D. TOLAR
Od Karla Marxe přes Antonia Gramsciho až k idejím frankfurtské školy, podle jejíž not jede současné progresivní hnutí. A proč jsou velké korporace spojenci moderních marxistů.
Karel Marx přišel s originální teorií tříd, podle které existují kapitalisté, kteří utlačují, a proletáři, kteří jsou utlačováni. Podle jeho představ měli během násilné revoluce svrhnout proletáři své utlačovatele.
Na Karla Marxe navázal italský Antonio Gramsci, který dospěl k závěru, že mnoho z těch, které Marx považoval za revoluční proletáře, není ochotno rozbít prosperující kapitalistický řád na cimprcampr. Jsou loajální ke své rodině a víře nebo spokojeni s životní úrovní, kterou jim dává nenáviděný kapitalismus.
Dlouhý pochod institucemi
Proto navrhuje Antonio Gramsci ve svém díle dlouhodobou zákopovou válku , jejímž cílem je narušit sociální strukturu společnosti. Základní strategií je ovládnout školy, média a ostatní organizace formující veřejné mínění. Gramsciho strategii pojmenoval německý aktivista Rudi Dutschke jako „dlouhý pochod institucemi”. Marx chtěl ovládnout výrobní prostředky, Gramsci navrhl ovládnout v prvním kroku kulturu.
Frankfurtská škola v šedesátých letech minulého století marxismus dále rozvinula. Její představitelé zjistili, že se Marx mýlil, protože kapitalismus dělníka neožebračuje. Marxisté zvítězili v Rusku a Číně, které v té době byly spíše pozdně feudálními společnostmi. Západní demokracie socialistickým idejím v původní Marxově podobě odolávaly.
K čertu s pracujícími
Frankfurtská škola dospěla k závěru, že revoluci již dále není možné stavět na třídě pracujících. S těmi se to nedá vyhrát, díky blahobytu nemají revoluční náboj. Pracující v jejich plánech nahradily různé minority, rasové nebo sexuální menšiny, které jsou nejlepšími nositeli revolučních idejí. V klíčovém díle frankfurtské školy s názvem „ Jednorozměrný člověk ” píše Herbert Marcuse:
„Existuje vrstva psanců a vyděděnců, vykořisťovaní a pronásledovaní příslušníci jiných ras a barev, nezaměstnaní a nezaměstnatelní. Mají reálnou potřebu ukončit nesnesitelné podmínky a instituce.”
Korporace marxistovi přítelem
Pro moderní marxisty již není korporace nepřítelem, protože jejich spojencem v úsilí rozvrátit stávající řád není pracující. Jejich spojencem jsou rasové a sexuální menšiny. Podpoří-li korporace jejich boj proti útlaku , může se naopak stát silným spojencem moderního marxismu.
Frankfurtská škola odstraňuje nedostatek původních marxistických myšlenek, podle kterých existuje pouze jedna utlačovaná skupina, proletáři. Najednou je možné otevřít stavidla a různých utlačovaných skupin, ze kterých se mohou rekrutovat revolucionáři, je v podstatě nekonečně mnoho. Murray Rothbard z rakouské ekonomické školy to ve svém eseji okomentoval následovně ( výběr, překlad, zkrácení autor ):
Utlačovaných skupin je nekonečně
Začalo to s utlačovanými osobami černé pleti a potom v rychlém sledu následovali hispánci, po nich imigranti, handikepovaní, mladí, staří, malí, hodně vysocí, tlustí, hluší a tak dále dle libosti. Dostalo se to do bodu, ve kterém stačí k potvrzení útlaku fakt, že nějaká skupina má nižší příjem nebo majetek nebo společenský status než někdo jiný. Skupina, která je pod průměrem něčeho, ať je to cokoli, je z definice obětí diskriminace a může být označena jako utlačovaná skupina. Každá skupina nad průměrem, ať je to průměr čehokoli, je z definice agresorem.
Objev každé nové skupiny utlačovaných může přinést více podporovatelů rovnostářské ideologie a přesouvání peněz od jedněch k druhým. K nalezení někoho utlačovaného stačí data a počítače a samozřejmě sociologové, kteří daný problém prozkoumají, píše Murray Rothbard.
Pochod je u konce
Školy, média a ostatní organizace formující veřejné mínění již ušly velkou část z toho, co Rudi Dutschke před více než půl stoletím nazval dlouhým pochodem institucemi. Frankfurtská škola jim dala návod, jakým způsobem ovlivňovat veřejnost, aby bylo revolucionářů co nejvíce.
Pracující, který byl v původních Marxových představách vítězem revoluce, byť jen na papíře, končí v moderním marxismu jako ten, kdo to všechno zaplatí.
Ze svého.
D. Tolar
The post Moderním marxistům jsou pracující ukradení. K revoluci jich netřeba first appeared on .
