milion rublů na účet nadace s poznámkou „Dar pro blogera v nesnázích. PS: Nepijte už ty barbituráty.“ Nebo navrhoval vzít Ljubov Sobolovou, s níž se soudil za pomluvu, do sexuálního otroctví.
Kdybych nevěděla, že má matku, myslela bych si, že to vykopali z permafrostu na Sibiři a uteklo jim to z laboratoře.
To snad raději Putin…
Vlastně by nám to mohlo být – a mně vždycky bylo – sympatičtější, že někdo alespoň popisuje realitu a nevymýšlí si báchorky. Ale tentokrát jsem nabyla dojem, že je mi snad milejší ten Putin, který pět minut bombarduje a pět minut ukřivděně skuhrá, že Rusku všichni ubližují, protože to je aspoň takové lidské. Hnusné lidské vlastnosti, ale lidské. Ukřivděnost a krutost je docela častá kombinace, ovšem málokdo je vládcem jaderné mocnosti, a tak jen kazí život svému okolí.
Prigožin je ovšem úplně nelidský.
Lucie Sulovská
The post Úplně nelidský Prigožin first appeared on .
