LUBOMÍR VYLÍČIL
Před pár dny zveřejnila švýcarská banka UBS svou pravidelnou, každoroční Zprávu o světovém bohatství . A to je tentokrát opravdu výživné čtení! Podle údajů švýcarských finančníků je totiž současná situace taková, že ten nejzápadnější Západ (USA + Evropa), který se na území Ukrajiny právě potýká s Ruskem, přišel za poslední rok tohohle potýkání o obrovské peníze. Konkrétně o 10,9 bilionu USD. A co hůř. Rusko přitom stále bohatlo. Během právě uplynulého roku války, sankcí a mezinárodní izolace si polepšilo o pěkných 600 miliard dolarů…
Evropa s Amerikou tedy rapidně chudnou. A výsledek? Dobře jej ilustruje jeden docela čerstvý článek amerického National Interest. Článek, který podává aktuální Ukrajinsko-Ruské válečné reálie z poněkud jiné perspektivy, než činívají naše média, s ČT v čele. Autoři zmíněné stati už téměř úpěnlivě volají po co nejrychlejším ukončení války. Proč? Protože nevidí sebemenší naději na nějaký výrazný ukrajinský postup, který by umožnil Ukrajinsko – Západní straně vyjednávat z alespoň trochu slušné pozice.
Jako problematickou vidí autoři zmíněného článku také „nouzovou” variantu současných elit USA. Tedy nápad, že když už nevyhráváme, tak bychom se to mohli pokusit dotlačit do nějakého patu, příměří, zamrzlého konfliktu… Poté si dáme pauzu a začneme „naši stranu” zase vyzbrojovat a posilovat. Podle osvědčeného vzoru Severní a Jižní Korea. Chyba! Autoři článku tu otevřeně a dost natvrdo varují Bidenovu administrativu, že představa, že by ruské vedení zoufale toužilo po příměří a vyjednávání, je zcela mimo realitu. Rusům se vcelku daří, čas hraje v jejich prospěch, a tak nemají důvod jednat o nějakých kompromisech. Upozorňují proto americké vládní „chciválky” na nedávné vyjádření ruského vedení, že: „… cíle zvláštní vojenské operace se nezměnily a budou dosaženy vojenskými prostředky.” Což ochotu Ruska k vyjednávání, jak sami uznáte, zrovna moc nesignalizuje…
Co by takové ruské vítězství na Ukrajině znamenalo? Z politického hlediska především pád prestiže USA a NATO. Následoval by nepochybně hromadný politicko-ekonomicko-mocenský přesun řady zemí světa do vítězného tábora. Tedy k Rusku a Číně. Americká hegemonie by skončila. K tomu by se přidaly i komplikace ekonomické. Zbraně jsou v poslední době to jediné, co USA na svém území ještě produkují. A už teď strmě padají akcie jejich amerických výrobců. Protože se ukazuje, že vysoce sofistikované (a příslušně drahé) západní zbraně neposkytují zdaleka takové výhody, jak tvrdila západní propaganda. Než se to vyzkoušelo v praxi… Ba co víc. Levné, účinné a v boji osvědčené ruské zbraně by mohly mít dveře otevřené ke všem státům světa. Zejména k těm, na které si nemůže došlápnout slábnoucí Amerika. Což by je posílilo a USA dále oslabilo. Proto je třeba mluvit s Rusy o míru na Ukrajině dřív, než budou jejich tanky v Kyjevě…
Že se na tom už tak nějak neoficiálně pracuje, naznačuje před nedávnem uniklá zpráva o setkání tří bývalých vysokých amerických představitelů národní bezpečnosti s ruským ministrem zahraničí Lavrovem. Členové americké Rady pro zahraniční vztahy, bývalý diplomat, Richard Haass, a dva bývalí úředníci Bílého domu Charles Kupchan a Thomas Graham, prý měli jednat o možných způsobech ukončení války.
Ani z jiných stran totiž nepřicházejí na Západ nějak zvlášť povzbuzující zprávy. Už na konci loňského roku předstihlo Rusko ekonomicky Německo a stalo se tak pátou nejsilnější ekonomikou světa. Válka, neválka, sankce nesankce. A právě v těchto dnech organizuje ruská diplomacie, na zasedání BRICS v Jihoafrické republice, dedolarizaci mezinárodního obchodu a jeho nová pravidla. Nijak se přitom ani Rusové, ani Číňané netají tím, že jde o vytěsnění dosavadního amerického světového řádu „založeného na pravidlech”. Afrika a Latinská Amerika se k tomu nadšeně připojují a na členství v Rusko-Čínském BRICS se stojí fronta. Aktuálně se tam hlásí na 40 zemí…
Nejde jen o to, že už současné „jádrové” země BRICS představují zhruba 40 procent světové populace, čtvrtinu globální ekonomiky a že po přijetí dalších uchazečů o členství ekonomicky převáží země G 7. Důležitá začíná být i jejich síla vojenská. Fakt, že si prostě už na tuhle partu nikdo vyskakovat nebude. Každoročně sestavovanému Žebříčku vojenské síly sice odedávna dominují USA. Ale další místa? Podívejme se na aktuální pořadí – pro rok 2023 . První sice stále USA, ale Čína je druhá, Rusko třetí a čtvrtá Indie. Brazílie pak obsazuje velmi pěknou dvanáctou pozici, Jižní Afrika 33… Do takového spolku je už teď asi lepší vojensky nešťourat.
Jak si tedy, jako Západ stojíme, už začíná být jasné každému. Tedy… s jednou malou vyjímkou. A tou je, nepřekvapivě, naše milovaná, pětikoaliční vláda. Ta se drží původní, americké líne se psí věrností, zavřenýma očima a pevně ucpanými sluchovými otvory. Co na tom, že máme jednu z nejvyšších inflací v EU. Že elektřina je u nás (čistého exportéra) po započítání kupní síly nejdražší v Evropě. A že třeba taková Octavia Combi TSI 110 kW stojí u nás (v zemi výrobce) 719 900,- Kč, kdežto v sousedním Polsku 587 233,- Kč… Ale to nic. Věrni zůstaneme.
Kdyby se ty naše „elity” alespoň dokázaly postavit před národ a uvést jednu, jedinou výhodu pro nás, pro obyčejné lidi ČR, kterou jim páníček, nebo slušněji hegemon, za tu věrnost a pomoc slíbil. Jako třeba ochranu proti některému ze skutečných, opravdových nebezpečí, která nás ohrožují – migraci, Green dealu, progresivnímu šílenství, LGBT a Genderu, deindustrializaci, nebo poručnictví Bruselu… Ale to zřejmě nepůjde. Protože drtivá většina toho, co na nás a na náš způsob života útočí, má svůj zdroj a původ právě u hegemona. Nezbývá pak, bohužel, než spekulovat nad jinými variantami. Že třeba hegemon slíbil něco právě jen těm „elitám”. Osobně. Anebo že prostě musejí, protože jinak…
The post Tak jak si stojíme? first appeared on Pravý prostor .
