ŠTĚPÁN CHÁB
Odbory. Ty francouzské jsou schopné i při náznaku neschopnosti tamní garnitury zmobilizovat tak mohutné protesty a demonstrace, až si drží vládu pod krkem. Takže tamní vláda nesmí přikračovat k ignorování problémů společnosti. Jako se to děje u nás. Naše odbory? Josef Středula, hlava největší české odborové organizace ČMKOS, dojednával, že by se smlouvy o dohodách mohly odbyrokratizovat, že by se nemusela zdaňovat energeticky náročná výroba a hlavně, aby setrvalo daňové zvýhodnění členských příspěvků pro odborové organizace. Nemáme odbory, máme spolupachatele, kteří předstírají, že jsou odbory.
V České republice z celé Evropy nejvíce padají reálné mzdy. Lidé velmi citelně chudnou. Nynější vládní garnitura je na vině. Přesto Josef Středula jezdí na koukanou k ministrovi financí Stanjurovi a gratuluje si s ním. Nestaví se do pozice nepolitické opozice, ale dohaduje se s ním o naprosto podružných detailech, které ve výsledku nikomu a v ničem nepomůžou. Stal se součástí problému, nikoliv součástí řešení. Kdyby ve Francii probíhal tak enormní pokles hodnoty mezd, v zemi byla inflace tak obludných rozměrů a vládní opatření na zkrocení cen energií, které předvedla naše vláda, byla tak ubohá a účelová, čteme teď s hrůzou ve skopovém oku, že celá Francie hoří.
Teď například ministr Jurečka oznámil, že do budoucna, u nových smluv k penzijnímu připojištění, stát zakáže vybrat si celou částku najednou. Pokud by k tomu došlo, přijdou sankce a z našetřeného balíku peněz se budoucímu seniorovi odečte patřičná suma. Prostě na své peníze nesmíte sahat. Je to v gesci odborů? Samozřejmě, jako každá levárna, která vychází ze strany politiků a jde po jistotách nynějších zaměstnanců, budoucích seniorů. Jak to, že Středula nevětrá moc odborů a nešermuje nepokoji a neposlušností? Vždyť to je jeho role. Ne pouze tiše přihlížet tomu, že celá ekonomika, a tím i budoucnost jde do kopru. Má své jisté, on se dohodne.
Včerejší zprávy o setkání odborů s ministrem Stanjurou byly komické. Jejich vyznění by se dalo připodobnit k přidání jednoho knedlíku na talíř odborů. Do talíře čím dál menší porce pro zaměstnance, ale i zaměstnavatele, si jak Stanjura, tak i Středula odplivnou, aby to vypadalo, že i těm se vyšlo vstříc. No co, omáčky je se dvěma plivanci obsahově skutečně víc. No nevím, ve Francii by právě odbory vládní chuntu vynášely v zubech. U nás se dohodnou. Médiím to pak prodají jako výhru pro nás všechny. Zkrátka skopové. Žádný střet, žádný spor až do krve. Jen formální nesouhlas, formální ústupky, které nikoho nebudou bolet. A jede se dál, Středulovým pozlaceným kočárem.
Slabé odbory, slabá společnost. To, co se nyní děje ve společnosti v České republice, to by ve Francii vedlo k okamžitému pádu vlády. Jsou Francouzi příliš levicoví? Vždyť jsou mnohem bohatší než my, krizi zvládají mnohem lépe než my, mají levněji, větší sociální i právní jistoty. Jen my jsme se převtělili na skopové, které se neumí bránit. K naší škodě.
Ale možná se štítíme toho pachu levicovosti, který z odborů musí nutně vytékat. A nebude ta štítivost trochu v tom, že jsme na skutečnou levicovou politiku, tedy tu sociální většinovou, ne tu asociální menšinovou, mediálním tlakem a Klausovskou převýchovou pozapomněli? Zanevřeli na ni, protože si ji v paměti uchováváme jako sovětskou sebestřednou tyranii? Levice jako taková ale dává smysl. Jen lidé, kteří ji u nás mají prosazovat, smysl nedávají. Středula? Šmarda a jeho humorný projekt pod názvem SOCDEM pod patronací miliardáře Barty? Nedej bože Piráti a Zelení? Nebo TOP 09 s ODS a jejich podivný kočkopes pravicové levice? KDU-ČSL s jejich chráníme seniory, proto jim ubíráme na důchodech a těm budoucím oddalujeme odchod do citelně sníženého důchodu? Babišova korporátní levice? To je naše faktická levice, která ovšem do skutečné levice má neskutečně daleko. Nechápeme pojem levice, proto po ní nevoláme. Zdá se mi. A pak se nám odborářský předák ve velké shodě setkává s pravicově / levicově asociální vládou a notuje si s ní u kašlání na lidi.
Středula to chápe. Když se zvýší daně, zvýší se i výnos z daní. Přitom je to do nebe volající přežitek, který nefungoval. A fungovat zase nebude. Přesto ho naši kočkopsi zase zavádí. K naší škodě. Okolní státy se pomalu dostávají z krize, my do ní upadáme hlouběji a hlouběji. Repete Kalouskovy éry, kde vzal úpadek ČR svůj počátek.
Ale nevadí, mediální prostor ovládne ministr Blažek a jeho setkání s bývalým poradcem Zemana Nejedlým. Taková kravina, taková mediální bublina, nafouklina, na odvedení pozornosti. Milion chvilek si zaskočí udělat bengál do ulic, média to vezmou v přímém přenosu, bude se diskutovat, budeme povinně pohoršení. Hlavně se vynadávat na dalšího člena vlády za… nic, za prkotinu. To je naše. Ale podstatné si necháme ubíhat pod rukama. Odbory nic a nikdy nevyjednaly. A my to neřešíme. Pane Středulo, jste žába na prameni, jděte už.
Štěpán Cháb, Krajské listy
The post Mlčením k ještě větší bezvýznamnosti first appeared on Pravý prostor .
