PETR VLK
Následující článek mi poslal Adam. Vyšel tentokráte nikoliv v Lidovkách, nýbrž na iDnes. Bohužel placené sekci. Takže je dostupný jen předplatitelům nebo těm, co jsou ochotni za něj Babišovi/Pražákovi zaplatit. Takže jich zas až tak moc nebude. Přesto jsem přemýšlel, jestli mám něco celého z iDnes převzít. Ale jen do okamžiku, než jsem pro dnešní číslo Kosy zredigoval paralelní text pana Lea. Když totiž už byl nasáčkován v archivu, došlo mi, že text sepsaný Klausovým kancléřem Jiřím Weigelem je komplementárním doplňkem úvah doyena Kosy a ctěného jejího barda pana Lea. nic bych k tomu nenašel ani nenapsal lepšího.
Takže bylo po váhání, jestli na Kosu pustit cosi myšlenkově esejistického z něčeho takového jako je iDnes. Však uvidíte sami. Adam opravdu opět vybral skvěle! Ale dost řečí. Tady to je:
GLOSA: Falešné vládní vize. Daleko pravděpodobnější je dlouhodobý úpadek
Naše země už zase nevzkvétá. Na to, aby to zjistil, nemusí být člověk ekonomickým analytikem. Jako jediná v Evropě Česká republika dosud nedosáhla předcovidové úrovně HDP, který letos navíc klesne, píše Jiří Weigl, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky z let 2003–2013.
Máme jednu z nejvyšších inflací v Evropě, nejvyšší pokles životní úrovně obyvatelstva, zažili jsme extrémně vysoké ceny energií, o nichž nevíme, za jakých podmínek je budeme dále získávat. Veřejné finance jsou v rozvalu. Stejně jsou na tom perspektivy zajištění obyvatelstva na stáří, katastrofální infrastruktura a ceny bytů – jedny z nejvyšších v Evropě. Tak by se dalo pokračovat dlouho.
Hlavní a rozhodující překážkou jakéhokoli zlepšení je dnešní fanatická zelená politika EU a slepá a servilní poslušnost české vlády vůči jejím krokům, které mají a budou mít na byznys a podnikání v naší zemi zničující dopad.
Jiří Weigl ekonom, arabista a bývalý hradní kancléř
Neutěšená realita a hrozivé perspektivy vyburcovaly Hospodářskou komoru, aby sepsala svou analýzu situace a vylíčila neradostnou budoucnost. Namísto komplexní, zřetelné a ostré kritiky nekompetentní vládní politiky však reprezentanti českého byznysu zvolili cimrmanovský úkrok stranou a ve spojení s dalšími podnikatelskými svazy a sdruženími diskusi zavedli na scestí debatou o potřebě jakési nové „vize“ pro Českou republiku v její dnešní neradostné situaci.
Na konferenci s názvem Česko na křižovatce – vize a strategie pro příštích 30 let , která se konala minulý pátek, si k tomuto tématu pozvali premiéra Fialu. A ten je přesvědčil, že na plácání o vizích a strategiích je na rozdíl od kompetentního vládnutí expert. S posluchači se shodl na vizi budoucnosti založené na sebevědomé společnosti, štíhlém a efektivním státu, rozvoji vzdělanosti, strategických investicích do informačních technologiích, jaderné energetiky, čipů, dopravy, lithia, energetické infrastruktury a umělé inteligence. Tak – a je to! Perfektní vize, neberte to.
Problémem je, že premiér neříká, jak tyto papírové pseudovize uskutečnit, kde, kdy, s kým a jak je realizovat. Proč zrovna u nás by měl někdo vyrábět čipy nebo rozvíjet umělou inteligenci, když dnes naše ekonomika stojí na nadnárodních společnostech vyrábějících u nás součástky pro své globální sítě. Český kapitál je dlouhodobě vlastními vládami diskriminován ve srovnání se zahraničními firmami, ve společnosti s oblibou dehonestován a často vytlačován do zahraničí.
Tváříme se, jako by to měla být vláda, která bude investorem do těchto vysněných módních oborů, ale dobře víme, že to je nesmysl. Vláda by měla vytvářet příznivý rámec pro všechny investory, umožnit, aby pro všechny existovaly příznivé podmínky pro podnikání. Všichni ale přece vidíme, že se u nás děje pravý opak.
Pracovní trh je v rozvalu, v jedné z mála klesajících ekonomik v Evropě je nejnižší nezaměstnanost a trvalý nedostatek pracovních sil. Vláda zvyšuje daně a byrokratickou zátěž na všech úrovních. Podnikatelské prostředí je extrémně nestabilní, vládní opatření chronicky chaotická a nepromyšlená. Nové investice u nás dnes téměř nejde realizovat.
Vláda permanentně mluví o školství, ale jeho kvalita neustále klesá. Prioritou je inkluze, požírající desetitisíce zbytečných pracovních sil a miliardy zdrojů, nikoli kvalita vzdělávání dětí. Potvrzuje to snaha zrušit známkování a vyřadit vysvědčení. Místo předávání znalostí je prioritou distribuce certifikátů a diplomů o vzdělání. Hlavní je nestresovat žáky a studenty nějakými nároky a požadavky. Uskutečnění našich náročných vizí bude zřejmě zábavnou hrou, myslí si české vlády. A podle toho konají.
Masové vysoké školy vyučující v praxi nepotřebné obory, studenti zvládající vysokoškolská denní studia běžně při celodenním pravidelném zaměstnání. Běžné je studium na vysoké škole, při němž se za celou dobu student nepotká se živým učitelem. To vše je dnešní praxe vzdělanostní dekadence, nikoli excelence, o níž tak vzletně hovoří dnešní premiér, dřívější ministr školství.
O dopravě a stavebnictví je zbytečné něco říkat. Každý máme vlastní zkušenost. Ani po třiceti letech se všemi evropskými dotacemi nemá naše země dobudovaný dálniční systém a spojení se všemi sousedy. Všichni hovoří o potřebě zkrátit neskutečné komplikovaný a časově neúnosně dlouhý proces povolování staveb.
Hlavní příčinou jeho délky, o níž se ale nehovoří, je praxe neustálého torpédování staveb různými „ekologickými“ a tzv. NIMBY (Not In My Back Yard, tedy: Ne na mém dvorku ) spolky a sdruženími a jejich možnost donekonečna se odvolávat a zdržovat povolovací procesy. Pokud proti tomu vláda nezasáhne, jsou všechny řeči jenom mlácení prázdné slámy. Pro začátek by mohla v době úspor alespoň zrušit veřejné financování ekoteroristických organizací, které ze státního rozpočtu financuje, čímž jim umožňuje jejich destruktivní aktivity. Pokud alespoň toto není ochotna udělat, není o čem mluvit.
O čem se však neodvažuje mluvit nikdo – ani Hospodářská komora, ani premiér –, je to, že hlavní a zcela rozhodující překážkou jakéhokoli zlepšení je dnešní politika Evropské unie a slepá a servilní poslušnost této vlády vůči jejím krokům, které mají a budou mít na byznys a podnikání v naší zemi i v Evropě zničující dopad. Fanatická zelená politika, Green Deal a na něj navazující programy, na ESG založená povinná misalokace zdrojů, raketově rostoucí regulace všech stránek života, to jsou okolnosti, které uskutečnění jakýchkoli pozitivních vizí zcela vylučují. Premiér Fiala a jeho vláda bez hlesu schvalují všechny nesmysly a hrůzy, které bruselský byrokratický aparát vyprodukuje, a pyšní se svou odevzdanou poslušností. V zahraniční politice na zájmy českých firem neberou vůbec žádný ohled a fungují jako předskokani zájmů velmocí bez ohledu na náklady, které to pro český byznys má a bude mít.
A tak do budoucnosti hledíme s pesimistickou nejistotou. Nevíme, odkud a za jaké ceny budeme získávat energie, zatímco iniciativně a poslušně likvidujeme své uhelné hornictví, s jásotem se odřezáváme od tradičních zdrojů ropy a plynu a zoufale hledáme záchranu u Německa, s nímž jsme se svázali pupeční šňůrou a které je na tom stejně špatně jako my. „Nemocný muž Evropy“ mu dnes mnozí říkají.
V této situaci není reálná vize prosperující fungující země založené na high tech a vzdělání, jak lacině fabuluje náš premiér. Daleko pravděpodobnější je dlouhodobý úpadek postupně se deindustrializující země, která zoufale čeká, až Němcům a po nich Bruselu dojde, že se svou dosavadní zelenou pokrokářskou politikou směřují k hospodářskému debaklu.
oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Opravdu hodně a hodně dlouho mne svrběly ruce sednout a něco podobného sepsat sám. Úmysl je jedna věc, realizace druhá. Štve mě neskutečně , že i takovéhle texty přebírám. Ale prostě nestíhám. Na svou omluvu přidávám, že Weigelův text je dobrý. pojmenovává ty opravdu největší a nejvíce viditelné vředy na těle naší společnosti. Vředy, které pokud ji v čase nezahubí, tak zcela určitě ochromí.
Kdyby to měla komentovat moje babička, pak by prohlásila, že každý chce do všeho kecat a nikdo nic dělat. O tomhle je naše doba a liberální agenda. Včetně agendy tzv. lidských práv. Kde byla a jsou tato práva v Iráku nebo v Libyi? Kde ve Rwandě? kde v Jemenu? Jak ji uplatňovaly evropské mocnosti ještě před II. ww v koloniích. Indiánské války v USA oficiálně skončily až ve 20. létech minulého století…. Mohl bych pokračovat zatraceně dlouho.
Nicméně život , ten reálný všechno nakonec srovná. Růst bude to, co je zdravé a silné, to slabé, staré, zahnívající odumře nebo se stane marginálním. Vždycky to tak bylo, co tahle planeta existuje. A dokud existovat bude. Což vůbec není fixní a neměnná hodnota.
Ano, kecat a kázat umíme. A Fila je v tom přeborník. Řešit obrovské praktické problémy nikoliv. Zaujala mne Weigelova zkratka NIMBY – ne na mém dvorku – jakmile jde o cokoliv , co je potřeba postavit řekněme – v celospolečenském zájmu /pokud se nejedná zrovna o základnu NATO nebo gigafactory VW na českém území, tady si NIMBY ani neškrtnou, kupodivu a dokonce se neobjeví ani žádní lepiči se v silnici a tak podobně/. Ale zpět k NIMBY- mně osobně celý kolektivní Západ v této fázi, se všemi svými šílenými zhůvěřilostmi připadá jako jeden velký NIMBY. Prostě potížistický spolek, který už jen brání ostatním v tom, co hodlají udělat. A ohání se při tom vším možným. Samozřejmě především lidskými právy, pravidly, záchranou klimatu a kdo ví čím dalším.
Prostě kecat a kázat opravdu umíme. Jinak už skoro nic. Fialové jsou toho zářným příkladem a důkazem! Nevím jak vám, ale mně ze všeho nejvíc e tihle mistrující papaláši ze všeho nejvíce připomínají zbytnělou, rozežranou a zdivočelou církev 14. a 15. století. Která kromě procedurálních klišé a své chamtivosti a sebestředné poblouzněnosti už neuměla tehdejší společnosti a jejímu chodu nic jiného nabídnout. Důsledkem byla řada reformací – Wikleffova, Kalvínova, Husova, Lutherova. Které za cenu postupně až desítek milionů mrtvých /a možná ještě více/ daly tehdejšímu našemu světu nový impulz, který nám vydržel jako hnací motor celých 5 století a přivedl Evropu/kolektivní Západ k planetární dominanci.
Středověký Řím, nahradil Washington/Brusel. Servilní a rozmařilé preláty Fialové. Nic nového pod sluncem.
vlkp
The post Falešné vládní vize. Daleko pravděpodobnější je dlouhodobý úpadek first appeared on Pravý prostor .
