DRIEU GODEFRIDI
Od roku 1992 a zejména od Summitu Země v brazilském Riu de Janeiru je Západu neustále vyhrožováno “klimatickou nouzí”, která zatím ještě nikdy nenastala, ale která se pro klimatické alarmisty stala zaklínadlem. Od té doby si Západ – a pouze Západ! – stanovil za svůj hlavní cíl snížení emisí CO 2 a dalších skleníkových plynů.
Nyní je rok 2023 a je čas na bilanci:
1. Emise CO 2 růst nepřestaly a budou růst dál
Od roku 1992 emise CO 2 celosvětově stále rostou . Vzhledem k tomu, že Čína otevírá v průměru dvě nové uhelné elektrárny týdně a i Indie je zjevně odhodlanější než kdy jindy pokračovat v cestě svého hospodářského rozvoje, ostatně tak jako celý “nezápadní” svět, budou globální emise CO 2 v dohledné budoucnosti růst i nadále. K fosilním palivům zatím neexistuje žádná dostupná a levná alternativa.
Tento nárůst globálních emisí CO 2 je nevyhnutelný, i když Západ bude pokračovat ve svém úsilí o snížení svých emisí: Snižování emisí na Západě je – a nadále bude – více než kompenzováno nárůstem emisí ve zbytku světa.
2. Bude splněn cíl Pařížské dohody o globálním oteplování – “zajistit, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí”?
Dosažení cíle Pařížské dohody vyžaduje drastické snížení emisí CO 2 . To se nestalo. Nejsme na správné cestě k tomuto cíli. Ke globálnímu snížení emisí CO 2 nedojde. Cíle Pařížské dohody proto nebude dosaženo . To je nyní jistota. Slovy Mezivládního panelu pro změnu klimatu ( IPCC ) OSN, je to projekce s velmi vysokou mírou spolehlivosti.
3. Bude splněn cíl EU “ dekarbonizace do roku 2050 “?
Ještě extrémnější než Pařížská dohoda je cíl EU nazvaný dekarbonizace . Jak již bylo řečeno, i kdyby EU přestala existovat, globální emise CO 2 by nadále rostly. Z tohoto pohledu má snižování evropských emisí smysl pouze tehdy, je-li součástí účinného globálního rámce, nikoliv národního nebo regionálního. “Jít příkladem” režimům a zemím po celém světě, které často nenávidí Západ, jednoduše umožňuje těmto zemím posílit své ekonomiky, zatímco země, které jdou příkladem, oslabují samy sebe tím, že se zavazují k vážnému ekonomickému znevýhodnění – a přitom jejich závazky nemají prakticky žádný čistý dopad na klima. Opravdu věříme, že si Čína, Rusko a Indie nechají Západem diktovat ekonomické podmínky a emise CO 2 ? Mezitím, jak hospodářsky rostou, se budou nepochybně radovat, když zaznamenají, jak se Západ sám ochromuje.
Frans Timmermans, první místopředseda Evropské komise, pravděpodobně nejhorlivější extremista, který se v Evropě dostal k moci od roku 1945 – jehož šéfem kabinetu je bývalý vedoucí protijaderné kampaně Greenpeace – neúnavně vydává opatření, iniciativy a deklarace zaměřené na drastické snížení evropských emisí CO 2 – i za cenu hospodářské devastace Evropy, za cenu ztráty svobody a za cenu drastického nárůstu závislosti Evropy na čínských kovech vzácných zemin.
Podnebí je globální. Nic, čeho Evropa a Západ v této oblasti dosáhnou, nemá sebemenší význam, pokud snižování emisí nebude globální .
4. Jaké by byly ekonomické důsledky i toho nejpesimističtějšího scénáře globálního oteplování IPCC?
Podívejme se nyní na otázku ekonomického dopadu emisí CO 2 .
Klimatický expert a fyzik Steven Koonin, bývalý náměstek ministra pro vědu v Obamově administrativě, ve své nejnovější knize Unsettled poznamenává , že i kdyby se naplnil nejpesimističtější scénář IPCC o oteplování, byl by globální ekonomický dopad zanedbatelný (Unsettled: Dallas, BenBella Books, 2021, kapitola 9, “Apokalypsy, které se nedějí”, strana 179.)
Ve své páté a poslední (úplné) zprávě IPCC odhaduje, že oteplení o 3° C – dvojnásobek cíle Pařížské dohody – by snížilo globální ekonomický růst o 3 %. Tři procenta ročně? Ne, 3 % do roku 2100. Toto představuje snížení celosvětového ekonomického růstu o 0,04 % ročně, což je číslo, které je sotva statisticky měřitelné. A to se bavíme o pesimistickém scénáři IPCC. V optimističtějších scénářích nebude ekonomický dopad oteplování prakticky žádný. IPCC, AR5, Working Group II, kapitola 10 uvádí:
“Pro většinu ekonomických sektorů bude dopad změny klimatu malý ve srovnání s dopady jiných hybatelů…. Změny v populaci, věku, příjmu, technologii, relativních cenách… a mnoha dalších aspektech socioekonomického rozvoje budou mít dopad na nabídku a poptávku po zboží a službách, který je do značné míry relativní k dopadu změny klimatu.”
Jinými slovy, podle údajů samotného IPCC je ekonomický růst a blahobyt v Evropě a Spojených státech více ohrožen extremistickými a šílenými environmentálními politikami než globálním oteplováním. Jean-Pierre Schaeken Willemaers z Thomas More Institute a šéf interdisciplinárního týmu “Energy, Climate and Environment Cluster” 22. února 2023 poznamenal :
“EU a její členské státy se zaměřily na klimatickou politiku, mobilizovaly obrovské finanční a lidské zdroje, čímž snížily zdroje nezbytné pro rozvoj vlastního průmyslu a oslabily bezpečnost dodávek energie.”
Poučení z toho všeho je jednoduché: Budoucí generace nás budou proklínat za to, že jsme dovolili extremistickému ekologickému aktivismu Západ oslabit, zatímco nepřátelský Východ – Čína, Rusko, Severní Korea a Írán – nadále rozvíjely své průmyslové a vojenské kapacity. Namísto snahy bojovat proti emisím CO 2 bychom udělali lépe, kdybychom investovali do výzkumu s cílem zajistit spolehlivé dodávky čisté a levné energie, kterou by každý občan rád využíval.
Globální emise a koncentrace CO 2 v atmosféře se bohužel v dohledné době nesníží, a nic na tom nezměníme ani tehdy, když drasticky oslabíme globální postavení Západu.
Drieu Godefridi, překlad původního textu: Climate Change Alarmism Is a Lie that Must Stop, překlad: Helena Kolínská, Libor Popovský
The post Strašení změnou klimatu … lež, která musí skončit first appeared on Pravý prostor .
