„Víte, co je participativní bydlení, paní Müllerová?“
„Co je bydlení, to vím. Ale co je participativní, nevím. Kromě toho, že jsem si při vyslovení toho slova právě skoro zlomila jazyk.“
„To je ovšem tím, že vám chybí vůle, paní Müllerová. Vzdělanci už mají několikadenní výcvik ve vyslovování „participativní“ za sebou a vypadá to teď tak, že kdo v tomhle pokulhává, stojí už, jak říkali sokolové, opodál.“.
„Jistě. A kdo participativním nešetří, je za inteligenta. Ale mluvte, pane Švejk. Co to strašidelné slovo vůbec znamená?“
„Je odvozeno z angličtiny. Ze slovesa participate, které znamená účastnit se nebo sdílet. Participativní bydlení (v angličtině participatory housing) by se tím pádem, kdybychom ovšem neztratili rozum, dalo do češtiny přeložit buď jako sdílené bydlení nebo účastnické bydlení, a získalo by tak nejen přesnost, ale i srozumitelnost. Protože participativní bydlení neznamená nic jiného než to, že stojí na společné dohodě a aktivitě skupiny lidí, na přípravě projektu a na získání úvěru, koupi nebo stavbě nemovitosti a tak dále a tak dále.”
“Ano. Takže tím pádem ještě víc nechápu, proč se, a to jistě i pod dohledem odborníků na český jazyk, u nás zavedlo cizácké “participativní”, kterému nerozumí skoro nikdo, a nezavedl se jeden ze těch dvou českých výrazů, které navrhujete vy, milostpane, a kterému by naopak rozuměli všichni.”
“Nevím. Jestli to není proto, že v posledním čase málo publikuji v odborném tisku, paní Müllerová. Ale já už letím. Dnes je U Kalicha soutěž českých piv s nejvyšší hořkostí. A že svůj tip mám, o tom nepochybujte.“
