Od roku 2035 má být ukončen prodej nových aut se spalovacími motory. Nutno podotknout, že ne všude na světě. To ne. Jen v Evropské unii. Co budou dělat všechny ty automobilky Hyunday, Toyota, Ford a další, které mají své pobočky v EU? Čím budou rozvážet zboží malí dopravci jako Česká pošta, UPS a jiní, kteří dnes rozváží nejrůznější zboží po domech? EU plánuje zakázat prodej nejen osobních, ale i malých nákladních aut.
Jaký smysl dává zákaz, když nesmyslně likviduje automobilový průmysl, který je jedním z hlavních podílníků na tvorbě HDP v mnoha zemích Unie?
A jak dopadne výroba nákladních automobilů. Kde je rovnost všech podnikatelských subjektů, výrobců, v EU? Žádná rovnost není a nebude. Právě naopak. Němci mají výrobu nákladních automobilů pevně ve vlastních rukách. Volvo a další, jsou cizí pouze jménem. Ve skutečnosti vše patří koncernu Volkswagen.
Otázek k plánovanému nahrazení nynějších aut elektromobily je bezpočet. Důvodů proti zavedení ještě více. Baterie, které mají tato auta pohánět jsou nedokonalé, komplikované a drahé.
Automobilista má být odsouzen se až do své smrti pohybovat v autě, kde vedle váhy své a svých cestujících, vždy a všude, bez ohledu na podmínky a potřebu, jen tak, pro nic za nic, bude vozit pětset kilogramů mrtvé váhy baterie. Pro srovnánání, nádrž benzinového, stejně jako i naftového auta, váží přibližně padesát kilogramů, tedy právě desetinu. Tuto nádrž naplníte kde chcete, kdy chcete, z poloviny, nebo úplně, za zlomek doby, kterou potřebujete k nabití baterie. Nádrž v autě vás přežije a ubývat jí na kapacitě, jako elektrobaterii, nikdy nebude.
Tolik tedy zatím k technické stránce věci. Pokud bude autorovi umožněno, hodlá ve výčtu všech nepřijatelností elektromobilu, na tomto místě, ještě pokračovat.
Druhá, neméně závažná stránka celé věci, je otázka společensko politická. Evropská unie, kam jsme se ve všeobecné euforii, po znovunabytí naší svobody v roce 1989, nechali vlákat, si osobuje právo, velké části svého obyvatelstva, patrně nadpoloviční většině, předepisovat, co smí a nesmí dělat, čím se živit.
Nejde o první případ takovéto svévole. Násilné zastavení staveb jaderných elektráren a jejich pozdější odstavení z provozu, má v sobě ty samé, diktátorské kořeny. Všechny ty z provozu vzaté jaderné elektrárny byly akciové společnosti a náležely do koncernů, jejichž majitelé byli a jsou miliony akcionářů. Tedy znovu: Evropská unie, potažmo, v této záležitosti především Německo, si osobuje právo, rozhodovat o tom, jak tyto miliony investorů budou se svým majetkem nakládat.
Drobnosti, jako povinná tepelná izolace starých a nových domů, kotle takové a makové, povinné instalace fotovoltaických zařízení, či stavění větrníků občanům téměř na zahrádkách jejich domů, to jsou jen další a další důkazy, že se stáváme, pomalu ale jistě, nevolníky. Na věci je nejsmutnější, že k tomuto neutěšenému stavu přispíváme, vědomě, sami.
Každý zná bonmot, že kdyby volby k něčemu (dobrému) byly, byly by už dávno zakázány. Před volbami předseda Pirátů Bartoš sliboval zastávat se automobilistů a neprosazovat násilím elektroauta. Před několika dny, jeho stranický soudruh, europoslanec Peksa, hlasoval v Evropském parlamentu pro ukončení výroby aut se spalovacími motory od roku 2035. To vše ještě s naprosto pitomou výmluvou, že neměl jinou variantu. Když nic jiného, mohl se zdržet hlasování. Měl snad poslanec Peksa strach? Předpokládám, že EU nemá zatím v úmyslu aplikovat ve svém vládnutí popravu CZ-europoslanců, jako Habsburkové, v roce 1621, popravili 27 českých pánů. I když, zas až tak moc, bych nelitoval (žertík).
Zpět k elektroautům a jejich nešťastným bateriím. Německo bude vyrábět auta a jedovatou výrobu lithiových baterií předá velkoryse nám. K tomu ještě bude vykřikovat, jak svým partnerům pomáhá vytvářet nová pracovní místa. A to vše právě nám, kteří máme spíše nedostatek pracovníků, než pracovních míst.
Celosvětově je lithia nedostatek a jeho těžba je drahá a značně zatěžuje životní prostředí. V zemích latinské Ameriky, kde se ho značná část těží, devastuje odčerpáváním podzemních vod, potřebných k jeho úpravě, tamnější zemědělství.
Tamnější vlády, chtěly mít z této náročné těžby víc, chtěly surové lithium zpracovávat a tím více získávat. To ale EU nepřipouští. Lépe je zaneřádit výrobou Českou republiku.
Problémů je při zavádění elektromobility mnoho. Někteří možná namítnou, že zavádění mnohých vymožeností v minulosti bylo náročné. Ale starý Ford nevnucoval nikomu své výrobky s pistolí v ruce. A vývoj svých aut mu také nefinancovala Americké vláda.
Skryté a rozhodující je ale něco jiného a totiž to, že Zelení fanatici celé unie vůbec neplánují vyměnit dnešní auta za elektrické jedna ku jedné. Napříště budou jezdit jen elity a lid bude zírat. Tam, kde bude přece jen někoho potřeba dopravit do práce, tam se zavedou ekologické výjimky. Pokud to připustíme, už se ve velké většině nesvezem.
Elektroauta povinně, nebo ne, toť otázka. Otázka k předložení všelidovému hlasování – referendu. Když jsme mohli hlasovat o vstupu do EU, musíme mít i možnost hlasovat o tom, co chceme dělat a čím jezdit. Musí to být naše volba.
Zdroj
