PETR MILER
Když se podíváte na samotný elektromotor a jeho schopnost měnit elektřinu v pohyb, řeknete si, že je to velmi efektivní stroj. Jakmile ale začnete zkoumat celý obrázek, jeví se elektromobily docela jinak. Toto je další z přehlížených problémů.
Krátkozrakost, to je ten hlavní přístup, který je třeba, abyste začali vnímat elektromobily jako něco úžasného. Pokud máte na jedné straně elektrickou energii a na druhé straně touhu něco rozpohybovat, stěží najdete efektivnější cestu, než je elektrický motor. Má velmi vysokou účinnost snadno přes 90 %, což je hlavním argumentem zastánců elektrických aut – spalovací motor stěží dosáhne byť poloviny.
Takže finito basta? Krátkozrakým pohledem ano, komplexním ani trochu. Abyste dvě zmíněné věci mohli spojit, potřebujete nějak elektřinu vyrobit, potřebujete ji přenést, přetransformovat a do něčeho uložit. A už tohle činí celý proces efektivním o hodně méně – když začnete spalováním uhlí, jste u stejného Carnotova cyklu jako u spalovacího motoru na samém počátku. Ale i kdyby ne, čekají vás ztráty při přenosu, transformaci, především pak dobíjení a nakonec je tu celá neefektivita výroby a životnosti navíc drahých a těžkých baterek. Vše? No way Jose, řekli by Američané. Problémů, které nejsou patrné na první pohled, se objevuje jen víc a víc.
Ten poslední je skutečně pozoruhodný, ale vlastně logický. A dal se tedy očekávat. Znovu se v jeho případě nabízí srovnání se spalovacími auty otázkou: Kolik energie spotřebovává spalovací vůz, pakliže stojí na místě? Odpověď je prostá, prakticky žádnou. I velmi moderní vozy, které jsou permanentně připojené k internetu, mají palubní kamery sledující okolí vozu, pokročilé alarmy a kdesi cosi, si vystačí s energií z víceméně běžného akumulátoru, který dobijí za jízdy rekuperací kinetické energie alternátorem, třeba BMW to tak dělá už přes dekádu. Takže skutečně nic, rozhodně ne naftu nebo benzin.
S elektromobily je to složitější, neboť jsou jednak ještě více elektronické, také ale potřebují energii na temperování sebe sama, zejména pak baterek. Ty se tedy chladí, pokud je horko, a zahřívají, pokud je zima. Nic z toho není zadarmo, stejně jako řada jiných funkcí, které auto může obstarávat pomocí hlavního akumulátoru. A byť to vždy nemusí být významné, nikdy to není nic. A někdy je to i hodně.
To platí v případě aut Rivianu, u kterých byl už loni zjištěn tak vysoký odběr elektřiny během stání, že se pro něj vžilo označení „vampire drain” – upíří vysávání nebo upíří vybíjení, chcete-li. Prostě autu něco vysává šťávu (pravděpodobně něco z výše zmíněného) a majitelé ani neví, co to je. Odběry elektřiny v momentě, kdy auto neujede ani metr, jsou tak vysoké, že vůz ztratí desítky procent celkové kapacity během jednoho týdne. Fandové spočítali, že při 50 000 Rivianech v provozu je takto zmařeno 93 500 kWh energie během každého dne, aniž by kterýkoli z těchto vozů něco najel. To je 93,5 MWh! Ekvivalent asi 24 000 litrů nafty v nádržích dieselových aut den co den. U tak okrajového výrobce neuvěřitelné kvantum.
I takovéto ztráty je třeba elektromobilům přičíst k horšímu a vidět, že spalovací vozy na tom nejsou v celkové bilanci se svou efektivitou vůbec tak zle, aby byly hodné smetení z povrchu zemského. Ale ne, co nás nemá, elektroauta jsou přece skvělá. K čertu s fyzikou a „hatery” placenými ropnou lobby, dnes si vystačíte s „elektrickým barbarstvím”…
Petr Miler
The post Elektromobily trápí další přehlížený problém, „upíří vysávání” dramaticky devastuje jejich efektivitu first appeared on .
