PL/JAN DOČEKAL
Fialův „Deštník proti drahotě“ je vyhozených 100 miliard. Je to úplně srovnatelné s pastelkovným v režii ČSSD nebo rouškovným za vlády ANO. Alespoň si to myslí místopředseda Svobodných Jan Dočekal, který dává postup české vlády do kontrastu se přístupem Polska, které šlo cestou snižování daní. „Na rozdíl od vlády ČR zde usoudili, že stát nemusí za každou cenu vydělávat úplně na všem včetně toho, když si někdo koupí za své již jednou zdaněné peníze rohlík,“ uvedl Dočekal.
Nejnovější varování vydala britská centrální banka, která označuje cenové nárůsty v oblasti potravin za doslova apokalyptické. Jak se vám taková varování poslouchají?
Špatně. A nejhorší je, že tyto obavy částečně sdílím. Na růstu cen se negativně projevuje celá řada faktorů, ať už známých jako např. válečný konflikt na Ukrajině, růst cen pohonných hmot, narušení transportních tras apod., ale také přehlížených globálních faktorů, z nichž asi nejvýraznějším je nekontrolovaný nárůst populace v zemích třetího světa. Toto téma je ve veřejném prostoru tabu, ale uvědomme si, že davy lidí, kteří se rodí, a teď to přeženu, „s nataženou rukou“ rostou téměř exponenciálně. A jako na potvoru v zemích, které nedokáží své obyvatele nasytit z vlastních zdrojů, ani nemají potenciál vyrábět, pěstovat, těžit něco, co by nabídly jako protihodnotu za zmíněné potraviny. Ale pokud se vrátíme do našeho evropského rybníku, tak stačí srovnat výši DPH u potravin v ČR a v sousedících zemích. Třeba v Polsku na rozdíl od vlády ČR usoudili, že stát nemusí za každou cenu vydělávat úplně na všem včetně toho, když si někdo koupí za své již jednou zdaněné peníze rohlík.
Vláda Petra Fialy vytváří dojem, že pomáhá všem ohroženým skupinám bojovat s rostoucími cenami. Máte také ten dojem? Bude podle vás tato selektivní metoda pomoci dostačující?
Fialův „Deštník proti drahotě“ je vyhozených 100 miliard. Je to úplně srovnatelné s pastelkovným v režii ČSSD nebo rouškovným za vlády ANO. Mám dojem, že nějakou chytrou hlavu pokaždé napadne něco ve smyslu: „Tahle skupina se mi zdá ohrožená, tak vezmeme pár miliard a nasypeme jim je. Lidi budou mít radost“. Ano, těch pár lidí, jichž se to týká, sice radost možná chvíli má, ale za měsíc to stejně prožerou a jsme tam, kde jsme byli. Navíc kolem každého podobného přerozdělování je vždy neskutečný kolotoč byrokracie, kontrol, schvalování, formulářů, webů atd. Paradoxem je, že téměř všichni jsou spokojení. Úředníci jsou důležití a mají práci, vláda vydává krásná tisková prohlášení, média mají o čem psát a koneckonců jsou spokojení i ti, kterým nějaký ten drobek spadne do klína. Bohužel to celé zaplatí mlčící pracující střední třída, ale tak nějak „neviditelně“. Přitom opravdové pravicové řešení je nasnadě. Snížit daně, zeštíhlit státní aparát a začít šetřit. Prostě nechat lidem víc peněz. Nechápu, kde vlády pořád berou tu drzost si myslet, že ví lépe než lidé, co je pro ně dobré a za co by se mělo utrácet.
Podle nejnovějšího průzkumu se bude muset asi třetina mladých Čechů uskromnit při výběru bydlení, protože nedosáhne na hypotéku. Nestojíme podle vás na pokraji také vážné bytové krize?
Stojíme. Vlastní bydlení se stává čím dál méně dosažitelným a z médií se dozvídáme, že je vlastně normální někde někomu platit nájem, že ve světě to je běžné a podobné nesmysly. Přitom prakticky v celé historii lidstva bylo vlastní bydlení absolutním základem. Už pračlověk měl vlastní jeskyni. Vlastní chýše, chalupy, domy byly vždy základním životním standardem. Dnes jsme v situaci, kdy mladí lidé stráví téměř polovinu produktivního věku splácením hypoték. Můžeme se ptát, kde jsou příčiny. Já vidím několik základních bariér. Jednou z nich je naprosto nepružný stavební zákon, který reguluje kdejaký nesmysl a vyřízení stavebního povolení trvá věčnost. Další žábou na prameni je současné prosazování Green Dealu a systémů emisních povolenek ze strany EU, které neuvěřitelným způsobem prodražuje ceny stavebních materiálů a nejen jich. Postavit v dnešní době jedinou betonárku, cementárnu či podobný provoz je v podstatě malý zázrak. Výsledkem je, že cihly se dováží z Turecka. Přijde to někomu normální? Svůj podíl má pochopitelně i nekontrolované tištění peněz, z toho plynoucí inflace a rostoucí ceny úvěrů.
Bytová krize bude jistě častým tématem v nadcházejících komunálních volbách. Především v Praze se tyto problémy objevují snad ze všech regionů nejmarkantněji. Jaký recept na bytovou krizi mají Svobodní?
Recept plyne z předchozí odpovědi. Maximálně zjednodušit stavební zákon, urychlit proces vydávání stavebních povolení, změkčit (ne zrušit!) památkovou ochranu, zefektivnit územní plánování, přestat koukat na developery jako na třídního nepřítele a celkově zprůhlednit celou legislativní džungli týkající se stavebnictví. Další opatření by už měla mezinárodní přesah a souvisí s odmítnutím zeleného šílenství a nesmyslného byznysu s emisními povolenkami.
Sám máte osobní zkušenost z polsko-ukrajinské hranice po vypuknutí války na Ukrajině. Teď se zdá, že se situace otočila a na Ukrajinu se vrací podstatně více lidí, než kolik jich z ní odchází. Jak s odstupem času vzpomínáte na zážitky z míst zasažených nebývale velkou humanitární krizí?
Ten návratový trend má vcelku logické vysvětlení. Z Ukrajiny utíkaly hlavně ženy a děti, které do bezpečí posílali jejich manželé a otcové, kteří zůstali a zapojili se do bojů. Zpočátku nikdo nevěděl, jestli Kyjev nepadne během několika hodin a zbytek Ukrajiny nebude okupován v řádu pár dní nebo týdnů. V žádném případě se nejednalo o ekonomickou migraci, jak ji známe z předešlých let u lidí z jiných regionů. Postupem času ale ten prvotní šok odezněl a dnes je víceméně jasné, že se ukrajinská armáda dokáže efektivně bránit. Navíc se boje většinově přesunuly jen do omezených oblastí. A ti lidé se prostě vracejí domů, do své vlasti. Zpětným pohledem? Jsem rád, že jsme zareagovali jako jedni z prvních. Veškerá pomoc organizovaná z úrovně vlád jednotlivých zemí má vždy nějakou dobu prodlení oproti aktuálnímu stavu. V danou chvíli jsme pomohli z vlastních zdrojů a v rámci svých možností přesně tam, kde to bylo zapotřebí.
Jednou z oblastí, která vyhlížela konec pandemie s největšími očekáváními, byla kultura, na kterou vládní protiepidemická opatření dopadala snad nejvíce. Nicméně žádný boom se nekoná a kina, divadla či koncerty hlásí výrazně menší zájem diváků než před pandemií. Čím je to podle vás způsobeno. A měl by stát v tomto směru kultuře nějak pomoci?
Nechápu, co je na tom divného. Pokud jsme svědky razantního zvyšování cen energií, potravin, pohonných hmot, nákladů na bydlení apod., tak ty peníze někde prostě musí chybět. A pokud má běžný člověk na výběr, jestli půjde do kina nebo pojede s dětmi na chalupu, tak si asi vybere tu chalupu. Protože zaplatit jak benzín, tak lístky do kina najednou může být problém. Určitou roli zde hrají i následky covidových uzavírek. Lidé se prostě naučili žít bez této kulturní nadstavby. Pomoc státu v podstatě funguje tak, že na film přijde 5 návštěvníků a kino bude hrát, nebo že na divadelní představení přijde 8 lidí a plejáda herců a ostatního personálu má výplatu jistou. A je úplně jedno, zda dotujeme vstupenky, nájmy, platy nebo cokoliv jiného. Výsledek je stejný. Z mého pohledu to je neudržitelná, a hlavně naprosto zbytečná snaha. Tak prostě bude o 4 multiplexy méně. Zanikne několik divadelních scén a bude méně koncertů. Svět se kvůli tomu nezboří. Stát by měl podporovat vybraných pár subjektů typu Národní divadlo, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK apod. Vše ostatní by se mělo řídit trhem. Pokud se najde dost lidí, kteří jsou ochotni si určitou kulturu zaplatit, tak je vše v pořádku. Pokud ne, tak je mi líto, ale nevidím důvod, aby jim ostatní občané na jejich zábavu přispívali formou daní. Nevěřím, že by kultura jako taková zanikla. O co méně bude profesionálních umělců a hudebníků o to více bude třeba ochotníků a amatérských muzikantů. Největšími křiklouny, kteří se dožadují pomoci, jsou zpravidla ti, jejichž peněženek se zastavení dotací nejvíce dotkne. Problém je v tom, že se tito lidé většinou považují za jakousi nedotknutelnou elitu národa, a navíc jsou bohužel mediálně známí.
Již tak rozjitřené vody pražské komunální politiky v posledních dnech ještě více rozdmýchala diskuse o zavedení vyhlášky regulující konzumaci alkoholu na veřejných prostranstvích. Co si o této novince myslíte?
Jsem rád, že se pražské vedení nenechává rozptylovat drobnostmi typu výstavba silničního obchvatu a místo toho řeší podstatné věci jako třeba zákaz pobíhání lidí v kostýmu pandy, zákaz novoročního ohňostroje, jak rozkopat 80 ulic najednou a náhradu dodávek šlapacími koly. Mezi skvělé výkony patří i zmíněná vyhláška. Doporučuji zhlédnout na Facebooku Svobodných reakci našeho pražského zastupitele pana Kubíčka, který se jejího projednávání na magistrátu účastnil a měl k tématu skvělý projev. Mimo jiné se z něj dozvíte, proč nemůžete projít půlkou Prahy s placatkou v kapse.
PL
The post Fialův „Deštník proti drahotě“ je vyhozených 100 miliard first appeared on Pravý prostor .
