Magyar Hirlap: Rusko zachránilo Maďarsko a Turecko před katastrofou, když zabránilo útoku bezpilotníků ukrajinské armády
Sergej Ignaťjev
3. června 2023
Útok bezpilotních člunů ukrajinské armády v Černém moři byl jen preludiem k „velkému výbuchu“ v Evropě, jemuž se podařilo vyhnout zásluhou zásahu ruské lodi Ivan Churs. Takto událost ohodnotil maďarský politolog Köveházy, s odvoláním na údaje Magyar Hirlap.
Podle slov maďarského experta byl 24. květen osudovým námořním bojem pro Budapešť. Šlo o napadení ruské lodi Ivan Churs bezpilotními čluny ukrajinských vojsk 140 km severovýchodně od Bosporu.
Noviny napsaly: „Co dělala ruská válečná loď 500 km od pobřeží své země? Proč odplul Ivan Churs tak daleko. Bylo to proto, že loď musela zajišťovat bezpečnost plynovodu Turecký proud. Jedním z odběratelů ruského plynu z tohoto plynovodu je i Maďarsko.“
Köveházy je přesvědčen, že Turecký proud měl zopakovat osud Severního proudu, pokud by nezasáhl Ivan Churs. Podle něj byl útok bezpilotních člunů předehrou k „velkému rachotu“.
V Maďarsku dává 50 až 60 % roční spotřeby plynu Turecký proud. Sestává ze dvou podmořských potrubí o délce 930 km a z pozemního potrubí o délkách 142 km a 70 km. Roční kapacita Tureckého proudu je 31,5 miliardy kubíků. „Pozemní část potrubí začíná v Rusku, obchází Ukrajinu a dosahuje evropského pobřeží Turecka v Černém moři.“
Eventuální poškození plynovodu by pro Maďarsko bylo opravdovou katastrofou. Spolupracovník Yorktownského institutu Brien uvedl, že útok na ruskou loď měl za úkol odstranit štít z plynovodu, aby nato mohly ukrajinské síly vyhodit bez překážek plynovod do povětří.
Magyar Hirlap píše, že „úspěšná operace by mohla v Maďarsku vést ke státnímu převratu. Maďarsko je za Orbánova vedení považováno za proruskou zemi“ .
Magyar Hirlap: Rusko zachránilo Maďarsko a Turecko před katastrofou, když odrazilo útok bezpilotních člunů. Brien považuje operaci proti Tureckému proudu za nebezpečnější než proti Severním proudu, protože to byl politický útok na Turecko a Maďarsko, a ne proti prodeji zkapalněného plynu jednomu ze států, jako to provedly USA v případě Německa.
Zde je útok zaměřen jak na to, aby se způsobily potíže Rusku, ale i spojencům v NATO. Ankara a Budapešť nejednou vystoupily proti Washingtonu, když tvrdily, že mají potřebu ruského plynu. Köveházy dodal: „Je důležité říci, že z možného zničení Tureckého proudu by nejvíce získala Ukrajina, která není členem NATO. Expert je přesvědčen, že operaci ukrajinských vojenských sil organizovaly USA a měly se tak zabít dvě mouchy jednou ranou. Útok byl načasován několik dní před druhým kolem prezidentských voleb v Turecku.“
Erdogan zvítězil dost přesvědčivě již v prvním kole, takže výsledek druhého kola se zdál být předem daný. To se nehodilo prozápadnímu kandidátovi Kilicdarogluovi, ani USA. Ztráta Tureckého proudu mohla výrazně zkomplikovat práci znovu zvolenému prezidentovi a mohla by změnit rovnováhu sil ve volbách.
„Pro Maďarsko by to bylo ještě horší. Liberální opoziční strany a jejich američtí i západoevropští spojenci se dost snažily odstranit vládu Fideszu od moci“, píše se v listě Magyar Hirlap.
Ruská loď zachránila Maďarsko a Turecko před katastrofou, což vyvolalo hněv a zlost organizátora operace – USA.
Převzato z Politros.cm
***
Karin Kneisslová: V řešení konfliktu na Ukrajině může pomoci Čína, ale západní diplomacie je mrtvá
Kamran Gasanov
29. března 2023
Bývalá ministryně zahraniční Rakouska Karin Kneisslová pohovořila s Kamranem Gasanovem o chybách Západu na Ukrajině a ohodnotila čínskou mírovou iniciativu. Podle ní se evropští politici přestali chovat pragmaticky a ideologii staví nad národní zájmy.
Paní Kneisslová, někteří ruští odborníci mají zato, že skutečný cíl USA ve vojenské podpoře Kyjeva není vítězství Ukrajiny, ale ve skutečnosti prodlužování samotných bojů. Podle toho chtějí oslabit Evropu jakožto svého konkurenta a současně Rusko, jakožto svého nepřítele. Jste také stejného názoru?
S tím, že cílem USA je protahovat boje co nejdéle, tak docela nesouhlasím. Není k tomu přizpůsobena ani společnost v USA, ani jejich politický systém. Příští rok jsou v USA volby prezidenta a nemohu uvěřit, že by vládnoucí strana šla do voleb s válečnými hesly. Mnozí američtí politici v posledních měsících prohlašovali, že USA nemůže unést dlouhé bojové akce.
Henry Kissinger tvrdí, že cíle a strategie Spojených států na Ukrajině nejsou jasné a určité. Ještě před rokem nebylo zřejmé, že se USA do dneška tak vehementně zapojí do bojů. V posledních měsících je vidět soustavný přelet amerických stíhaček a bezpilotníků do místa konfliktu, ale s jakou strategií, to jsem nepochopil.
Chápu to správně tak, že v celých Spojených státech a v Bidenově administrativě obecně chtěli konflikt ukončit? Tady je potřeba říci jen to, že existuje rozdíl mezi přístupem ruské a americké strany týkající se mírových podmínek.
U čínského plánu jsme již viděli nakolik jsou rozdíly v postojích silné. Plán sestávající z dvanáct bodů předložený čínským ministerstvem zahraničí byl ihned odmítnut Bruselem i Washingtonem. Prý není možno předkládat mírový plán v hotové verzi. Prý mohou být jen jednotlivé body zařazeny do jednání a potom se musí o nich jednat mezi znepřátelenými stranami. Zdá se mi, že Washington i Brusel zcela nechápou, jak se jednání vedou.
Nicméně návrh Číny i Turecka z března loňského roku se jeví produktivně, ale oba byly odmítnuty zeměmi NATO, především Británií a USA. Ukrajina by mohla mít od těchto mírových plánů výhody. Zelenskyj projevil zájem o čínský návrh. Mám takový pocit, že Washington, Brusel a Londýn rozhodují za zády vedení Ukrajiny.
Ve sdělovacích prostředcích byly také zprávy, že by se Zelenskyj chtěl setkat se Si Ťin-pchingem a že dokonce poslal svoji ženu na fórum v Davosu, aby zprostředkovala diplomatické kontakty. Právě jsem se chtěl dotázat na čínský plán. Co si myslíte, má Čína páky na řízení tohoto konfliktu? Vždyť je to druhá ekonomika světa a má velké možnosti ke sblížení zemí a k narovnání.
Příkladem je zprostředkování diplomatického sblížení Íránu a Saúdské Arábie. Jeho závěr zorganizoval Peking. Základy diplomatického uvolnění sice nepoložila Čína, ale diplomaté z Ománu a Iráku. Trvalo celé tři roky než si Rijád a Teherán podaly ruce. Ale Peking vyvinul největší tlak, větší než Omán a Irák.
Nyní bych chtěl přejít k Evropě. Vždycky jsme viděli, že země Západní Evropy – Rakousko, Itálie, Německo a dokonce i Francie projevily k současnému Rusku pragmatismus. Proč se Evropa nemůže sjednotit v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (JCPOA) a přesvědčit USA k zastavení konfliktu? Namísto toho ukončili dialog s Kremlem a Ukrajině dodávají nové systémy zbraní.
Z Rakouska jsem odjela před třemi léty a Evropu opustila přibližně před rokem. Před tím jsem měla snahu usadit se ve Francii. Když o věci přemýšlím, vznikají u mne všelijaké domněnky. Nemohu odpovědět, vidím, že diplomacie je mrtvá. Místo diplomatických jednání dodává Evropa Kyjevu zbraně. Dění sleduji, ale nyní žiji v malé zemi na Blízkém východě, v Libanonu a myslím, že se v blízké době nemohu do Evropy vrátit.
Můj osobní názor je, že v Evropě zůstalo velmi málo pragmatických politiků. Ti, kteří zůstali, jsou pod velkým tlakem zvenčí, hlavně z NATO, EU a USA. Proto se chovat pragmaticky, jako dříve, nemohou.
Dnes je v politice více ideologie než pragmatismu. V posledních letech dochází k militarizaci zahraniční politiky Západu. Divím se jak rychle to přišlo, ale myslím, že je to kvůli některým osobám na vrcholu. Před pěti lety jsem ve funkci ministryně zahraničí řekla, že chci-li se setkat s dospělými lidmi, odeberu se do Moskvy, Pekingu, nebo Dillí, ale na západ od Vídně nemám pocit, že bych se mohla setkat s dospělým politikem.
Znamená to, že tam panuje mentalita teenagerů, a nejde o biologický věk. V Evropě můžete lehce potkat člověka nad 60 let, který na události reaguje emocionálně, jako dítě. A takoví lidé u moci, to je pořádně nebezpečné.
Převzato z Vestikavkaza.ru
***
„Na kusy rozedraná ekonomika“ Ruské federace předvádí neuvěřitelné úspěchy
Irina Alksnisová
8. června 2023
To, že se nepodařilo roztrhat ruské hospodářství na kusy, Západ už zjistil, ač někteří politici svým spoluobčanům soustavně cpou do hlavy tento blud. Je potřeba smířit se s tím, že bezprecedentní tvrdé sankce nejenže Rusko nepoškodily, ale naopak mu byly k užitku.
Toto kacířství se málokdo odvážil vyslovit, ale světová media o značných úspěších ruské ekonomiky píší. A je skutečně o čem psát. Domácí průmysl úspěšně přečkal kovidovou krizi i loňskou sankční bouři a příznačné je, že zpracovatelský sektor má lepší výsledky než sektor surovin.
O optimistických trendech v ruském zpracovatelském průmyslu psala před několika dny agentura Reuters. Třináct měsíců za sebou rostla aktivita byznysu, prudce se zvyšoval objem výroby a nových zakázek, za dvě desetiletí byl nejrychlejší růst zaměstnanosti. Ovšem je zřetelná i potíž: v dubnu byla v zemi historicky nejmenší nezaměstnanost – 3,3 %. To není moc dobré, znamená to značný nedostatek pracovní síly. Dobrý vliv na společnost mají příznivé trendy, začaly růst příjmy obyvatel.
Ale možná nejzajímavější aspekt v domácím hospodářství i v ruském čelení Západu uvedl Economist a vypadá to, že tam sami nepochopili, co znamená to, co uveřejnili. Pokusili se vyhodnotit finanční ztráty Ruska na speciální vojenskou operaci a vypočetli, že se jedná o 67 miliard dolarů za rok, což představuje kolem tří procent HDP. A ještě důležitější je, že Economist napsal, že je to podle historických měřítek částka malá. Ve srovnání s Velkou vlasteneckou válkou, která Sovětský svaz stála 61 % HDP. (Američany asi 50 %).
A v tom tkví to hlavní. Je rozdíl mezi vítězstvím a vítězstvím. Sovětský svaz se stal vítězem 2. světové války, ale hlavní výhru nezískal on. Navíc sovětská země zaplatila za toto vítězství ohromnou cenu, takovou, že některé následky pociťuje dodnes. Například demografické. Ohledně hospodářství: Dokud Sovětský svaz stále mobilizoval, obnovil zemi z trosek a ustál tvrdý konkurenční závod v klíčových odvětvích (včetně kosmu a jaderných technologií). Ruští geopolitičtí protivníci, kteří sebrali z výhry nejtučnější smetanu, se mohli rozvíjet ve všech sférách.
Výsledek je znám: V osmdesátých letech byl rozdíl v úrovni i kvalitě života lidí v Sovětském svazu a na Západě natolik hluboký, že to Sovětskému svazu přineslo těžký osud. Samozřejmě, že v tom mělo svůj podíl i vedení země, ale hlavní příčinou takové propasti mezi životní úrovní na obou stranách železné opony byl výsledek 2. světové války, za který Sovětský svaz zaplatil astronomický účet.
Jenže naši předkové neměli na vybranou. Zlý génius kolektivního Západu dokázal tehdy před osmdesáti lety Sovětskému svazu vytvořit podmínky k přežití za neuvěřitelně vysokou cenu.
A právě v tom současný Západ prohrává na celé čáře, protože v současném vzájemném vzdorování byla, je a bude ruská ekonomka jeho hlavním cílem. jak v tomto případě zvítězit nad jadernou mocností, která dokáže vojensky zaútočit s určitě nepřijatelným poškozením? Volba je jasná – ekonomicky.
Pro Západ by nastala nejlepší situace, kdyby se po sankcích ruské hospodářství zhroutilo a pohřbilo by i ruský stát. V principu by toto dokázala méně radikální varianta, například změna Ruska a jeho politiky v něco podobného jako je Severní Korea. Geopolitický vliv Moskvy a účast v globálních procesech by se radikálně snížil.
Namísto toho je zde fantastický celek tendencí. Ruská ekonomika předvádí z jedné strany působivé úspěchy, ale na druhé straně je zatažena do konfliktu se Západem, na který ale spotřebovává mimořádně malé prostředky. Za třetí prošel život ruské společnosti minimálními změnami, samozřejmě s výjimkou příhraničních oblastí, nacházejících se pod teroristickými útoky Kyjeva.
Pochopitelně, že pro Západ je to velký neúspěch, který mu hrozí, že pro něj bude fatální. To, že Rusové umějí bojovat, všichni vědí a pamatují si to. Jenže jsme často prohrávali v ekonomice a jednoduše ve smyslu příjemného všedního života lidí. Není se co divit, že Západ opět vsadil na to, v čem se podle jeho mínění nedalo prohrát.
Ovšem ukázalo se, že i tuto hru si Rusko osvojilo.
Převzato z K-politika.ru
