Se zájmem jsem si v sobotu přečetl rozhovor českého premiéra Andreje Babiše. Hovořil racionálně, hovořil velmi pozitivně o koaliční spolupráci se sociální demokracií, ale jedna věc z jeho rozhovoru sklidila zaslouženou kritiku. Jedná se o otázku padesáti syrských sirotků, jejichž přijetí do země – byť na přechodnou dobu – Babiš zcela odmítl. Je dobře, že se místopředseda vlády a šéf ČSSD Hamáček ihned proti tomuto nehumánnímu Babišovu kroku vymezil. Vždyť padesát syrských dětí nepředstavuje pro republiku žádnou zvláštní ekonomickou, ani jinou zátěž.
Jiná věc je, že by se vláda měla velmi bedlivě zabývat otázkou vlastních chudých a potřebných. Podle statistik je pod hranicí chudoby zhruba milion českých občanů, ale do statistiky se nepromítá například splácení exekucí. A exekucemi je postiženo v té či oné míře 2,5 mil. občanů ČR, tedy včetně jejich rodinných příslušníků. Je možné soudit, že se obě dvě množiny, tedy chudých a exekvovaných do jisté míry překrývají.
Jiri-Paroubek-1403-05
Promo článek:
Promo článek
číst dál