… voda nebo vodka? I v digitálním světě. Možná zejména v digitálním světě.
Milí čtenáři, podíváme se dneska na jeden poučný incident, či spíše sérii incidentů, která hezky ukazuje nečekané problémy našeho krásného nového světa.
E-mail je stará známá věc, že? Asi každý, kdo tento článek čte, už někdy použil e-mail; sice jsou jedinci, kteří se od takových pofiderních novot drží stranou, ale ti nebudou vyhledávat ani blogy, ani Neviditelného psa , ani žádné jiné periodikum, kde se tento text pravděpodobně zjeví. Sám jsem si nedávno sedl k drobným úvahám a vyšlo mi, že za těch 27 let, co používám e-mail, jsem těch e-mailů musel poslat někde mezi 50 a 100 tisíci. I ta krize středního věku má dneska jinou podobu než dřív.
E-mailová adresa má typicky ( typicky píšu proto, že plná definice platné e-mailové adresy je dost pekelná a programátoři, kteří musejí takové vstupy validovat, jsou z těch krajních případů celí říční) formát jmeno@adresa.tld , kde ten text před zavináčem jste “vy” a text za zavináčem je určení stroje, na který se mají ty vaše e-maily doručovat. Přitom ten poslední kousek za poslední tečkou, který jsem označil „ tld “, je takzvaná Top-Level Domain, čili doména prvního řádu. Většina států má svoji doménu, zde v České republice je to .cz. Svoji doménu mělo i bývalé Československo, byť jen pár let ( .cs ), nebo Německá demokratická republika ( .dd ). Dnes se pravidla pro domény prvního řádu trochu rozvolnila a existuje přes tisíc domén , které nejsou spojeny s žádným státem.
Jelikož internet se v 80. letech rozvíjel nejsilněji ve Spojených státech, vznikly nějaké historické výjimky: domény zvláštního určení. EDU jsou univerzity, GOV je americká vláda a MIL je americká armáda. A zde prosím začíná náš příběh.
Píšou-li si američtí vojáci e-maily, nebo píše-li vojákům někdo zvenčí, typicky ta adresa končí právě doménou .mil: bob.smith@cosi.jesteneco.mil . Jenže lidé jsou omylní a poměrně často se jim stává, že v tom mil udělají chybu: konkrétně, že vynechají písmenko i. A pošlou e-mail na bob.smith@cosi.jesteneco.ml .
To jedno písmenko ve skutečnosti znamená zatracený rozdíl, protože .ml, to už není americká armáda, ale africký stát Mali, jehož vláda na mezinárodní scéně různě lavíruje a rozhodně se nedá říci, že by byla nějak zvlášť nakloněná Západu. Z čehož plyne, že na malijské adresy čas od času míří – kvůli překlepům při psaní – celkem citlivé informace, jako jsou itineráře cest amerických generálů, čísla jejich pasů, hlášení o stavu zbrojní výroby atd. Správce domény ML, což byl až do července 2023 jistý Holanďan jménem Zuurbier, se na problém s přesměrovanými e-maily snažil Američany opakovaně upozornit – neúspěšně. A není to zrovna malý problém, protože jen od ledna letošního roku dorazilo na malijské adresy celkem 117 000 e-mailů určených vlastně americké armádě.
(Ten samý problém v menším rozsahu mají ostatně i Nizozemci samotní, protože adresy holandské armády končí na army.nl, odkud je k army.ml velice blízko.)
Špionů ráj, že? Dřív jste se museli plížit do hlídaných archivů s fotoaparátem v nosní dírce a pašovat získané dokumenty přes hranice v mikrotečkách schovaných do zrnek rýže. Dneska vám je prostě omylem pošlou sami.
Už i Afrika je dnes solidně zasíťovaná (stav 2020), zdroj Steve Song, Flickr , CC BY 2.0
Na tomto příběhu je krásně vidět podstatu celého problému. Na rozdíl od fyzického světa je IT svět vysoce abstraktní a my, potomci lovců mamutů, nejsme od přírody moc stavěni na to, žít v abstraktním světě.
Fyzický dopis si nejen můžete potěžkat v ruce, ale hlavně má fyzickou adresu. Píšu-li Josefu Čečetkovi do Ostravy, je téměř jisté, že se nespletu a nenapíšu tam místo „Ostrava“ třeba „Chrudim“. (Tenhle druh omylu by si koledoval o vyšetření u neurologa, protože by smrděl Alzheimerem.) I kdybych se náhodou spletl a napsal místo Ostravy Chrudim, je celkem pravděpodobné, že netrefím ulici a číslo domu, a i kdybych ji trefil – nějaké to náměstí Republiky nebo Masarykovu ulici mají skoro všude – je téměř vyloučeno, aby tam taky zrovna z udělání žil také člověk jménem Josef Čečetka. „Malijský problém“ v tomhle kontextu nastává jen vzácně. Dopis se špatnou adresou nejspíš nedorazí vůbec, ale že by dorazil špatnému člověku a vyzradil mu něco, co nemá, je poměrně nepravděpodobné. V podstatě se to může stát jen tehdy, bydlí-li v jednom vchodu paneláku dvě partaje se stejným příjmením.
Kdežto e-mail, to už je abstraktní identifikátor, který nemá s fyzickou realitou mnoho společného. Na jednu stranu je to dobře, protože to znamená, že nemusíte měnit e-mail pokaždé, když se přestěhujete. (Čerstvě vdané či čerstvě šťastně rozvedené ženy ovšem mají jiný problém, změnu příjmení.)
Ale zároveň to znamená, že „malijský problém“ udeří s plnou silou. Píšu Čečetkovi, jaký má asi e-mail? cecetka@seznam.cz , jcecetka@seznam.cz , cecetka.josef@post.cz nebo snad josefcecetka@email.cz ? Klidně to mohou být čtyři různí lidé. A to ani nemluvíme o případu narcistních rodičů, kteří pojmenují potomky po sobě, takže josef.cecetka@seznam.cz může být otec a cecetka.josef@seznam.cz zase syn. (Osobně jsem to zažil s jedním svým učitelem, i když jméno bylo jiné.) A nemohu se přitom ani spolehnout na zásah nějakého člověka po cestě, protože po celé cestě ode mne až k některému z klanu Čečetků jsou jenom počítače, a ty udělají to, co jim řeknete , ne to, co jste vlastně chtěli .
Toto je jedna z mnoha cen, kterou platíme za digitalizaci: vznik chyb v oblastech, které nás dřív ani nenapadly. A netýká se to jenom roztržité babičky, která píše Josefu Čečetkovi. Pokud má tenhle problém i americká armáda, a dokonce v tak velkém rozsahu, že o tom píšou Financial Times a CNN, může jej mít opravdu každý.
Počítačový svět je zkrátka efektivní – a zároveň křehký jako váza z období dynastie Ming. Robustnost a odolnost není jeho silnou stránkou. Myslete na to, až nám zase někdo bude cpát nějaké digitální hlasování ve volbách a podobné iniciativy. Při veškeré své zastaralosti má ten papír i nějaké výhody – a docela podstatné výhody.
Diskusní fórum ke článku najdete zde .
Hudební epilog
Zlí turečtí tyrani ( zulumčari ) odvedli děvčeti milého.
V dnešním světě, formovaném kulturně hlavně anglosaskými mocnostmi, si málokdo uvědomuje, že na Balkáně byly ty mocenské a otrokářské poměry přesně naopak.
