Svět ruskýma očima 724
RSS

Svět ruskýma očima 724


„EU – naši sousedé“: Dal Lukašenko Západu signál?
Anton Kulikov
11. srpna 2023
Běloruský prezident Lukašenko promluvil o nutnosti udržet vztahy s vysoce technologickými západními zeměmi a zdůraznil, že jeho země je k tomu ochotna.
Ve chvíli setkání s pracovními kolektivy organizací umístěných v prostoru národního letiště v Minsku Lukašenko řekl: „Dnes žijeme především na účet Východu – Ruska, Číny. Ale nemělo by se zapomínat na vysoce technologický Západ.“ … „Jsou vedle nás – EU jsou naši sousedé. Nesmí se ztratit vztahy s nimi. Jsme k tomu ochotni, ale s ohledem na naše zájmy.“
Dále řekl: „Věřte mi, přijde doba (dnes je velká turbulence, velké složitosti) – jsem si jist, že v letech 2024 až 2025 nastanou také důležité změny ve světě.“
Není úplně jasné, zda Lukašenko čeká, že se v této době vztahy se západními státy zlepší. Ale je docela možné, že to tak je.
To ještě není vše. Lukašenko nařídil vládě a ministerstvu zahraničí navrhnout západním sousedům Běloruska plán dobrého sousedství a míru.
Myslí si, že je potřeba mluvit i s Poláky. Připomenul, že 15. října budou v Polsku parlamentní volby a tedy předpokládá, že je polským úřadům vhod nyní „vyostřit“ situaci. Má tedy dojem, že před volbami Polsko neprovede významné změny ve vztazích mezi zeměmi.
Vládnoucí polská strana Právo a solidarita skutečně velmi aktivně rozehrává kartu „zahraniční hrozby“. Přitom nejen z Východu, ale i ze Západu, z Německa.
Podle prohlášení běloruského prezidenta by Minsk rád zlepšil vztahy se Západem. Ale zvláštní iluze si o tom nedělá, když bere v úvahu, že EU po prezidentských volbách v Bělorusku v roce 2020 zmrazila prakticky jakékoliv kontakty s ním. Minimálně na politické úrovni. S ohledem na počet sankcí vyhlášených proti Bělorusku nešlo jen o politickou úroveň.
Převzato z Pravda.ru
***
Příprava intervence v Nigeru: Západní Afrika je na hraně chaosu
Dmitrij Něfjodov
13. srpna 2023
Zostřování situace nejen místní, ale i v celé západní Africe je nadále jedním ze „stěžejních“ politických témat nejen v tomto regionu, ale v určitém stupni i celosvětově. Členské státy ECOWAS zachovávající věrnost prozápadnímu směřování daly Národní frontě obrany vlasti Nigeru ultimátum požadující ihned vrátit moc bývalému prezidentu Bazoumovi. Niamey na to odpovědělo masovými akcemi na podporu nové vlády. Armáda, která Bazoumu odvolala, nezasahovala proti mítinkům Bazoumových příznivců, kterých bylo velmi málo. Mezi ohromným množstvím přívrženců nové vojenské vlády generála Chianiho se objevily vlajky Ruska a Severní Koreje.
Kromě viditelně slábnoucího postavení metropole v jejím tradičním koloniálním panství a také kolísání amerického ministerstva zahraničí závisí dost i na nejhustěji obydleném státu regionu – Nigérii, která má přes 220 milionů obyvatel. Na ni se v určité míře orientují její sousedé.
Po neúspěšných pokusech dostat od parlamentu v Abuji povolení k vyslání vojsk prohlásil nigerijský prezident Tinubu, který letos stojí v čele EKOWAS, že „k řešení krize v Nigeru je nejdůležitější diplomacie“. To zvlášť podtrhl jeho mluvčí Ngelage a dodal, že toto „je dohovořeno s šéfy států ECOWAS“. Tinubu ale neupřesnil, jestli ECOWAS upustil od intervence v Nigeru a podrobnosti neřekl.
Nigérie patří mezi největší producenty ropy ve světě. V zemi ji těží nadnárodní giganti Shell, Chevron, Elf, Agio a Texaco. Etnicky je to velmi složitá země, v níž existují stovky ozbrojených separatistických, náboženských, kriminálních a teroristických skupin. V šedesátých letech měla Nigérie zájem o některé části na jihu Nigeru. Sousední země podporované Paříží a Británií tehdy donutily Lagos k odstoupení od nároků. Občanská válka v Nigérii v letech 1967 až 1970 byla důsledkem pokusu odtrhnout Biafru a stála život přes 2 miliony lidí. Hnutí za osvobození delty Nigeru, což je hlavní oblast těžby ropy, si dává za jeden z cílů snížit produkci ropy a zbavit se zahraničních energetických společností. Snaží se vynutit si na vládě, aby přijala opatření k nápravě zlé socioekonomické a ekologické situace. Zasahování do věcí Nigeru, který se chce zbavit pouta kolonialismu by se v Nigérii setkalo přinejmenším s širokou opozicí a na druhou stranu s etnicko-sociální a konfesionální bouří nebývalé síly. Nigerijská armáda připomíná ozbrojenou dobrovolnickou armádu a sotva by bojovala proti krajanům v Nigeru.
Šíří se zprávy o připravovaném spiknutí armády ke svržení prezidenta Tinubu. Mluvčí nigerijské armády to vyvracel s tím, že armáda nic takového nepřipravuje.
Nigérie nemá francouzské vojenské základny a není v části Paříží kontrolované zóny západoafrického franku. Podle některých pozorovatelů nemá zájem na obnově koloniálního diktátu na Niamey a pokusy Macrona sabotuje.
Na severu až východě kolem hranic Nigérie působí separatistické skupiny džihádistů, které jsou vítané Západem a mohly by být záminkou k dalšímu zasahování do záležitostí bývalých kolonií.
Dosud Abuja uvádí, že uvaluje „nové finanční sankce proti lidem a strukturám spojeným s nedávným pučem v Nigeru“.
Státy ECOWAS sousedící s Nigerem, s výjimkou Guineje, Mali a Burkiny Faso (s pozastaveným členstvím), vyhlásily proti Nigeru sankce – uzavření hranic, zákaz nočních letů, pozastavení finančních operací, zmrazení majetku, zastavení vývozu elektřiny a tranzitu zahraničního obchodu. Sierra Leone, Libérie a Pobřeží slonoviny podporují možnou intervenci do Nigeru a Guinea Bissau a Kapverdy se dívají na události tam adekvátně a nemají zájem na posilování postavení Francie v této části Afriky.
V roce 2017 se pokusila senegalská vojska „vyvlastnit“ Gambii. Z důvodu pevného postoje EKOWASU, Británie a Francie se to nepovedlo. Na obranu Gambie se pevně postavily Libérie, Sierra Leone, Guinea, Guinea Bissau a Kapverdy, které u sebe zakoušejí možné následky intervence do Nigeru v zájmu Paříže.
Zvláště stojí zato uvést postoj Čadu, který není členem EKOWAS, má silnou armádu a Francie čeká jeho zásah. Avšak v N’Djameně jsou vůči svým starým spojencům neutrální. Nedávná návštěva nového předsedy vlády Nigeru Ali Mohamane Lamine Zaina zde se jeví jako určitá loajalita Čadu k Národní frontě na obranu vlasti.
Na nedávném summitu Ruska a Afriky mluvil šéf přechodné vlády Burkiny Faso o nejednoznačném (mírně řečeno) postoji vůdců některých afrických zemí, které nepomáhají zemím bojujícím se západním kolonialismem. Dá se čekat, že se to změní. Nadále následovat oběžnou dráhu západních geopolitických her by vedlo ke katastrofě.
Podle vyjádření ruského ministerstva zahraničí Moskva nadále pozorně sleduje vývoj událostí v Republice Niger a podporuje zprostředkovatelské úsilí EKOWAS směřované k hledání cesty východu z krize. Podle informací se 10. srpna na mimořádné schůzce v Abuji rozhodlo nasazení pohotovostních sil EKOWAS, které by mohly zasáhnout v Nigeru, aby osvobodily svrženého Bazouma. Nigerská armáda prohlásila, že je připravena bránit se jakémukoliv cizímu zásahu. Navíc bylo oznámeno vytvoření dočasné vlády, v níž jsou i představitelé občanské společnosti. Vojenské řešení by mohlo vést k dlouhému střetu v této africké zemi a k prudké destabilizaci celého regionu. Pokud by destruktivní síly převládly, mohlo by to vést k podobným následkům, jaké měla „Druhá konžská válka“, která zasáhla devět států a o život při ní přišlo nejméně 5 milionů lidí.
Poznámka: Sovětský svaz tradičně podporoval územní celistvost Nigérie a nezávislost Gambie. V letech 1973, 1975 a 1981 navštívil gambijský vůdce Moskvu. Ve druhé polovině šedesátých let poskytly Sovětský svaz a NDR ústřední vládě Nigérie vojenskou pomoc pro zlikvidování separatistické Republiky Biafra, vzniklé za spoluúčasti Západu.
Převzato z Fondsk.ru
***
V ČR jsou znechuceni ukrajinskými násilníky. Praha je obviňována z licoměrnosti
Ljubov Stěpušova
14. srpna 2023
V České republice jsou rozhořčeni dvěma případy znásilnění mladých žen Ukrajinci a reakcí úřadů je výzva, aby se neaplikoval princip kolektivní viny.
Oba občané Ukrajiny jsou podezřelí ze znásilnění a z pokusu o vraždu v Plzni a ze znásilnění v Praze. Policie nechce informovat o národnosti podezřelých, ale v sociálních sítích plzeňský zločin potvrdil primátor města a místní médium Krimi -Plzeň.
Podle jejich údajů byl v Plzni zadržen osmnáctiletý Ukrajinec Viktor Veselskij, narozený v roce 2004. V ČR žije už několik let a s policií již měl co do činění. Vylákal patnáctiletou dívku na procházku do parku, znásilnil ji, pobodal, polil benzínem, v plastovém obalu hodil do rokle a odjel. Děvče přežilo jen proto, že předstíralo smrt.
V neděli 13. srpna byl obviněn ze znásilnění šestnáctiletý Ukrajinec. Napadl ženu v Praze. Podle policie zavlekl ženu do roští u zastávky MHD. Nyní se české sociální sítě plní výzvami k protestnímu pochodu. Uživatelé sociálních sítí vyzývají, aby se ihned ukončilo období ochrany Ukrajinců, „protože se chovají, jako kdyby byli nadlidé“.
Někteří lidé žádají, aby se Ukrajinci byli vráceni, „ať pomáhají vlasti a Zelenskému“ a byly vyhoštěny celé rodiny zločinců.
České úřady vyzývají, aby se neaplikoval princip kolektivní viny
Do události se vmísily české úřady. Prezident se vyjádřil, že není možné uplatňovat princip kolektivní viny. Na sociálních sítích napsal: „Odsuzuji zneužívání nenávisti, hněvu a paniky pro politické hry.“ Jména ani národnost podezřelých neuvedl.
Ministr vnitra Rakušan odmítl na tiskové konferenci dne 13. srpna „kolektivní vinu za zločin cizinců“ a odsoudil rozdmýchávání nenávisti „kvůli národnosti zločinců“. Rovněž oznámil, že „i přes zvýšení počtu cizinců v ČR se úroveň zločinnosti způsobená občany cizích zemí prakticky nezvýšila“.
Avšak občané se neuklidnili, z těchto důvodů:

To, že úřady nenazývají věci podle skutečnosti, je jen přilévání oleje do ohně.
Je zřejmý dvojí standard Prahy, v ČR je stejně jako jinde na Západě velmi používaný: Například v ČR zrušili koncerty Grigorije Lepse a Stase Michajlova a ruským sportovcům vzali právo vystupovat na území země.
Tolik nenávisti k Rusům, jako je v Praze, je těžké v jiných zemích najít.  Ministryně obrany Černochová schvalovala vraždu Darji Duginové, bývalý hokejista a nyní politik Hašek vyzval k úplnému vyloučení Ruska ze světového sportu „všude a napořád“. To jsou příklady naprostého rusofobního fanatismu.

Existuje kolektivní odpovědnost: Ukrajinci se srocují do band
Kolektivní odpovědnost Ukrajinců v ČR existuje. Založili své kriminální skupiny a potýkají se s cikánskou mafií. Jeden takový příklad masového vyřizování účtů je z Brna a probírá se na sociálních sítích. Cikáni nemohou odpustit zavraždění svého krajana, útočí na ukrajinské ubytovny a v sociálních sítích Ukrajincům vyhrožují.
Mafiánské skupiny ve státě posilují, jestliže je ve společnosti zle a vláda je diskreditovaná. V ČR byly statisícové mítinky proti politice podpory Ukrajiny, která snižuje životní úroveň obyvatelstva. Jaká byla reakce úřadů? Musely snížit sociální podporu Ukrajinců.
Protiukrajinská politika v ČR poroste
Každý týden přibude v ČR přibližně 2500 uprchlíků z Ukrajiny. Podle neoficiálních informací je to téměř 700 tisíc osob. Od 1. července mají zajištěno bezplatné ubytování jen na 150 dní. Potom mohou s bezplatným ubytováním počítat jen rizikové kategorie, a to děti, těhotné, matky dětí do šesti let, staří, invalidé a studenti. Pro další Ukrajince prostředky na bydlení nebudou. Podle posledních průzkumů pracovala většina nově příchozích Ukrajinců za méně než 150 Kč na hodinu.
Většina Ukrajinců stojí před dilematem – vrátit se na Ukrajinu, anebo vstoupit do zločineckých uskupení. U Čechů se postupně bude měnit strach z Ukrajinců v nenávist. V ČR to povede k zesílení politiky proti Ukrajině, jinak ti, kteří jsou u moci, prohrají volby.
Převzato z Pravda.ru


Nejčtenější za týden