LUBOMÍR VYLÍČIL
Světové agentury nám včera radostně oznámily, že evakuace cizinců a osob s dvojím občanstvím z válkou zmítané Gazy, byla konečně úspěšně zahájena. Hraničním přechodem Rafáh, z Gazy do Egypta, prý už prošlo na 400 takovýchto lidí. Místní, egyptské zdroje však západní optimismus poněkud mírní s tím, že v Gaze je nejméně 7000 cizinců a osob dvojího občanství, a to z více než 60 zemí světa. A že jejich evakuace, včetně prověření na egyptské straně, si vyžádá určitý, spíše delší čas. Ponechme teď na chvíli stranou fráze a humanitární aspekty věci a pojďme se na celou záležitost podívat z úplně jiné strany.
Jednání o propuštění cizinců byla obtížná, mnohostranná a taky docela dlouhá. Zapojily se jak státy z oblasti Blízkého a Středního Východu, tak i velmoci, včetně USA. Jednou z překážek dohody byl, podle amerických zdrojů , požadavek Hamásu, aby spolu s cizinci byli evakuováni i zranění Palestinci. S nevyřčeným předpokladem, že to budou jejich potrefení bojovníci. Na to se Egypt zabejčil, že tohle tedy ne, že tohle si domů nepustí. A že moc dobře ví proč. Nakonec se záležitost, po jednání Bidena a Sísího, nějak utřepala. Ale Egypt stejně postavil k přechodu Rafáh tanky a každého procházejícího velice, převelice prověřuje.
Pro nás jsou ovšem zajímavější ti cizinci. Nebo lidé dvojího pasu. Část západního tisku už začala dojímat publikum a zásobovat čtenáře jejich HLP, hlubokými lidskými příběhy. Chcete malou ochutnávku? Tak třeba nějaká Lena Beseiso z USA, která do Gazy odcestovala koncem března, „aby navštívila svého manžela, dcery, neteř a vnuka a strávila s nimi nějaký čas.” A teď bezmocně volá na tísňové linky. Nebo jistý Abdulla Okal z téže země. Prý zoufale sleduje celé drama z rodinného domu v New Jersey. Jeho manželka Haneen a jejich tři malé děti ve věku 8 a 2 let včetně posledního, starého jen 2 měsíce (!), uvízly v Gaze. Což ovšem znamená, že tam ta jeho, jak to říct slušně, odjela buď porodit, nebo s úplně čerstvým miminem…
Ale takoví lidé nejsou jen v USA. Po Spojených státech, které mají v Gaze na 1000 (podobných) občanů, drží druhé místo v počtu uvízlých rezidentů, také další multikulturní země, Kanada. A proto i její média rozjíždějí dojímavou kampaň . Tak třeba jistý Ahmad Abualjedian, Kanaďan s trvalým pobytem žijící v Brantfordu v Ontariu, má rodinu v Gaze. Novinářům řekl, že zoufale potřebuje dostat svou ženu a novorozenou dceru (!) z obléhaného palestinského území… Chápete to? Ten člověk zjevně poslal svou těhotnou manželku rodit do Gazy! Místo aby tak učinila v nějaké slušně vybavené porodnici Kanady, odjela rodit do jakési bídné, obklíčené, islámistické zadele. A to přes půl světa.
Pro ukázku, o co jde, to asi stačilo. Odložme tedy humanistické fráze a položme si zcela racionální otázku: kdo asi tak pojede dobrovolně na území, ovládané Hamásem? Logickou odpovědí nemůže být nic jiného, než že jde o lidi, kteří tam buď mají příbuzné, nebo kterým tamější režim v zásadě nevadí, popřípadě s ním přímo sympatizují. Možná a docela pravděpodobná je samozřejmě i kombinace obou variant.
Někdo by mohl namítnout, že za své příbuzné nikdo nemůže. Že krev není voda a rodinná pouta jsou nad všechny režimy. Nicméně už sám fakt, že takoví příbuzní v Gaze stále zůstávají, může leccos naznačovat. Ona totiž vláda Hamásu nespadla Gazanům odněkud z nebe. Hamásníky si Palestinci řádně zvolili. Bylo to 25. ledna 2006. Hamás tehdy vyhrál celopalestinské parlamentní volby a spolu s Fatahem ustavil palestinskou vládu národní jednoty. Ovšem už po roce se Gazánští Hamásníci s Fatahem poněkud poškorpili, což se projevilo tak, že shromažďovali představitele konkurenčního Fatahu na střechách vysokých budov a svrhávali je dolů. A tak se stal Hamás jedinou organizací, ovládající Gazu.
Takže zcela natvrdo. Jestliže někdo, jako třeba ten Ahmad Abualjedian z Ontária, pošle manželku porodit do Gazy, tak asi nemá problém s režimem Hamásu. Anebo ještě jinak. Jestliže někdo přijede navštívit celou rodinu žijící v Gaze (manžela, dcery, neteř a vnuka, jako ta Beseiso z USA), jaká je pravděpodobnost, že spolu s nimi neslavil 7. října „úspěšný útok bojovníků na židovské cíle”? Dá za to někdo ruku do ohně?
The post Dárečky z Gazy first appeared on Pravý prostor .
