LIBOR ČÍHAL
Revoluce v osmašedesátem osvobodila člověka od povinností, práce, tradic a otevřela ho k rozkoším, které vždy předtím byly odměnou za povinnosti člověka. Platila téměř úměra, čím větší povinnost, tím větší odměna, tedy největší rozkoš, sexuální odměna, kompenzovala povinnost udržování rodu a starosti o potomstvo. Tuto svobodu se komunisté snažili posledních dvacet let své moci brzdit, jak to šlo, ovšem tento pokrok byl tak svůdný, že se nadal zastavit. Režim nemohl uhlídat, nebo ani nechtěl, virus globálního aspektu sexuální svobody, v podstatě tento pokrok byl asi důvodem politických změn havel-lorenc. Dávno před politickými změnami jsme žili největší možnou radostí, tj. radostí z očekávání příštích radostí, věděli jsme, že nás to nemůže minout. A dnes to máme a je to odpornější než než nuda s Vasilem Bilakem.
Instinkt biologického pokračování příroda odměňuje sexuálním požitkem, od šedesátých let minulého století promiskuitní charakter společnosti naopak trestá přirozený instinkt biologického pokračování omezením sexuální radosti, a samozřejmým důsledkem tohoto modelu je odumření instinktu pokračování. Fenomén dekadentního života rychle pohltí celou společnost nejen v biologické rovině a nastává doba stárnutí člověka i společnosti: starý pijan po kapkách vychutnává každodenní pálenku, jeden německý filozof takto charakterizoval západní společnost před řadou desetiletí. Slast musí být funkční, slast pro slast samotnou dekadentní.
Revoluce v osmašedasátém selhala na celé čáře . Příčinami selhání se v Il primato nazionale zabývá politický esejista Stelio Fergola. “Dělejte sex absolutně svobodně” nevede ke svobodě, ale do vězení. Nikdo na tomto světě nikdy nebyl a není světcem. Sex je a byl energetickým motorem a hnací silou lidské společnosti. Moralistická kázání nikoho nezajímají, nikdo nemá zájem idealizovat minulost. Jediná věc, která je ještě zajímavá, je upozornit na realitu absolutního selhání a na to, že všichni se stále řídí mantrami sexuální revoluce propagované v druhé polovině minulého století. Počáteční obrat měl jasný cíl, bez pokrytectví a frází osvobodit sexualitu a dát ji nové možnosti. Po počáteční fázi nadšení v sedmdesátých a počátkem osmdesátých letech nastalo zběsilé hledání nových možností, které generovalo pravý opak: pokles touhy u mladých i starých. Nastoupilo období méně sexu než v minulé “strašné” společnosti. Hmatatelným důsledkem sexuální revoluce je eliminace touhy, fantazie a hledání. Zásadní poznatek – závislost zabije sex. Máme méně sexu, protože vyvanula touha a fantazie, ale sex se nám vrhá do tváře při každé příležitosti. Trapné statistiky stále více asexuální mrtvé společnosti signalizují stav společnosti protikladné životu. Ze statistik posledních 30 let se dá vyvodit jen jeden závěr o společnosti: obraz smrti. Impotence mužů a frigidita žen.
Sexuální svoboda je důvodem sexuálního úpadku.
Mluví se o efektech sexuální recese a čísla nelžou: průměrný Američan má dnes devětkrát méně sexu než v devadesátých letech. Není těžké najít důvod: k vidění je příliš mnoho sexu. Dominují nám impotenti, muži kteří jsou stále méně muži a ženy, které jsou stále méně ženami a LGBT útočí na samou podstatu pohlaví. Totální fluidnost v nezastavitelném běhu směrem ke smrti. Existují dva způsoby, jak čelit této situaci: vzít ji na vědomí nebo předstírat, že se nic neděje. V pozadí lze rozpoznat nezpochybnitelnou pravdu, sexuální revoluce selhala.
The post Sexuální revoluce first appeared on .
