DAVID CARLIN
Kulturně dominantní síly v dnešní Americe zběsile hromadí jednu absurditu za druhou. Od počátku sexuální revoluce vede přímá cesta k podivnému fenoménu zvanému transgenderismus a k ještě podivnější podskupině transgenderismu, „nebinárnímu“ transgenderismu. Následný vývoj tohoto šíleného směru vyplýval z předchozího směru s nevyhnutelností podobnou systému euklidovské geometrie.
Sexuální revoluce (alespoň ve svém americkém vydání) začala počátkem 60. let 20. století. Zpočátku vypadala jako neslušná, ale relativně neškodná věc. Chlapci a dívky na vysoké škole si zkrátka řekli, že spolu půjdou do postele, a zároveň žádali, aby starší, tedy rodiče a vedení školy, toto porušování pravidel konvenční (a křesťanské) morálky buď schvalovali, nebo alespoň tolerovali.
„ Jak to ublíží společnosti, “ ptali se tito chlapci a tyto dívky, „ když si vzájemně projevujeme intimní sexuální náklonnost na základě souhlasu? Nezapomínejte, že se navzájem milujeme a vždy používáme antikoncepci. “
“ Samozřejmě, z „lásky “ se brzy stal eufemismus pro různé sexuální praktiky, které byly spíše chlípné než láskyplné. Revoluce se z akademické půdy rychle rozšířila, ale ne každý se obtěžoval používat antikoncepci. Zanedlouho se Amerika stala svědkem epidemie nemanželských těhotenství a porodů. Netrvalo mnoho let a nemanželské rodičovství a děti bez otců se staly na americké scéně běžnou záležitostí.
To zcela logicky vedlo k novému „uznání“ předností potratů. Do té doby byl potrat obvykle považován za absolutní zlo, něco jako vražda. Teď se na ně pohlíží jako na nutné zlo. Koneckonců, jak by mohli mít Američané morální režim sexuální svobody, kdyby neměli v záloze potrat, pro případ nouze?
Nejvyšší soud poprvé
Záhy se do toho vložil i Nejvyšší soud, který v americké ústavě „našel“ právo na potrat – a dokázal tak, že navzdory tomu, že jej tvořilo „devět starých mužů“, dokáže být stejně „in“ jako kterýkoli vysokoškolský student.
Soud byl tak trochu jako Kryštof Kolumbus, když objevil nový právní či morální kontinent. Soud byl dokonce ještě “lepší“ než Kolumbus. Italský mořeplavec neudělal nic víc, než že objevil kontinent, který tu existoval už předtím, než ho objevil on, zatímco Soud (nebo alespoň sedm z jeho devíti členů) objevil – a zároveň vytvořil – nový právní či morální kontinent, což byl spíše božský než kolumbovský počin.
Jakmile byl zaručen princip sexuální svobody, přestalo mít smysl, aby byli muži a ženy vázáni manželským slibem. A tak se staré zákony o rozvodech začaly v jednom státě za druhým nahrazovat zákony umožňujícími rozvody bez zavinění. Od poloviny 70. let 20. století byl rozvod ve Spojených státech z právního, i když ne vždy z psychologického hlediska, naprostou brnkačkou.
Stejně tak, jako bylo dosaženo sexuální svobody pro heterosexuály, nemělo smysl upírat podobnou svobodu homosexuálům. A tak se zrodilo hnutí za práva gayů, které pro gaye a lesby požadovalo nejen svobodu, ale také respekt a čestné místo ve společnosti.
Nejvyšší soud podruhé
To vedlo – jak by také ne? – k požadavku na „manželství“ osob stejného pohlaví nebo “ manželství pro všechny“, jak se to progresivisté rozhodli nazývat. V roce 2015 učinil Nejvyšší soud, který byl tentokrát “ pro“ poměrem hlasů 5:4, další ze svých velkých tvůrčích objevů: „zjistil“, že Ústava Spojených států obsahuje právo na „manželství“ osob stejného pohlaví. Bylo to právo, které do tohoto přelomového dokumentu jeho tvůrci zřejmě vepsali neviditelným inkoustem, což vysvětluje, proč toto právo neviděl nikdo, dokud ho progresivisté nezkoumali pod ultrafialovým světlem postkřesťanské moudrosti.
V tu chvíli si někteří z nás, kteří vážně zaostávají za dobou a zjevně nestojí na „správné straně dějin“, řekli: „No, sice je to všechno velmi špatné, ale aspoň už je to za námi. Teď se můžeme vrátit k normálu. Koneckonců, co víc si mohou přát?“
A zase jsme ty progresivisty podcenili
Barack Obama a Joe Biden ještě nepřestali jásat nad velkým objevem ústavního práva na manželství homosexuálů a naši pokrokoví bratři a sestry již oznámili zahájení dalšího velkého křížového tažení: kampaně za bezpečný svět pro transgender. Z hnutí za práva homosexuálů se tak stalo hnutí LGBT.
A proč ne? Jestli nás hnutí za práva homosexuálů naučilo, že pokud jde o erotickou lásku, nemusíme brát v úvahu zřejmý záměr přírody, že erotická láska je něco, co by se mělo odehrávat pouze mezi muži a ženami, a ne mezi muži a muži nebo ženami a ženami, tak proč bychom měli věnovat jakoukoli pozornost pohlavnímu vybavení, kterým nás vybavila příroda (nebo Bůh)?
Pokud nemají mé pohlavní orgány legitimní slovo nebo hlas, kterým by mi řekly, koho mám milovat, proč by měly mluvit do něčeho jiného? A proč by mě mé pohlavní orgány měly jakkoli omezovat, ať už jde o sexuální chování nebo sexuální identitu? Proč by mi měly diktovat, na které záchody mám chodit? Proč by mi měly nařizovat, do kterého plaveckého nebo zápasnického týmu, mužského či ženského, mám patřit?
Navíc, pokud (ve skutečně pokrokové společnosti) muž může říci: „Jsem žena“ a žena může říci: „Jsem muž“? Proč by někdo nemohl říct: „ Jsem nebinární, bezpohlavní, nejsem ani muž, ani žena „? Dnešní kulturně dominantní síly v Americe házejí jednu absurditu za druhou.
Kdo ví, co bude dál?
Pokud máte bujnou fantazii, možná si dokážete představit, jakou budoucnost nám progresivisté připravují. Ale moc se tím nezabývejte. Mohly by vám z toho být zle.
Dobré na tom však je, že prezidentem je jeden z našich katolických spolubratrů, Joe Biden. Počkat, zapomněl jsem. Biden je vlastně kapitánem týmu, který tuto šílenou agendu podporuje.
Nezoufejte. Naši katoličtí biskupové, stateční jako Johanka z Arku, stojí jako Horatius u mostu a nebojí se ničeho jiného, než že se znelíbí Bohu. To oni nás budou chránit před tímto protikřesťanským a proticivilizačním šílenstvím. Nebo ne?
Postoj.sk
The post Logické, ale šílené aneb Proč je trasgenderismus naprosto přirozeným vyústěním sexuální revoluce? first appeared on .
