Vždy mám velkou radost, když najdu něco, co má hodnotu a co lze původnímu majiteli vrátit. Nevím, jak to mí rodiče před více než šedesáti lety dokázali, ale mám to v sobě tvrdě zadřené pod kůží: „Co není moje, to si nemohu nechat.“ A tak se toho držím.
Bohužel pro mne a bohudík pro případného „ztráceče“ se to nestává často. Ale stalo se a já jsem po nákupu v hypermarketu při ukládání svého samoobslužného vozíku zahlédl na vozíku již zapojeném v řadě ostatních pověšenou igelitovou tašku. Rychle jsem ji otevřel … a byla tam. Peněženka se značnou hotovostí, kreditními kartami a mnoha osobními doklady.
Autor článku.
Promo článek:
Promo článek
číst dál