JOSEF VOHNOUT
Česká republika se nachází v krizi, ale naše vláda našla naprosto neotřelé řešení. Postavila se tomu masivní, ale masivní plakátovou kampaní, kde sám předseda osobně vysvětluje, že jsme na to skvěle. Navíc nejde o krizi, ale o fantastickou příležitost. Odtrženost vládních elit od světa s jejich neschopností rozlišit, co ještě je propaganda a co skutečnost, nese sladké plody.
Aktivní blb je horší než třídní nepřítel
Když čtu nebo poslouchám projevy našich vrcholných politických představitelů, mám zcela neodbytný pocit, že pro ně není rozdílu mezi skutečností a virtuálním vnímáním světa. Navozuje to dojem, že opravdu věří tomu, že skutečnost se změní tím, jak o ní mluvíme a jaké postoje k ní zaujmeme. Hlasováním můžeme změnit realitu. Možná by jim měl někdo odvážný pošeptat, že takové věci fungovaly naposledy ve školce při kouzelnických číslech a byl to trik. Sami tvůrci propagandy uvěřili, že není rozdílů mezi přáním a realitou. Dokonce ani, když jejich pyšně vytrčené nosy narazí do tvrdé zdi faktů, tak se na jejich postoji nezmění nic. Naprosto nulová schopnost sebereflexe, protože oni mají pravdu a my s nimi musíme souhlasit. Když s nimi nesouhlasíme, tak zastáváme lež, což není názor, a nejsme tak hodni vznešeného sluchu lepších lidí. Protože co? Protože názor dezolátů nikoho nezajímá. Úžasným výsledkem takového uvažování je pak naprosto idiotské pojetí zahraniční politiky státu založené na momentální náladě nebo pocitech členů vlády.
Dokonale způsob tohoto uvažování předvedla soudružka Černochová v reakci na jiný názor ostatních zemí a vyzvala k vystoupení z OSN . Dovolím si poznamenat, že tahle soudružka dlouhodobě vede s Pekarovou žebříček festivalů debilit. Máte jiný názor? Jste prohnilí a špatní, vždyť hlásáme pravdu a tak nemůžete být proti. Buď s námi souhlasíte, nebo se s vámi nebudeme bavit. Tohle možná ženám funguje při manželských hádkách, ale ne v mezinárodní politice. Svět je docela velký a spousta zemí má na určité otázky různé pohledy. Přestože fandíme Izraeli a Araby obecně nemáme rádi, tak to neznamená, že náš pohled nutně sdílí všichni. Na výsledku hlasování je vidět, jak se náš pohled dostává do pozice menšinového až okrajového. Ne, že bychom nutně museli mít stejné názory jako všichni, ale pokud chceme, aby někdo uznával naši svrchovanost, pak musíme vzájemně ve vztahu k jiným dělat totéž. Totiž respektovat to, že někdo může něco vnímat jinak. Těžko můžeme chtít uznání našich názorů po druhých, když členka vlády reaguje jako hysterické dítě. Co teprve bude psát, až jí dojde, že také řada členských zemí EU rezoluci nepodpořila? Navrhne vystoupení z Evropské Unie? Nebo si přečte, co píše Zelená Gréta , což by mohlo mít za následek opuštění zeleného šílenství. Co teprve ta hrůza, že se Německo zdrželo hlasování? Nebylo by vhodné na Německo uvalit třeba sankce? Nebo takové Turecko, člen NATO. Vystoupit nebo jej vyloučíme? Stupidita takového uvažování je natolik zřejmá, že je až s podivem, co soudružka vyvádí.
Nehledíme na grošíky
Vůbec tohle pocitové směřování podle momentálního rozpoložení má takové zajímavé dopady do našich životů. Nejdřív jsme moudře rozhodli, že Rusko nebudeme podporovat svými penězi a odstřihli jsme se od jejich zdrojů za potlesku dam a pánů z kaváren. Jenže, ouha, sny zeleného údělu o nezávislosti na fosilních palivech kapánek pokulhávají za skutečností. Zelený úděl znamená úpadek, drahotu a neschopnost konkurovat na světových trzích. Nesouhlasíte? Vzpomínáte, jak dopadla Srí Lanka , která tyhle naprosto bezchybné myšlenky aplikovala v praxi? Nějak zmizela ze zpráv, co? Myšlenky samozřejmě fungovaly, jen lidi to kazili. Ale jistě, chyba byla v tom, že na to nemoudře použili čínské peníze a ne dotace z EU. A pak je tu ještě ta patálie, že nové zelené technologie chtějí alkalické kovy, případně další vzácné suroviny, které kontroluje Čína. Což je z hlediska hodnot obchodní partner takový, no jak to říct? Není sice úplně zlý a špatný jako Rusko, ale přece jenom ohrožují naše přátele na Tchaj-wanu. Jak nám soudruh Vystrčil se soudružkou Pekarovou vysvětlili, tak nesmíme hledět na grošíky a dělat politiku podle skvělých morálních hodnot. Abych nechodil kolem horké kaše, ukázali jsme naši morální převahu Číňanům a jasně jim dali najevo, že o jejich zboží nestojíme. Sice to vyvolalo takovou menší krizi, v podstatě banalitu, že nejsou léky, které jsme před tím odtamtud vozili. Ale léky, to je taková drobnost, prostě budou na příděl, jak prohlásil po jeden a půl ročním řešení krize soudruh Válek. Evropské hodnoty a náš pevný postoj za to stojí. Nějaké léky, koho to zajímá? Co čučíte jak tele na nová vrata, dezoláti? Stejně věříte, že farmaceutické společnosti jsou zlo, takže léky na příděl vám vadit nebudou. Důležitý je plakát u hlavní silnice, který hlásá, jak skvěle si vláda počíná. Nějak mi to připomíná komunistické doby s plakáty s krásnými zdravými, sytými, spokojenými a mladými lidmi hledícími vpřed do zářné budoucnosti. Když člověk sklouzl očima z obrazu, tak viděl jen omšelost.
Řešení je tak snadné, koupíme jinde
Jsem jen dezolát nenabízející řešení, a tak to soudruzi pěkně vyřešili za mne. Protože Rusko je Mordor horší pekla, tak ruskou ropu ani plyn už nebereme z Ruska, jak prohlásila soudružka Pekarová. Správně! Jenom nějakým podivuhodným řízením osudu překvapivě prudce zbohatl Ázerbájdžán, což mu umožnilo vyzbrojit armádu a přivlastnit si Náhorní Karabach. Jaká náhoda! Rozhodně si nemůžete myslet nic o zprostředkování prodeje ruských surovin, to by byl příznak dezolátského názoru. Muslimská vojska vyhání občany prozápadní Arménie z jejich sídel. Což je samozřejmě vina Ruska, protože mělo Arménii ochránit, i když ta říká, že nechce mít s Rusy nic společného. Prostě, když se kácí les, tak lítají třísky. Takže jsme se zbavili odporné závislosti na Rusku, co nám své suroviny prodávalo levně za čísla, co jsme si natiskli v počítači, kterým říkáme euro. Ty eura pak nechávalo v evropských bankách, které je používali k investicím do evropského průmyslu. Naprostý amatérismus a ohavně nemorální! Ale naštěstí blízko Evropy máme další zdroje ropy a plynu. Proto je mnohem lepší než být závislý na Rusku, kupovat ropu od arabských monarchií za dolary. Jejich vládcové jsou v podstatě samé lyrické osobnosti skládající verše a rozhodně nemají ani nejmenší požadavky na politické směřování jejich odběratelů, kteří jsou na nich závislí. Zcela určitě by nikoho ani nenapadlo dávat do souvislosti přistěhovaleckou muslimskou vlnu do Evropy, výstavbu mešit a obecně pronikání islámu v posledních desetiletích s tím, že západní Evropa je závislá na dodávkách surovin z muslimských zemí. Rozhodně v tom žádná souvislost není, to by přece v České televizi řekli, ne? Taky bych nehledal žádnou souvislost mezi nově vzniklou závislostí České republiky na libovůli nových dodavatelů s podpisem imigračního paktu ministrem Rakušanem. To je čistá, ale naprosto čistá dezinformace, že tohle jsou důsledky odstřižení se od ruských surovin a ustoupení požadavkům zemí zajišťujících přepravu těchto surovin z nových zdrojů přes jejich území. Když k tomu připočteme pomluvy, že si země Maghrebu prostřednictvím vystěhovalecké vlny do Evropy částečně vyřešily problémy se svými duševně chorými a těžkými zločinci, tak je síť dezinformací úplná. Kdo si myslí, že to spolu nějak souvisí nebo že to je pravda, tak musí být nutně ruský agent.
Nu a pak do téhle idylky zasáhla válka v Gaze. Ani náznakem bych si netroufnul tvrdit, že příliv peněz za ropu a zemní plyn do arabských států nějak souvisí se záhadně rychlým rozmnožením sil a výzbroje palestinských povstalců. Ne, ani na to nemyslete, odkud jsou ty zbraně. Kdepak, to tvrdil Putin, takže je jasné, že jde o ohavnou lež. A teď, babo raď! Podporou Izraele si rozhodíme vztahy s arabskými státy, ale s ohledem na naše přirozené zájmy nemůžeme být proti Izraeli. Takže další zdroj surovin se ztrácí v nenávratnu, což došlo i Lipavskému , který na české poměry velice opatrně našlapuje , a to je co říct.
Planeta je velká, stačí se podívat kousek dál
Nu ale to nic není, to je jenom drobnost. Snad najdeme jiný zdroj, planeta je přece dost velká. Našim géniům stačí pohled na mapu a je to. Máme tu Afriku, to by vás nenapadlo, že? Nicméně tam jsme si to kapku rozhodili reakcí na převrat v Nigeru . Mimochodem všimli jste si, jak rychle tento stát zmizel ze zpráv? Protože ta vláda, co padla, byla prozápadní a ta nová je taková inu jiná, než by si Francie přála. Vojenský převrat byl právě reakcí na tlak Francie a potažmo Západu. Ukázalo se, že velký vliv získává v Africe Rusko a Čína. Pamatujete si, jak se naše média smála neúspěchu ruské politiky v souvislosti se summitem Afrika – Rusko? Tak trochu se ukázalo, že to zas takový neúspěch nebyl. A co myslíte, když za těmito státy přijdeme, že bychom rádi ropu, co se asi stane? Stačí, aby se vyslanci Číny nebo Ruska trochu zamračili a prohlásili, že by to komplikovalo vztahy s nimi. Vím, že s tou naftou nejde o Niger, ale o Nigérii, ale ani ti si nemohou dovolit ignorovat zájmy zmíněných zemí, zvláště po názorné ukázce kdo z koho u sousedů. Ochota afrických států něco nám dodávat bude rovna výši peněz, které jim za to nabídneme. Levné to rozhodně nebude, oni počítat docela umí. To se ani nezmiňuju o požadavcích, co mohou mít země, přes které musíme vést obchodní cestu. Náš zámořský bratr nejmocnější má teď trochu jiné starosti, než nějakou zemičku kdesi v Evropě. Ty dvě letadlové lodi ve Středozemním moři celkem jasně ukazují priority Spojených států. Nám to ale zase názorně předvádí, co znamená lokajská politika a jaké jsou její důsledky.
Ale nepropadejte malomyslnosti, to přece nevadí, však je tu ještě Venezuela se svými zdroji. Jenže ouha, tam byla taková ta patálie s prozatímním prezidentem , který se pokusil provést převrat s podporu velkého bratra a my jsme ho bezvýhradně podporovali. Jenže ta lidová revoluce se tak trochu nepovedla díky pomoci Ruska Madurově vládě. Takže nějak nevím, zda nám vláda ve Venezuele bude nějak zásadně nakloněna. Proboha autore, co to meleš o Venezuele, když tady máme Norsko? Inu, Norsko, tak to se připojilo k dohodě předních světových producentů o koordinovaném omezení těžby ropy, takže je celé žhavé investovat do nových nalezišť, aby pokrylo naši spotřebu. Zvlášť když se předpokládá, že masivní produkce z norských nalezišť může uspokojit až sedm procent spotřeby ropy v Evropě. Opravdu, celých sedm. Přičtěte k tomu, že norský Equinor, státní těžební podnik, se cítím být povinen chránit klima, a proto bude investovat stále větší objem prostředků do obnovitelných zdrojů. Navíc otevírání nových vrtů, které by zvýšily těžbu norské ropy, je dlouhodobě sporným bodem mezi stranami v norské politice a už v roce 2019 se prosazovalo omezení těžby . Řečeno česky, Norsko není připraveno a ani nemá kapacity na pokrytí evropské spotřeby.
Nu, výborně, hodnoty zvítězily a libtardi narazili do zdi reality. Bohužel v tom nárazu se vezeme s nimi. Když se při formulaci zahraniční politiky nevezme zřetel na skutečnost, že suroviny kontrolují státy s národy, které našim hodnotám zrovna nefandí, tak to ani nemůže dopadnout jinak. Tenhle pocit libtardů, že mají ve všem pravdu, jim diktuje dělat jeden nesmysl za druhým. Malé země jsou proti našim úžasným nápadům? Aha, no tak je zbavíme práva veta, stejně tomu nerozumí, akorát nám to kazí. Ale naštěstí vláda má lék na všechny potíže. Republiku zavalila krásnými plakáty, které říkají, že je vše v nejlepším pořádku. To se mi ulevilo, protože podle toho, co píšu nahoře, by to vypadalo, že jsme v … příležitosti.
Josef Vohnout
The post V kleštích politického marketingu first appeared on Pravý prostor .
