JINDŘICH KULHAVÝ
Státní svátek věnovaný založení Československa, a tím i samostatného státu přímo v srdci Evropy, se stal ukázkou ignorace současných politických představitelů. Zatímco ti nejvyšší se předháněli ve hraném vlastenectví pod národní vlajkou, většina komunálních politiků významný den ignorovala a kdysi automaticky uskutečňovaná výzdoba měst a obcí prostě chyběla. Na nižší úrovni už si elity tedy ani na vlastenectví nehrají. Prezident Pavel vzdávající se nahlas společně s Kalouskem práva na české veto při rozhodování v Bruselu o národních záležitostech už jen zatlouká jeden z posledních hřebíčků do víka rakve, v níž leží samostatný a hrdý český stát.
Paradoxem nakonec zůstalo i každoroční předávání vyznamenání a řádů na Pražském hradu, kdy jména mnohých vzbuzovala rozpaky až odpor. Petr Pavel nijak nepřekvapil a rozdával řády jako na běžícím pásu především liberálně smýšlejícím jedincům. U takového Rychetského šlo doslova o záměrný výsměch parlamentní opozici. A u bratrů Mašínů, u nichž bylo načasování premiéry filmu Bratři popisující poněkud tendenčně jejich úprk z komunisty ovládané republiky doslova sladěné s věnováním státního vyznamenání, se musel pousmát snad každý. Nejde o to, že Mašínové opustili zemi, to bylo v té době pochopitelné, spíše šlo o způsob a agresivitu. Kauza bratrů Mašínů je na samostatnou diskuzi, mají své obhájce i kritiky, ovšem aby dostali řád od bývalého komunistického vojenského rozvědčíka, to už je bizár. Jenže Češi už asi snesou vše a ztratili smysl pro realitu. I díky tomu máme obsazení Hradu a obou komor Parlamentu ČR takové, jaké máme.
I přes naivitu a jistou hloupost českého národa klesá popularita vládní Pětikoalice a samotného premiéra Fialy. V současné době jsou preference vládních stran v součtu cca na 35%, což nezní až příliš optimisticky. ODS a Piráti mají dohromady kolem 23%, na zbývající koaliční strany tak připadá 12%, což značí cosi o tom, že by se za určitých okolností nemusely vůbec dostat do Sněmovny. Samotný Fiala se dostal v oblibě na historické dvouprocentní minimum. V jistém rozhovoru s předsedkyní Top09 Adamovou Pekarovou na otázku na to, jak chtějí v koalici řešit kritickou situaci, odpověděla v současnosti nejvýše postavená žena v zemi velmi jasně. Naději vidí v prosazení korespondenčního způsobu voleb. Je tedy na místě otázka, kam tím míří? Podíváme li se na to logicky, pak víceméně přiznává, že jedinou šancí pro současnou vládnoucí koalici není udělat pro vzestup šancí a preferencí něco s tristním způsobem hospodaření, ale prioritou zůstává nastolit takový systém voleb, kde by bylo možno zmanipulovat rozhodnutí voličů. Korespondenční hlasy mají totižv tomto směru plno výhod a jsou k tomu doslova přeurčené.
O způsobu, kterým parlamentní stoosmičková většina zachází s opozicí, si můžeme myslet své. Dosud snad nikdy tak výrazně neignorovala ,,vítězná“ skvadra při jednáních poslanců své oponenty. Jejich umlčování, zkracování programu a času na příspěvky je v souladu s dalším chováním Pětikoalice. Přestože se k moci dostala i díky předvolebnímu zásahu Ústavního soudu vedeného tehdy nyní řádem obdarovaným Rychetským, jinak by Pekarová Adamová možná v Parlamentu ani nebyla a Piráti ve vládě už vůbec ne, vítězné ANO odmítá víceméně vnímat a SPD ignoruje úplně. Zájmy a názory opozice zastupující téměř polovinu národa jsou pro Pětikolku otravným bzučením komára předurčeného k plácnutí. Jenže nic netrvá věčně a v dalším volebním období to může znamenat jistou pomstu jak od voličů, tak i od stran, které získají převahu. A přiznejme si, že Fiala & spol. si říkají o sadu trestních oznámení podaných na ně za formu hospodaření v České republice.
Korespondenční volby mají potenciál dostat vše výše uvedené do příznivějších čísel pro ty, kdo budou počítat hlasy. K sčítání jsou předurčeny způsoby umožňující z celých voleb udělat frašku. To Pekarová Adamová dobře ví a ve svém vysokém stupni idiocie už ani neskrývá, kam směřují opatření před dalšími parlamentními volbami. Manipulace s hlasy ,,získanými ze zahraničí“ by tak doplnily i ty lístky voličů neochotných se v Čechách a na Moravě z různých důvodů dostavit se k volebním urnám. O tom, jak se dá navýšit jejich počet, není třeba diskutovat, ostatně americké prezidentské volby jsou toho důkazem, navíc sčítací stroje mají svůj software a dokážou dělat ,,zázraky“. Všichni si pamatujeme Bidenovu křivku. A tím se i vysvětluje, proč je zavedení korespondenčních voleb prioritou Pětikoalice. Po lhaní a hraném sebeuspokojení tak na řadu přijdou podvody. A to už naťukávají možnost dát volební právo šestnáctiletým mládežníkům. Pocit, že většina v Parlamentu je záštitou bezuzdného systému vládnutí, z Pekarové Adamové číší na sto honů. Prosazují si vše, co si usmyslí. Jak dlouho ještě? A kdy se konečně vzepře předvolebními sliby oblbnutá ulice?
Jindřich Kulhavý
The post Jak na nízké preference? first appeared on Pravý prostor .
